Máme v tom díru! (Tmou devět)

Tak zase jednou v Brně

Tmou, nejočekávanější šifrovačka celé sezóny. Tmou, ta, od které člověk čeká svůj životní výkon. Tmou, na kterou jsme se zase vydali, abychom nespali a tentokráte (jako vždy a všichni) došli.

Pro náš druhý tým je tohle jediná šifrovačka, na kterou chodíme ve stálém složení (já, Růžmen, Janap, Rob a nemo). Letošek nebyl výjimkou.

1 – Náměstí Svobody

Upřímně, start přímo v srdci Brna mě strašně potěšil, slibovalo to, že letošní Tmou bude zážitek už jen díky startu. Plné náměstí týmů jsem si ještě před startem obešel a všechny pozdravil naivně doufaje, že je potkám ne dřív než v cílovém shromaždišti.

Pak přišel start, trochu méně sborový zpěv, který se nám ani našim pseudo zpěvem nepovedlo pořádně zesílit. Nu což, snad příště. Pak přišlo první stanoviště s roztroušeným zadáním, velmi brzo se nám povedlo získat dva papírky (modrý a růžový), tak jsem rovnou ten s fontánkou zabavil a poslal zbytek týmu shánět ostatní. Začal jsem zoufale pochodovat kolem fontány, snad jako úplně první. Moc písmen jsem nenacházel, tak se ke mně přidal nakonec i nemo. Dosáhli jsme částečného výsledku, ale to už jsem se přesunul k pouličním muzikantům. Několikrát jsem si píseň poslechl a pak se zoufale mlátil do hlavy, že jsem na to nepřišel hned při prvním poslechu. Nakonec na mě zbyl proslov Ivošův, tedy už v zapsaném formě, v kterém jsem brzo objevil rýmy, pět řádku a jedenáct slov na řádku, nakonec i samotnou grafárnu.

Tou dobou už Rob s Růžmenem dávali celkem dohromady řešení, jakmile jsme měli popis prvního místa (až na pár písmen), tak jsem si tam zaběhl. Najít druhé místo byl však větší problém, nejdříve jsme tam poslali Roba, doufajíce, že zůstaneme ještě chvíli sedět na lavičce u fontány. Nakonec jsme tam vyrazili všichni a snažili se přijít na to, jak vypadá kaštan.

2 – Dutý kaštan, malé černé skvrny a velký text

Ačkoliv se mi náš tým o souvislosti obou kusů podařilo přesvedčit, až jakmile jsme spočítali řádky obou šifer, podařilo se nám tuto šifru obratem vyluštit. Kamenem úrazu se však stal přesun. Vydali jsme se k Zderadovu mostu nevědíce, kde je zmiňovaný klášter. Navíc jsme elegatně prošli malinkýma uličkama až k plotu Jihomoravské plynárenské a museli se pěkně vracet. Pěkně jsme se museli vracet i od mostu a cestou jsme ještě našli jedno vyhovující místo na levém břehu, z kterého bylo vidět na Petrov a kde jsem hledal šifru dobrých dvacet minut.

3 – Tištěný spoj pod mostem

S vyzvednutou destičkou plnou drátů jsme se usídlili pod mostem, v takovém krásném obýváčku (ještě jsme se museli legitimovat orgům a identifikovat jim náš první tým). Hned jsme rozebrali moji baterku a zjistili, že umí „svítit“ i jen na 1,5 V. Tedy za přepokladu, že máte s sebou elektroinženýra (Roba) a je uzavřen elektrický obvod.

4 – Město s dalším stanovištěm

Na přesunu z trojky na čtverku a taktéž na další stanoviště se nám snad podařilo získat díky znalosti okolí. U kostela nás čekali další orgové a jedna pěkná šifra (ve dvou kopiích). Nejdříve jsem si myslel, že půjdeme na Bílou horu, tak jsme ji tam zkoušeli napasovat, a povedlo se nám tam napasovat správné řešení (díky ulici Bílova-Černova).

5 – Kříž, syn a duch svatý

Doběhli jsme na starou osadu, nasedli na trajf a vydali se na pětku shora (tedy pouze já s Robem, zbytek čekal nahoře na Vinohradech). Pexeso jsme donesli i s prvotním nápadem rozdělování do trojic, kde tedy poslední chyběla. Velmi rychle jsme pak domlátili trojice (nejlepší byl stejně duch svatý, no a taky netušíme, co zač byl ten motýl s maskou) i zbytek řešení. Následovalo velmi rychlé balení a dobíhání trajfu (upřímně, nečekal jsem, že ho stihnem, ale stihli jsme). Pak přišlo dobíhání tramvaje a přesun v davu k soše před školou.

6 – Děravá kostka s děravým řešením

Kostka ve třech exemplářích, docela by se hodily i čtyři, neboť dva jsme hned rozřezali (já odlamovacím nožíkem a náš týmový chirurg nemo skalpelem). Pak jsme do nich zoufale hleděli, nacházeli jsme nějaká písmenka v pravidelných útvarech, sjednocovali jsme si názory na to která, dokonce jsme našli i průhledy. A následně, jakmile jsme si všimli, že ve zbytku písmen je nápis „projdete tmou 9!“, tak jsme i upravili množinu uvažovaných písmenek na správnou (až na vykřičník). Ale na správné pořadí se nám nepodařilo přijít ani po několika hodinách, tak jsme se zoufalí, přiopilí šílenstvím a strašně vysmátí vydali na Bílou horu.

Hned první nápověda nás upozornila na to, že musíme dávat větší pozor na průhledy. Tak jsme na ně dali větší pozor, dívali se přesnějšími oky do méně přesných kostek (podařilo se mi je v autobuse zasednout batohem) a po chvíli i uviděli řešení. Celí radostní jsme kostku rituálně zadupali do písku u památníků na Bílé hoře a vydali se dlouhou pěší cestou na další stanoviště.

7 – Hádanky u rybníka, ztráta medika, chleba a málem i záchranné obálky

Ještě cestou se nám povedlo pomoci nějakému muzikantovi s cimbálem (tedy nemít krosny možná bychom se do těch dveří vešli líp). Janap šla napřed, ale nakonec jsme ji dohonili a šifru vyzvedli svorně (i mapu). Hádanky začli Růžmen s Janap řešit jednu za druhou, já jsem mezitím hledal souvislosti mezi výsledky a zoufale se je snažil přesvědčit, ať se vrátí k šesté trojici hádanek.

Jakmile jsme tuto šifru dořešili, opustil nás náš úžasný medik (něboť měl něco z oboru s kyčlí a nebyl schopen dalšího pochodu) i s chlebem a záchrannou obálkou. Na obálku se mi ještě podařilo včas vzpomenoutt, tak jsem se pro ni rychle vrátil (nemo ji schoval na zastávce pod košem), ale na chybějící chleba jsme si vzpomněli až na dalším stanovišti, když přišel hlad.

8 – Fonty, fonty, ne, nelíbí se nám tento font (neboť nás svádí ke špatnému řešení)

Na dalším stanovišti jsme zakotvili v Podolí pod lampou. Já s Robem jsme se vydali pro šifru a po chvíli se s ní i vrátili. Docela brzo se nám povedlo najít první nápis, který optimisticky říkal, že na to jdeme dobře. Tak jsme pokračovali až jsme našli všechny (v jednom jsme jen vynechali „textu“, který jsme tam vrátili až nám přebýval ve zbytku a mj. tvořil nesprávné řešení říkající „hledejte v kontextu…“). Objevili jsme i správný kus řešení (totiž textový).

Konkávních rohů je však trochu povíc, tak promrzlí u potoka jsme se (obtěžováni Janap, která trvala na tom, že u Staré hory je konvexní roh modré značky) vydali k blízké odbočce na modré značce u nějakého kravína. Tam se nám i povedlo potkat několik stejně zoufalých týmu. Janap nás tvrdohlavě opustila haluzit ke Staré hoře. Nakonec se ozvala, že je tam docela dost týmů, takže nezbývalo, než šifru doluštit, najít v mapě ohradu a poslat Janap na vrchol (což na celé té věci bylo asi nejtěžší, protože nikomu z nás se jí nechtělo volat, ani se s ní bavit v obavě, že bude strašně naštvaná).

9 – Dvě stejné kóty a znalost pravidel

S mírně rozhrzelou náladou se nám podařilo potkat Janap na červené značce se šifrou a pozorováním, že je v ní nějak moc číslovek (mj. i se špatným řešením — kótou čtyřistasedmdesátcosi, která naštěstí v okolí nebyla). Vyzbrojen tímto pozorováním se mi v tom podařilo i najít správnou kótu, kterou Růžmen i našel v mapě, ovšem daleko, takže bylo potřeba najít tu bližší a komentovat pravidla o vzdálenosti stanovišť. Do kopce se nám nikomu nechtělo, ale co naplat.

10 – Nesympatické ryby, co něco ví, ale nám to neřeknou (a jsou to raci a auta)

Unaveni výšlapem a posilněni jídlem (čokoládou, buchtou bez banánu a sýrem bez chleba) jsme se snažili vyluštit kam nás ty slepé ryby pošlou. Souvislost s nápovědou jsme měli hned, ale v našem řešení „szslacerybyznalyprerne“ se nam nepovedlo ani najít správne „szslaberybyznalypresne“ a to stačilo jen sežrat jednu malou rybu jinou. Bez tohoto správného kusu řešení se nám ani po třech hodinách nepovedlo posunout, ale povedlo se nám rozdělat záchranou obálku a vydat se do cílového shromaždiště.

Jedenáctá šifra a cíl

Cestou jsme ještě potkali jedenáctou šifru (u rybníka na SZ), dokonce jsme ji i vyzvedli, ačkoliv po skončení hry. Pozravili jsme hlídající a právě odcházející orgy a šli dál do cíle.

My nevzdáme se snadno a projdem… příště

Tmou, tentokráte jsme nedošli tak daleko jako loni, zato jsme se víc bavili. Šifry nám přišly převážně jednodušší (až na pár zákysů) a nedočkali jsme se šifry na míru, která by nás posunula o sto míst dopředu a na začátek pole;-) No a šli jsme v davu, člověk má pak aspoň pocit, že je na velké akci (jít na špici sám je asi lepší – gratulace patří Prahorám a všem týmům, co došly).

Zato pro vás mám několik nej tohoto Tmou a našeho týmu:
největší úspěch: kvalifikace
dobře, na Tmou: vyřešení šesté šifry
největší neúspěch: nevyluštění šesté šifry brzo
největší zákys: kostka na šestce
nejhezčí šífra: děravá kostka na šestce
nejtěžší vyluštěná šífra: no, co myslíte?
nejtěžší šifra: jak jinak, než ryby
nejhorší přesun: na třetí šifru
nejlepší přesun: ze třetí šifry
nejrychleji vyřešené šifra: druhá, třetí a čtvrtá
nejpoužívanější slovo v našem týmu: díra! (už od začátku)
nejděravější šifra: kostka
nejděravější řešení: fonty (než jsme na to nakonec přišli)
nejlepší org Sven, když nám volal, jak jsme mrzli na šestce, protože nás považoval za favorizovaný tým:)
nejlepší orgové: všici orgové Tmou
největší poděkování: patří orgům;-)

Za Chlýftým ocásek sepsal šnEk.