Krtčí norou 4

Krtčí nora, jak ji vidí Janap

Tak jsme se zase jednou sešli na Krtčí noře, a to ve složení Ondra, Terka, Aleš, Rosťa a moje maličkost. Na startu jsme tradičně byli vcelku brzo, snad kdybychom se v těch oranžových tričkách nemohli v tom davu najít ;). Vyfasovali jsme organizační obálku se zadáním první šifry. Řada, tak jo… Počkali jsme si na avizovaný čas začátku a spolu s ostatními týmy jsme se zhoufovali pod balkónkem, kde se mělo objevit zadání oné řady.

Netrvalo dlouho a objevil se první obrázek, který jsme klasifikovali jako něco, podobné ježkovi a pod ním několik pomlček značících délku slova. Jak se ukázalo, orgům se některé pomlčky poztrácely, tak byly tvořeny dodatečně. Obrázků postupně přibývalo, nicméně nápad se zatím nedostavoval. Po obrázku kopyta nám začalo zapalovat, kopyto, klopýtat, třpytit se… Ježek byl překřtěn na čepýřit se a my lovili v pamětích první vyjmenované slovo po P. Pýcha. Aleš spěšně načrtnul prudce umělecký obrázek pseudočlovíčka na stupínku, předal řešení orgům (musel jsem ho doplnit slovním vysvětlením, ačkoliv pýcha z našeho závodníka přímo čišela) a my vesele pokračovali na druhé stanoviště na křižovatce Purkyňovy a Červinkovy.

Tam jsme vyfasovali šifru šitou na míru týmu ;). Zadání, kde se objevovala jména členů týmu vcelku pobavilo, jen jsme notnou chvíli nepřikládali význam texty a snažili se hledat něco v našich jménech (Nějak nám nedošlo, že to je hloupost, jak by se taková šifra pro tolik týmů dělala? Na to si teda moc nevzpomínám, spíš jsme tak jenom mrkali na drát – teda nejdřív jsme počítali správně písmena, ale ne mezi jmény, ale velkými písmeny.). Nakonec vypršel čas pro časovou nápovědu, škoda oné ztráty. Po otevření nápovědy bylo rozluštění dílem okamžiku a my se vydali na terasu Rubínu. Z autorského řešení vyplynulo, že nám kus řešení utekl, ale nevadí.

Vzhledem k tomu, že nám MHD dle zákonů schválnosti poujíždělo, dali jsme si svižný pochod přes VUT. S Terkou jsme jakožto dvě nejmenší osoby s nejkratšími nohami poslušně popobíhaly, nakonec jsme mužskou část týmu poslaly coby předvoj, ať se baví.

U Rubínu jsme vyfasovali šifru ve tvaru číslice 6 poskládané z dvanácti písmenných slovních spojení (Kluci se projevili coby praví Jarošáci a ihned v šetce viděli znak Jarošky ;). Škoda, že se Nora konala přesně v den 140. oslav. Tímto bych se chtěl omluvit za svou neúčast.). Velmi rychle nás napadlo přečíst každé šesté písmenko, z toho po menších patáliích s počítáním (Kdo to má do šesti umět?) vylezla první nápověda. Pohled z druhé strany? Přečetli jsme tedy devátá písmenka. Dostali jsme radu, že na to máme jít podobně, ale jinak. Tak a byli jsme s nápady v koncích. 6 a 9 jsme identifikovali jako F a I, nápad jít na Fakultu informatiky jsme zavrhli a snažili se vykoukat rozumné řešení. Ačkoliv nám byly F a I podezřelé, vyškrtat je nás napadlo až po použití nápovědy. Hlavně, že jsme si všechna slovní spojení s f a i vypsali… Pozdě bycha honit, takže hurá do ZOO. Školácká chyba, za pár století už nebudou mluvit o sedlácích u Chlumce, ale Chlýftýmu a Rubínu. Nebo taky ne.

Tentokrát nám přálo MHD, tak jsme se svezli a hladově se vrhli na další šifru s úmyslem nějak vyspravit reputaci po mizerném začátku. Analyzujeme zvířátka na obou stranách papíru, jejich velikost a nakonec si všimneme, že jedno číslo stránky je s tečkou a jedno s čárkou. Nápad je na světě, morseovka, luštíme hráz na přehradě a zvesela dobíháme na tramvaj.

U přehrady jsme vyfasovali prapodivný útvar sestávající se z lomené čáry a byli jsme v koncích. Patvar jsme zamřížovali, spočítali obsahy (odmocnina ze sedmnácti je přece nádherné číslo, hlavně, když se sčítá s podobně krásnými čísly ;)), obvody a bůhvíco ještě, ale pořád nic. S povzdechem jsme otevřeli nápovědu, která se sestávala z podobné, ne-li větší šílenosti (obloučky nás tentokrát odradily od obsahů a objemů ;)), tak jsme se zasmáli a nadále tupě koukali do změti čar. Nakonec měl kdosi spásný nápad zakroužkovat rohy a hle, graficky se objevuje slovo hřiště (ironicky to kroužkujeme v původním zadání…) a následně upřesnění lokace na Pergolu, nebo jak se to jmenovalo… Zase jednou se nám to trochu nevyvedlo, doufáme, že na nás zbude nějaká výzva.

K hřišti přicházíme 21, to není až tak zlé. Bereme pohodu i výzvu, nicméně se soustředíme výhradně na výzvu. Dlouhatánský list s roztřetěnými čísly stříháme, čísélka skládáme, lepíme a stále v nich nic nevidíme. Nakonec padne nápad s počítáním teček na kostečkách umístěných na číslech a světe div se, leze z toho řešení, kopec 413 (Až teď mi došlo, že bydlím na pokoji stejného čísla). Mimo turistickou značku, no budeme muset spoléhat na svůj orientační (ne)smysl.

Stanoviště jsme nakonec našli bez větších obtíží, vyfasovali vývoj krtčí populace, koukli na čísla a bylo jasno. Vytasili jsme kalkulačky, spočítali podíly sousedních hodnot a prakticky ihned jsme se odebrali k jakémusi mrňavému soutoku v údolíčku (bohužel). U soutoku jsme pátí, bereme chemickou šifru a ještě než se uvelebíme, zjišťujeme, že k něčemu nám ta středoškolská chemie přeci jen byla. Identifikujeme chemické přípony, je jen dílem okamžiku, kdy z vět vybereme příslušná slova. Zelený stůl najdeme v mapě, někteří zalitujeme kopce, který musíme vylézt nahoru a hrneme se dál, kdyby nám to takhle šlo ze začátku…

Onen Zelený stůl najdeme po rozhovoru s domorodci (Někde tam dole tomu tak říkají, že Pepo…), pro změnu slezeme z kopce dolů a vyzvedáváme si osmisměrku. Vyškrtáme slova, najdeme místo začátku a chvíli přemýšlíme, jak dál. Následovalo by zevrubné vysvětlení řešení, ale domnívám se, že to jednoduše vysvětlit nedokážu, bylo by to na dlouho… Po chvíli to rozlouskneme a přesunujeme se k betonovým blokům u Jinačovic. V tu chvíli jsme tuším druzí, koukneme na zadání a ihned hledáme asociace. Místo Marie zkoušíme osvícení, nakonec nám chybka dojde, první slabiky dáváme dohromady téměř ihned. Červená Maruška… Pokračujeme dál.

U Marušky s Terkou nabudeme dojmu, že šifra se ukrývá kousek za odbočkou do lesa, tak pro ni chceme nechat jít jen mužskou část týmu. Ti se ale nevrací, tak se nakonec taky vydáme do lesa. Z drahé silnější poloviny našeho týmu vypadne, že si prvně vůbec nevšimli, že chybíme, no co naplat. Na druhou stranu, na řešení už se usilovně pracuje, za vlast padne jedna eurofólie, která je brutálně rozstříhána a poskládána, čteme z ní Sychrov, zvedáme se a jedeme dál.

Na Sychrově vyzvedáváme poslední šifru a chystáme se na přesun do cíle. Kluci jsou předsunutá hlídka, berou jedno zadání a jdou dopředu, s Terkou se nad druhým zadáním flákáme vzadu. Než dojdeme na místo cíle, zjistíme, že nám hodiny napoví polohu, ale jak? Usilovně koukáme do zadání, počítáme ručičky, vystřihujeme hodiny (nůžky se nám obzvláště zalíbily…) a je to tady. Orgům sdělujeme heslo RAUT, je nám potvrzena správnost, časově jsme první.

Zbývají dvě hodiny do konce a kousek od nás luští týmy, co mají použito méně nápověd než my. Nakonec je nám použítí dvou čtyřbodových nápověd osudným, před námi jsou Lamy na Varanech s jednou nápovědou a Que frio s žádnou nápovědou. Jsme třetí, taky pěkné… Holt jsmte trubky, co dodat.

Závěrem? Mluvím snad za všechny, když řeknu, že se nám líbilo. Pěkné nápadité šifry, pěkná trasa… paráda :).

Nemístnými poznámkami doplnil Aleš.