Poznámka k počtu splněných úkolů. Hra měla celkem něco přes 40 šifer, ale k výhře stačilo vyluštit daleko méně. Uvádím proto náš výkon ve finále.
Alešův pohled na Lamí stezku
Loni se Chlýftým na Stezce objevil jenom v seznamu týmů, ale jelikož se konala přes jarní prázdniny, nehráli jsme a potom přišli k vyhrané hře. A zapojujte se do něčeho takového. Letos už termín většině týmu relativně vyhovoval, ne však mě, protože mi přetekla jedna zkouška ze zimního semestru a tak jsem se musel učit. Ale postavme se k pravdě čelem – možná to bylo naopak, protože právě díky tomu, že jsem nechodil do školy a učil se, měl jsem čas i na luštění. Bohužel se nám nepovedlo ani jednou tým dostat na jedno místo a tak jsme luštili v Brně, v Praze, v Pardubicích a na odpovídající železniční trati. Ve skutečnosti jsme se jednou sešli, ale nebylo to kvůli luštění. Janap v sobotu startu pořádala filmovou party, ale mně to nedalo a musel jsem se v osm hodin připojit na lamí stránky a začít luštit. Ještě téhož večera jsem nás dostal do pěti z 6 větví (kdybych uměl číst, tak i do šesté, ale tu jsem začal hledat až teprv když se to prořeklo někde na fóru). Ondra s Terkou si vzali na paškál morseovkovou větev, kde jsme se zasekli až na Prohozených písmenkách, která odolávala až do začátku finále, kdy jsme si vyzvedli nápovědu, já konečně prozkoušel znamínka všech permutací (což pravděpodobně byla náhoda, ale navedlo nás (Rosťu) to na správnou cestu). První větví, kterou jsme dokončili, byla Větvící se větev. Šifry v ní byly poměrně jednoduché, obíhání jsem zařídil já. Nejlepší šifra větve byla dvoudílná adresní, kterou považuji za nejlepší mapovou šifru hry, protože hledat místa nebyla otrava (byla poměrně blízko sebe) a následné zpracování také nebylo triviální, ale logicky odvoditelné ze zadání a mapy. Potom padly grafické šifry. Opakovaná písmenka už jsem chtěl luštit hrubou silou (bylo mi jasné, že půjde o spojování nějakých obecně známých věcí v pravděpodobně čtvercové síti, ale vůbec jsem netušil co), ale někde v Chocni na nádraží jsem koukal do mobilu a nápad se dostavil. Ostatní šifry byly už průchozí. Excelentní Excelentní koláčová, hledání min (které jsem navíc na jedné šifrovačce Fykosu už použil taky) i Varaní koncert. Mezitím byla zveřejněna nápověda ke Krtčí noře, která nás donutila si zakreslit všech 60 míst do mapy a tajenku přečíst. Jelikož písničku jsem ani já ani Rosťa neznal a obrázky jsme pojmenovali špatně, nevygooglili jsme zhola nic a tak se s tímto krokem asi nikdy nesmířím. Řešení Matrixu jsem ráno dostal od Ondry s Tomem, Bednu vyzvedl a brněnsko-pardubická sekce už taky pomalu měla řešení. Posílám SMS a jdeme vyzvednout hymnu. Princip byl hned vcelku jasný, ale hned první slabiku jsem neslyšel a druhou pochopil jinak, takže návod ke čtení bezchybně zapsaného zbytku jsem dostal asi až po dni. Ale provedení na jedničku s hvězdičkou. Naší poslední prolomenou větví (chronologicky předposlední) byla Procházka po pražských pamětihodnostech. Lanovka trivka. Pěkná básnička. Tom bohužel v sobotu večer nepochopil můj odkaz na semafor v řešení průvodce, ale mám pocit, že jsme to dali dohromady ještě někdy v noci. Dlouhý shluk ale už byl větší oříšek, nápovědná slova jsme dostali brzo, ale než někoho (bohužel už nevím koho) napadlo zaměřit se na první půlku textu a najít tam abecedu, uplynuly asi dva tři dny. Vyzvednutý Starý nápis odolával do dalšího dne, kdy jsem si rozhodl udělat zdravotní procházku (při které jsem mimochodem dostal rýmu a kašel) na Vyšehrad a cestou v tramvaji zpátky jsem to dorazil. Na další poezii jsem chtěl aplikovat stejný postup, ale už bylo škaredě a do Suchdola se mi nechtělo. Naštěstí jsem tak dlouho zíral do básně, až jsem si spočítal řádky. A bylo. Další dny (dva) jsme už jen nevěřícně zírali do Proházených písmenek a 26 a hypnotizovali z nich jakékoliv řešení. Písmena jsme, jak jsem psal na začátku, nakonec rozlouskli, ale 26 ne. Možná hlavně proto, že jsem slepě stál za tím, že grafika to nebude a velikosti číslic spojoval jen tak a nic v tom nehledal. Ale vstupenku do finále nám 4 větve zaručili, tak jsme místo luštění klikali Simpsonovy, větve a svalovce v samoobsluze. Vydělali jsme asi 1500, spolu s ostatními ušetřenými penězi nám to na nápovědy ve finále bohatě stačilo (tedy spíše stačilo by, protože přes ZOO jsem se neprobojovali).
Finále
Na začátku jsme poněkud zaváhali a z Prahy vyrazili až jako pátí, ale LUK byl geniální a jeho rychlé prolomení je jedním z mála výsledků vzdálené spolupráce. Po otravě s orienťákem, kdy jsme brzo narazili na nepravdivý výrok a začali obcházet všechno a až po opravě jsme trochu logicky přemýšleli, přišla pěkná kačeří šifra (zas dálková spolupráce zabrala), ale potom už nic. A po nápovědě, která nás otočila poněkud nesprávným směrem (hledali jsme čísla ve větách), taky nic. Nakonec jsme se od ní oprostili, stanovili správně jména prvkem určujícím pořadí vybraného písmena, ale zvěrokruh nám nedocvakl vůbec. Bohužel se v textu vyskytovalo až příliš moc zvířat na švech slov, což nás už zmátlo dokonale a po zrušení posledního stanoviště jsme hru vzdali.
Šifry, herní model a tak dál
Lamí stezka, jak jsem ji letos viděl, je Matrixem internetových šifrovacích her. Začátek tvořený paralelními větvemi, ke konci se však postupuje lineárně. Narozdíl od skutečné terénní či městské hry je zde víc kladen důraz na individuální výkony jednotlivých hráčů (ačkoliv to možná není organizátorským záměrem, ale v týmu roztroušeném po celé republice je to tak). Ale pokud se tým sejde na jednom místě, získá oproti ostatním velmi velkou výhodu. Psaná komunikace přes internet je stále pozadu, ale i když se komunikuje po IP telefonu, stále chybí možnost si přes rameno koukat do zápisků. To je jedna z mála věcí, která mi na Lamí stezce vadila. Pak jsou tady chyby v šifrách. Těm se nevyhne žádná hra, ale překlepy a místy nesedící pravopis se dá velmi jednoduše odfiltrovat. A nakonec — postranní kanály. Tím, že hra běží pod neustálým dohledem organizátorů (což je plus, co kdyby něco spadlo, starost organizátorů o funkci ovládacího rozhraní byla příkladná), se týmům otevírá možnost se kdykoliv v případě nejasnosti ozvat a hodní organizátoři samozřejmě odpoví. Sám jsem tomuto kouzlu několikrát podlehl a minimálně jednou mi to ulehčilo další postup, ačkoliv jsem nedostal konkrétní odpověď. Nebo mi stačilo, aby se zeptal někdo jiný, nebo třeba aby jenom šifru nějak okomentoval (např. když se ke mnou ještě nevyluštěnému úkolu pochvalně vyjádří šifrovací kapacity jako MišoF nebo Ivo C., vím, že to nebude otrava a že řešení bude jednoduché a elegantní). Rozhodně bych byl pro, kdyby z příštích ročníků bylo nějak vyloučeno komentování o rohlících a štrůdlech. Ale to asi těžko půjde, když jediné, na co člověk při hře myslí, je právě to pečivo. Webové rozhraní hry je ale neuvěřitelné, to vás muselo stát opravdu mnoho úsilí a bezesných nocí (nejen během hry).
Ale jakkoliv mi nevyhovuje časová náročnost individuálního luštění, k Lamí stezce se určitě za rok vrátím. Hlavně kvůli šifrám, jako byla Tmou, Kačeři, nebo Varaní koncert, zkrátka ty, které v terénu buď nejdou realizovat, nebo by byly obtížně luštitelné pro týmy bez superlidí. Z těch „normálních“, bych asi vybral za nejlepší Starý nápis (a na paty by mu šlapal Výlet do ZOO, nebýt zubra, štěněte a dalších). Luštit dlouhodobou hru je úplně něco jiného než mrznout někde v noci.
Aleš