Matrix Revolutions

Reportáž od Toma
Reportáž od Aleše

Matrix, jak ho viděl Tom

Když jsem si psal do kalendáře datum Matrixu, netušil jsem, že nakonec půjdu s Chlýftýmem. Nicméně mě zavolali, tak jsem se k nim přidal.

Do Prahy jsem dojel z Jihlavy celkem včas, takže jsem byl na našem výchozím bodě na kolejích u Aleše první (tedy po Alešovi). Když dorazili i ostatní a já zjistil, co všechno jsem zapomněl doma, mohli jsme jít směle poslouchat Rádio Praha.

Polohy všech agentů jsme sebrali hned napoprvé, a tak jsem se hned mohl vydat za nimi. Prvního jsem lapil po strmém výstupu na mostku nad Chotkovou a druhého ve Fantově kavárně na Hlavním nádraží. Pohledy policejních těžkooděnců čekajících na hokejové fanoušky stály za to.

Skládací šifru jsme na Kampě řešili bez Aleše, protože čekal na chybějícího agenta. Nicméně jsme brzy přišli na to, že čáry na sebe navazují a že písmenka nejsou tak náhodně rozházená, jak se zprvu zdálo. Rozdělili jsme se a já s Ondrou a Terkou jsme spěchali k Musaionu.

Tam jsme chvilku zírali na azbuku, a zkusmé přeložení slov ou nou a it is lokejtid nám udělalo jasno. Trpělivou luštící prací jsme přeložili celý text. Nechal jsem Terku a Ondru s Procházkou samotné a vydal jsem se podle návodu na Kajetánku.

Rozpadlý dům jsem našel. Nenašel jsem ovšem Orga, který měl obálku s kódem a šiframi před domem, a tak jsem se jal pročesávat sutě v prvním patře domu. Když už jsem byl bezradný, konečně jsem si všiml hloučku venku před ruinou. Jaké překvapení, když jsem tam našel i obálku. Vzal jsem šifru HOHO, opsal kód a už jsem si to šinul zpátky za Terkou.

Po důkladném přeměření písmen HOHO jsme odložili tuto šifru na později a počkali na zbytek týmu, který se mezitím vykoupal (Rosťa) a vyslechl slovo Boží, Hallelluja (Ondra).

S Alešem už to bylo snadné. Rozluštil peroxid vodíku, i Emauzy. To už se stmívalo, tak jsem byl rychle vyslán na procházku k Emauzám. Brzy jsem našel tunýlek a po menším zazmatkování s telefonátem orgům i obálku. Když jsem přečetl první řádek Kamenných Keltů, musel jsem to hned sdělit ostatním.

Mezitím Aleš plánoval lov na Agenty. Po dvojím odvolání akce jsme se sešli na Muzeu v metru, kde jsme vyluštili Kelty. Byl jsem předeslán na Skalku, poté opět odvolán zpět na Muzeum, a nakonec jsme se s Terkou vydali pro Mostní šifru.

Na Kavčí hory jsme dorazili v klídku, protože jsme si vypočítali, že metrem se už zpátky nedostaneme. Mosty byly zábavné, zejména Pan Brouček letící na Měsíc byl fajn. Když i ostatní dorazili na Pražského povstání, vydal jsem se pro šifru na Bohdalec a poté jsem byl vyslán ještě k semaforu U trati, zatímco zbytek týmu se přesouval k Serveru.

Po důkladném pročesání celého okolí ulice U trati a dvou upřesňujících telefonátech jsem našel kýžený semafor a pod ním poslední obálku. Když jsem se vracel okolo stavby k zastávce noční tramvaje a volal k Serveru zbývající kódy, potkal mě ochránce té stavby (který vypadal, že opravdu žádnou šifrovačku nikdy nešel) a za stálého svítění do mého obličeje (což jsem mu vytrvale oplácel svou čelovkou) mě ujistil, že další nezvané návštěvníky už bude střílet.

Po dlouhé noční cestě k Serveru jsem se dostal konečně do tepla a když dorazil i Ondra s chybějícím kódem, vydali jsme se směle do Ďáblic.

Na tom pahorku, odkud jsme bezradně sledovali blikátko, sakra foukal vítr. Našli jsme tedy níže položené místo, odkud bylo na světýlko taky vidět, a střídavými strážemi jsme vyčkali do rána. Po menší procházce po Ďáblicích s přírodopisným pozorováním bažantích námluv jsme se konečně vydali neslavnou cestou domů.

Revoluční Matrix?

Ani letos ne. Ale možná pokud omezíme hru tak do půlnoci, docela by to i šlo. Teď už určitě všem došlo, že jsme to zas nedali, jako zatím na všech Matrixech jsme neprolomili úvodní šifru lineární části. Na prvním to byl prokletý podšálek, na druhém jsme to nestihli časově, loni nás zastavilo další kolečko. Letos to sice nebyl nedostatek času a bohužel ani neschopnost luštit, ale absence někoho, kdo dokáže pořádně zapsat, co vidí.

Tým. Set odjel do Dánska na zkušenou a šnEka nám ukradly Prahory, takže jsme (Janap promine) museli sáhnout zas jednou mimo tým pro posilu. Tomáš se ukázal jako dobrá volba, takže nakonec ani nevadilo, že v sobotu večer se musela Terka na pár hodin odpojit.

Hra

Před hrou jsme se ze všech koutů republiky a jedno Německa sešli u mě na koleji, kde jsme provedli předherní brífink a vyrazili na Malostranskou do parku poslouchat rádio. Na kapesním rádiu s reproduktorem jsme bohužel přes špatný příjem nic neslyšeli, naštěstí ostatních rádií a sluchátek jsme měli dost. Nahrávání do MP3 v kritickém okamžiku vypovědělo službu, ale nakonec jsme rozluštili (tzn. našli ve škrabopisu) všech deset agentů. Musím říct, že jsem trochu zklamán, rádio mělo větší potenciál, ale na druhou stranu, pokud přímé ohlášení přitáhlo další potenciální hráče, proč ne.

Z ohlášených míst jsem běžel do průchodu v Cihelné ulici, do cíle Bedny a na Petřín. Poté, co ambasádního stanoviště agent chyběl, vyšel jsem (už na prvním Matrixu jsem si říkal, že na Petřín nepolezu a vidíme, co z toho vzešlo, skoro jsem vypustil duši) k rozhledně. Tam jsem potkal svou spolužačku z ročníku, vzal si šifru a vrátil se na vyhlídku, kde zatím stále nikdo nebyl. Že prý ve 14.10. Oznámil jsem to týmu, čekal a společensky konverzoval s ostatními týmy. Když agent přišel, málem jsme ho roztrhali i s šiframi.

Sraz jsme měli u Karlova mostu na Kampě a když jsem tam došel, většina lístků už byla překreslena na fólii. Já s Rosťou jsme dostali stanoviště Beta, Ondra, Terka a Tom Alfu. Po vyzvednutí šifry v parku u Ohrady jsme zaplakali, protože Bibli i zaručeně funkční discman měla druhá půlka týmu. Naštěstí Rosťův přehrávač taky fungoval a poté, co jsme si poslechli srandovní nahrávku, kouknu na obal proti Slunci a voilá, řešení je na světě. Mezitím jsem volal Terce a diktoval fotbalové výsledky, účet zaplakal, ale vyplatilo se, skoro obratem mi volali řešení. Rozdělili jsme se s Rosťou, šel řešit CDčkovou větev a plavat do bazénu, zatímco já jsem vyrazil za řešením Bible.

Jak se nám stalo ještě několikrát ve hře, přejel jsem zastávku. Dvakrát. (Kdo by řekl, že minu Palmovku.) A musel jít kus pěšky navíc. Vlakovou šifru jsem vyzvedl a zamířil na nádraží do Vysočan, kde ale jízdní řády nemají, tak jsem promptně nasedl do právě přijedšího vlaku směr Masna. Cestou mi přišla SMSka Omikronu, zkusil jsem rozdistribuovat členy, ale Ondra bohužel zrovna poslouchal kázání na Andělu, Terka byla zavalena batohy a Rosťa právě plaval, takže agenta jsem stihl asi jenom já v Troji na koleji. Když už tohle nevyšlo, zašel jsem aspoň do labu vyluštit, kde že to Florián najde tajné dokumenty.

S menší zastávkou na nádraží v Bubnech jsem postupoval směr náměstí Kinských, kde na mě čekal zbytek týmu, teď už bez Terky, která právě poslouchala koncert v Kongresovém centru. Odhalil jsem peroxid vodíku, ale na papíru pak nic nešlo vidě, tak jsme si dle obdržené SMS zavolali o řešení, pro které odběhl Ondra. V tuto chvíli jsme měli k řešení sudoku, větvící se procházku a tetris. Dlouhým zíráním jsem našel malá písmena a pak se blýskl Ondra, když odhalil, že sudoku jsou (v našem podání) ve skutečnosti 3 krychle plné písmenek. Seřazení bylo raz dva. Pak si ještě všiml po sobě jdoucích písmen MNO na levém okraji procházky a Emauzy byly na světě. Vydali jsme se směr přestupní stanice metra, abychom se pokusili chytit další agenty Omikron, ale ačkoliv jsme spěchali, Rosťovi ujela tramvaj směr Bílá hora a já bych agenta v Modřanech asi taky nechytil. Aspoň jsem si pak v autobuse na Kačerov pokecal se Svenem z Tmou.org. Onďa mezitím vyzvedl poslední šifru z horního půlkruhu a Tom Kamenné kelty. Jejich řešení mě napadlo ihned, ovšem v inverzi, ale to mě tým hned doplnil. A protože se blížila půlnoc, obsadili jsme oba informační panely s IDOSem na Muzeu a čekali na SMS. Vysíláme předsunuté hlídky metrem na Skalku a Hradčanskou. Zpráva došla, já mizím směr Kožná, Ondra na Zlíchov a Rosťu posíláme do Stromovky. Toma naviguju zpátky k Terce a dál vyzvednout mostní šifru. Na Kožné potkávám Dalibora Šmída z Prahor a zjišťuji, že mají jenom o šifru víc, což je pozitivní. Sraz dáváme na Pražského povstání, kde jsme všichni okolo jedné.

Tom s Terkou vyzvedli a mezitím skoro i vyluštili mosty (a to jsou oba mimopražští), jenom jsem jim doplnil poslední, tramvajový v Tróji. Tom vyráží pro poslední nevyluštěnou šifru: Tetris. My ho mezitím na Pražského povstání lámeme a nakonec i úspěšně, když v tom Rosťa objeví písmena. Předáváme Tomovi další instrukce a vyrážíme na kolej k serveru.

Na parkovišti pod kolejí nás stíhá telefon, Tom diktuje poslední dva chybějící kódy a míříme rovnou k serveru. Nějak jsme minuli orga u vstupu a tak zápis do vrcholové knihy proběhl až po minimálně jednom dalším týmu. A pak mě skoro dostal infarkt, když jsem nemohl najít VŠECHNY KÓDY stanovišť. Naštěstí je nakonec mám. Ale stejně – kód z Nového světa je špatně a Ondra se musí vrátit. Mezitím přichází Prahory, odchází Prahory, přichází Tmou.org… Ondra volá opravu kódu, takže máme všech 13, ale co naplat, trudomyslnost mě už popadla a míč jsme zapomněli.

Do Ďáblic jsme jeli s Tmou.org a v tramvaji potkali i poslední Prahoru, co zůstala v Praze, na hvězdárnu dorážíme okolo půl páté. A už se nehneme. Vítr a zima tak otupili naše smysly a podlomili morálku, že jinak celkem triviální úkol (ani ne šifru) nedokážeme vymyslet ani po třech hodinách. A co nedáme do tří hodin, nedáme vůbec. Navíc, když je před námi ještě 7 dalších a čas už utíká. Jedeme na kolej a domů. A aby nebylo vší smůly dost, zaspal jsem vyhlášení vítězů, což mě úplně dorazilo.

Co potom

Těsně po Matrixu jsem měl pocit, že s šifrovačkami končím. Nevím, jestli mě dostal fatální neúspěch na vyhlídce, nebo jiná věc, ale není o co stát. Fakt. Naposledy jsem byl takhle mimo po Tmou 7 a tohle bylo možná i o řád víc.

Na herním fóru jsem si všiml pár stížností, jednak na nápovědy a pak i na organizaci vůbec. Na nápovědu jsme ani jednou nevolali a když jsme ji konečně potřebovali, nebyla. Ale pokud jsem správně pochopil, volalo se a člověk byl následně odkázán do telefonní budky někde v nějaké pražské díře. Geniální nápad perfektně doplňující hru. Ale jak jsem vyčetl, provedení pokulhávalo, na nápovědní linky se nedalo dovolat, nápovědy byly opožděné. O to větší škoda… Já jsem zaznamenal jedinou organizační chybu, a to agenta u ambasády. Nebyl, taky škoda. Nevím, jestli se stalo, ale u serveru mohl být také pěkný nával (málem jsme museli pustit Tmou.org, ale naštěstí se uvolnil jiný terminál). Co bylo ale jednoznačným mínus, je roztahanost úvodního chaotické části. Tým, který myslel na vítězství se musel nachodit víc než v libovolném minulém ročníku dohromady (subjektivní odhad)!

Pominu-li tyhle věci a blikátko, na které bych momentálně plival oheň, jsem si Matrixu opravdu užíval. Obtížnost šifer v kolečku podle mě byla nastavená vcelku optimálně vzhledem k individuálnímu luštění, i když některé nápady by více vynikly třeba na Sendviči. Ale všechno, co bylo k luštění opravdu potřeba, bylo v informacích. Týmy, kterým něco chybělo, by měly být příště trochu paranoidnější, maximálně ponesou nějaký prezervativ navrch. Líbil se mi Tetris a Kamenní kelti (šifra jako taková byla sice jednoduchá, ale provázanost s loňským ročníkem perfektní), nahrávka a CD mě taky pobavilo. Škoda že jsme se nedostali k šifrám lineární části, vypadají pěkně.

Ještě jednou díky za pěknou hru a za rok zas na viděnou. A ne že dáte na přechod do lineární části nějakou kulatou šifru, to bychom to mohli rovnou zabalit.

Aleš