Krtčí norou 3

Krtčí norou 3

Loni jsme Krtční norou úspěšně nedošli, a tak náš hlavní cíl byl dojít do cíle (a vyhrát, jako obvykle, ale letos jsme s tím šli na každou hru a přesto jsme na půlce vyhořeli). Na pátek jsem chtěl původně svolat předšifrovačkový trénink spojený s luštěním Haluze, ale totálně se mi vykouřil z hlavy a sotva jsem stihl poslat předherní mail s potřebným vybavením. Na Noře jsem chtěl taky vyzkoušet, k čemu je na šifrovačce notebook. Na to jsem naneštěstí nezapomněl a dvouapůlkilové závaží si večer před hrou přibalil. Zato jsem si nevzal foťák, takže nemám ani odchody ze stanovišť, ani fotky. Rosťa přes hru vypadal, že si něco zapisuje, takže možná později dodám. (Dodáno, z prvních pár stanovišť.)
Cestou na start jsem potkal Iontový stabilizátor, od něhož jsem se dozvěděl, že jeden člen se v pátek společensky unavil a že mají mapu Svratecka (Moravský kras ale nakonec dostali), takže vpodstatě bylo o konkurenci míň. Na hřišti jsme se nakonec sešli všichni, vyzvedli si týmovou obálku a čekali na zahájení.

Stanoviště 1

Stejně jako loni to byla číselná řada, jejíž princip jsme odhalili u čísla 60, ale při našem odhodu už vyvěšovali padesátku.
Byla celkem pěkná, jenom by mě zajímalo, kolik je čísel, která splňují kritérium. Nejmenší je ale jenom jedno, takže by to na jednoznačnosti výsledku stejně nic něměnilo.

Stanoviště 2 (9.02–9.09)

Na dvojku jsme docházeli současně s Haluz.org, potom jsme si vzali od přítomného Krtka zadání a sedli si na nedalekou lavičku. Po chvíli koukání do zadání se ozval Rosťa (jako obvykle nahlas, naštěstí poblíž seděly jenom Prahory, které už princip asi měly), že to vypadá jako kůň, a začali jsme vyškrtávat. Po nalezení REKTORATU MASARYKOVY odcházíme, protože univerzity obvykle moc rektorátů nemají.
Známý princip, tvar pole hodně napovídá. Při čtení reakcí na stránkách mě napadlo, že by vlastně ani nemuselo být pole tvarované – protože už samo číslo stanoviště (2) vypadá jako kůň.

Stanoviště 3 (9.13–9.14)

První, co mě napadlo, bylo posunout chybějící písmena o čísla na jejich místě. Ještě že jsem se nedostal ke slovu, protože REZISER byl brzo odhalen. Potom jsme začali házet jména režisérů a po třetím Spielbergovi nám to docvaklo.
Jednoduchá průchozí šifra, ale možná na špatném místě, někdo ji mohl nalézt cestou na dvojku, kdyby jel tramvají přes Českou.

Stanoviště 4 (9.24–9.55)

Nejdřív nás nějak nenapadlo, že Špilberk by mohl mít číslo jedna, tak jsme se na vstupu do parku rozdělili a já s Ondrou jsem šel spodní cestou. Nakonec jsme se ale u hradní brány potkali ve stejnou chvíli (i s Prahorami a Lamami na varanech), vzali si zadání a začli luštit. Z letošního ročníku to byla pro nás nejtěžší šifra, protože jsme ji lámali asi půl hodiny, ale potom, co jsme si uvědomili, že patra jsou oddělovače, Rosťa našel správnou interpretaci cesty norou a bylo vyřešeno. Sice jsme něco ztratili, ale ne zas tak moc. A o fous jsme stihli trolejbus (t.č. náhradní autobusovou dopravu).
K vyřešení této šifry jsem moc nepřispěl, takže vím, že to byla morseovka ze směrů, ale toť vše.

Stanoviště 5 (10.15–10.20)

Naštěstí nás nepostihla nepřítomnost zadání, přečtení textu nic nebránílo. Nejdřív přehýbáme na třetiny podle obrysu šifry, ale tudy cesta nevede, takže si text čtu ještě jednou a napodruhé už přehýbám správně.
Pěkný a jednoduchý princip. Opravdu.

Stanoviště 6 (10.30–10.46)

Protože zrovna v sobotu probíhala rekonstrukce některé ze silnic na trase 11, jezdily si tramvaje jak chtěly a nakonec bylo výhodnější počkat na autobus. Jeli jsme spolu s Haluz.org (při odjezdu jsme nasedli do 26, že pojedeme o zastávku dál, ale byli jsme prokouknuti), které jsme možná překvapili a určitě předběhli tím, že jsme jeli o zastávku dál, je to totiž blíž. Na stanovišti už nějakou chvíli byly Prahory. Sedli jsme si na lavičku, Set sice chtěl na hřiště, ale my jsme radši luštili. Na soudělnost některých čísel jsem přišli poměrně rychle, nejdřív jsme vytahovali jeden směr, ale brzo nás napadlo, že bude potřeba vepsat abecedu, jejíž obtáhlá písmenka se pak budou číst. Napůl hádáním tajenka, napůl obtahováním jsme řešení objevili. Odcházíme jeko první.
Šifra byla docela těžká, ale 26 hned vyvolává myšlenku na abecedu a dělitelnosti jsou přinejmenším podezřelé. Původní verze neměla čáry mezi písmeny, jejich přidání šifru podle mě hodně zjednodušilo, šedivé čeverečky už možná nebyly tak nutné.

Stanoviště 7 (11.04–11.17)

Po prokličkování mezi zahrádkami v Obřanech máme chvíli strach, jestli nebudeme čekat na zadání, protože máme mírný náskok před otevřením stanoviště. Nicméně Krtek už sedí na místě. Vyzvedáváme zadání, odcházíme za roh pod švestku a luštíme. Zrcadlově obrácené A odhaluje Terka docela rychle, takže světovou stranu máme, zbývá prvni slovo. S toho máme jasné první a předposlední písmeno. Trochu i druhé, ale ne tak určitě. Beru si mapu a za chvíli nacházím hrušeň, tak jen letmo zkontrolujeme, jestli to sedí. A sedí.
Zajímavý nápad, jenom je možná škoda, že slova byla jenom dvě, protože se to dalo lehce uhodnout.

Stanoviště 8 (11.45–11.59)

Na osmičku docházíme jako první, ale trochu nás překvapí Prahory, které se sotva, co se posadíme, vynoří po jiné cestě. Chytili autobus, čímž dost srazili náš náskok. Tým stříhá, ale protože nemám nůžky, nemám ani co dělat, beru si tužku a papír a brzo mám nakreslenou značku kóty. Naštěstí odcházíme první.
Konečně slíbená stříhací šifra, trochu na trhání pole. Zkušenějšího napadne i nestříhací, zato rychlejší cesta.

Stanoviště 9

Rozhodli jsme se pro Výzvu a dobře nám tak. V této kategorii na stanoviště většinou nevedly cesty ze správného směru a devítka toho byla dobrým případem. Nejdřív jsme vlezli do lesa (nechtělo se nám jít po louce s ohradami pro koně), kde jsme se chvíli motali, ale nakonec narazili na správnou cestu, která nás dovedla až pod kopec se stanovištěm. Na mapě byla cesta i na vrchol, ale její ústí bylo víceméně zarostlé a ona sama nevypadala moc používaně. Ale nakonec jsme ji našli a na kótě byli první. Po zkušenostech s terénními nápovědami ze Svíček jsme rovnou poslali Rosťu pro další část zadání a my mezitím luštili. Naštěstí se prosadil Ondrův nápad s posouváním sloupců a když už jsme volali Rosťovi, že se má vrátit, oznámil nám, že už svoje zadání má vyřešeno taky.
Mít víc variant zadání bylo možná moc jednoduché, stačily by asi čtverečky a fotka (dřeborubci jsou jiná věc).

Stanoviště 10

Nejhorší na celém luštění 10. šifry bylo ji najít. Ze začátku byla cesta pěkná, dobře vybraná, ale když došlo na „až skončí obora, půjdeme ještě asi 300 metrů a pak půl kilometru kolmo na cestu“, byl s námi skoro konec. Trpaslíkův pramen jsme minuli a došli na jinou cestu, která pro jistotu vůbec nebyla v mapě. Já s Terkou zůstáváme hlídat batohy, zatímco Set s Rosťou (nálepkami a kartou) jdou hledat tím pravděpodobnějším směrem, Ondra kontroluje okolí, abychom zjistili, kde vůbec jsme. Čekáme asi čtvrt hodiny a pak mě napadne, že s sebou celou dobu tahám to elektronické závaží. A tak mě napadá, že když ho vytáhnu, hned se někdo ozve. A samozřejmě. Jen co se nastartuje OS, volá Ondra, ale nemáme signál. A po chvilce se ozývá, že Set už to našel a já můžu balit. Prahory tam už boli. Jenom chvíli čekáme na Rosťu, který zmizel někde v lese. Návodný text v pravém sloupci odhaluji rychle a správná slova na sebe taky nenechávají dlouho čekat.
Kromě hrozného umístění to byla pěkná šifra. Použij sice většinou neznamená „po užij“, ale je to hodně vidět (nicméně nám to došlo až v cíli).

Stanoviště 11

Protože při obcházení okolí Ondra našel zkratku k poslednímu stanovišti, byla naše cesta na něj asi nejrychlejší z terénní části hry. A byli jsme tam první. Vysíláme rychlejší tři pětiny týmu do cíle, že jim časem zavoláme heslo. Křížovky umím luštit docela rychle, takže tajenku mám za chvíli. Jenomže co s ní. Přichází Prahory a Pralinky zvlášť. Odbíhá Tom z Prahor. A já stále nic. Odchází Prahory s tím, že už jsou první a v tu ránu mě napadají souřadnice. No škoda, že ne o dvě minuty dřív.
Bylo docela jasné, že tajenka nebude jen tak přímo heslo, příště musím věnovat víc pozornosti šifře, ne všem úchylným kombinacím.

Cíl a tak dál

Zatímco zbytek týmu už dávno seděl v cíli, já s Terkou jsem ještě byl na jedenáctce. Odešli jsme odtamtud ale po špatné cestě (opět nebyla v mapě), což jsem si uvědomil asi až po půl kilometru a volali jsme Ondrovi, ať nás přijde vysvobodit. To se mu úspěšně podařilo a zkompletovali jsme se někdy okolo čtvrté hodiny.
Cestou do cíle nám Ondra řekl, že Prahory sice řekly heslo první, ale bylo jich málo. Jenomže jim nutný minimální počet členů v cíli potvrdil org Vítek na posledním stanovišti. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby šli tři, ne jenom jeden. Možná bychom o půl minuty vyhráli, možná naopak. Nakonec se k naší radosti organizátoři rozhodli, že vyhlásí dvě první místa. Sice by tak soutěže dopadat neměly, ale i tak by byl výsledek hodně těsný. Hodně by pomohla jasná a stručná pravidla, která by si byl schopen zapamatovat každý.
Servis v cíli byl výborný, klobása po hře bodla, vše bylo v příjemném stínu, dokonce jsem i „hrál“ fotbal. Vítězná trika jsou pěkná, i šátky – dobrý nápad.
Ve hře mi nevadilo skoro nic, pokud ještě došlo víc týmů, byla obtížnost nastavená relativně dobře. Od prvních pěti týmů se dalo očekávat, že v cíli budou poměrně brzo (ale že to bude o půl čtvrté jsme my, a asi ani organizátoři, nečekali). Terénní problémy jsou v podstatě naše chyby (a za dřevorubce nikdo nemůže). Jenom ta pravidla. Ta by organizátoři měli hodně zkrátit. Ale bodový systém a systém celé hry je vymyšlený dobře, od dvou kopií zadání na tým po lepení nálepek s časy.
Nakonec bych už chtěl jenom poděkovat všem organizátorům za hru, Prahorám za přístup k situaci v cíli a pogratulovat všem týmům, co došly do cíle v limitu.

Aleš

P.S. A víte, k čemu se hodí na šifrovačce notebook? Je to asi nejdražší závaží, co jsem v batohu kdy měl.