Svíčky 2006
Po loňském úspěchu (3. místo) jsme docela počítali s tím, že pokud budou mít letošní Svíčky stejnou obtížnost, mohli bychom snad obhájit, nebo snad dokonce získat zápis v Síni slávy. Ale tým míní, organizátoři mění.
Už před startem jsme se sešli s konkurencí zvučných jmen na nádraží v Brně, odkud jsme jeli na hromadnou jízdenku. Do vlaku z Havlíčkova Brodu jsme se akorát vešli a do Bílku dorazili s dostatečným předstihem. Udělal jsem pár fotek, ale jediná, o kterou jsem stál, nevyšla… (Kdo by to potom ve foťáku kontroloval, že.)
Šifra 1 (čas nezapsán)
Při otevírání obálky jsem se málem expertně pořezal, pěkný začátek, ale jakmile bylo rozbaleno, začali jsme hrát. Někdo přišel za námi, někdy i my za někým, měli jsme i jeden nepřítomný tým. Naprosto neuvěřitelně nás přestříhala Abpopa, od které jsme dostali jen jedno písmeno, od URNY pro jistotu vůbec nic, pravděpodobně jsme u nich odpovídali nějakému zřejmému řádku. Ale žlutou značku, areál, hráz a betonový sloup máme, takže vyrážíme. Nicméně docela pozdě.
Něco podobného bylo údajně na Bedně (nehráli jsme), ale to, že se od jednotlivých týmů brala písmena tvořící smysluplný text je možná trochu nevýhoda, někdy to asi šlo jasně uhodnout a soupeř sušil hubu. Kdyby se ale text četl po sloupcích, bylo by to jiné kafe. Ale to už by asi trvalo moc dlouho.
Šifra 2 (14.25–14.31, 1,1 km od 1.)
Jak pozdě jsme vyrazili ze startu, tak pozdě docházíme i sem. Bereme zadání s číslem 20, které nabývá úplně jiné hodnoty, když jsou první stanoviště 2… Ale co, roztahujeme karimatky, zatímco se zbytek týmu dívá na zadání, už pomalu začínají překombinovávat, jím rohlík, sleduju písmenka a v tom to vidím. Vyluštěno, ani jsem nedojedl, pomalu začíná pršet.
Trochu nás to naplnilo očekáváním, že se obtížnost šifer oproti loňsku moc nezvedla, ale… Jednoduchá, docela pěkná, jenom font někoho mohl zmást. Ale proč se hned ze začátku zatěžovat s písmem, které by se odhalovalo nějakým složitým způsobem, když jsou i jednodušší věci.
Šifra 3 (14.57–15.56, 1,6 km od 2.)
Cestou z dvojky míjíme Proudové krtky, dokonce je i předbíháme. A po příchodu na trojku zjišťujeme, že nejen je. Šifra má číslo 5, což nás docela potěšilo. Nejakou dobu na ni hledíme jako spadlí z višně, až nás nakonec napadne vytáhnout Sirky a tam odstavec o modlení a zaříkávání. A šnEk, jen tak, začne recitovat Otčenáš. A Ondra, který pozorně sledoval text zadání se mu diví, proč to čte… 🙂 Haluz, základní princip máme, jenom co dál. Bylo asi o šipku víc, takže nám to pár minut zabralo, ale nakonec lámeme.
K tomuhle byla skvělá nápověda v Sirkách, kdo je četl pozorně, nebo se chytl na A (4), nemohl nevyluštit (ale 33 nápověd mluví z všechno). Jenom škoda nepřesnosti v šipkách.
Šifra 4 (16.29–17.00, 2 km od 3.)
Ze trojky jsme odcházeli docela pěkným lesním porostem, všude samá houba a borůvka (škoda absence košíku, bandasky a času…), ale těsně před předpokládaným místem 4. stanoviště nás téměř zastavil kopřivový porost, ale šnEk s Ondrou ho neohroženě prorazili, čímž jsme se dostali těsně před Černého racka (o několik desítek sekund). Sršně na hrázi jsme naštestí minuli, což bylo docela štěstí, když jdeme v oranžovém. Na doplňování třetích z trojic jsme se chytli poměrně rychle, po několikáté vypsané trojici začínáme rovnou psát i písmena, takže to už bylo jednoduché. Některé trojice jsme sice neodhalili, ale odhadem tak 3, což bez Tří sester a podobně je docela úspěch.
Tady si zaluštil opravdu každý, na posílení týmového ducha skvělá šifra. Sice ne zrovna nejtěžší, ani nejlepší.
Šifra 5 (17.25–17.33, 1,7 km od 4.)
Bereme zadání s číslem 4, sedáme si na nedalekou lavičku, čteme jednou, podíváme se na obrázky, čteme podruhé, vyluštěno.
Letos asi nejlepší šifra ze Svíček, možná hlavičky mohly být trochu nejasnější. A trochu morálnější text ;).
Šifra 6 (18.18–19.32, 2,2 km od 5.)
Přesun na toto stanoviště byl asi to nejhorší ze hry. Z minulého stanoviště jsme vyšli relativně v pohodě, ale potom, co se předpokládaná polní cesta někam ztratila, museli jsme, ne poprvé, ne naposled, vyrazit cestou necestou do kopce (pro mě, nesportovce, naprostý zabiják). Předběhli nás Černí racci, my jsme se pomalu trousili za nimi. (Růžmen a šnEk vepředu, já uprostřed, a Ondra vzadu jistil Terku s bolavou nohou.) Ale nakonec jsme dorazili a brali číslo 3. Původně jsme chtěli hrát piškvorky s týmem, co přišel těsně po nás, ale nějak se vypařili a tak jenom kontrolujeme, jestli hrály Prahory. A ono ne. Nejdřív dáváme kámen na A, ale po instrukci ze štábu přemísťujeme na C… Kdo si má pamatovat, jak se jmenuje, že.
Počet slabik a druhé písmeno odhalujeme rychle. V tom ale z dálky hřmí a na nás se žene naprosto nechutná průtrž mračen. Za těch pár sekund, co hledáme úkryt (rozpadlá zřícenina docela nedaleko), obstojně zmokneme. V suchu odhalujeme domky na mapě a šnEk dokonce tipuje i nadmořskou výšku. Ale my mu moc nevěříme, protože nám to v jednom případě nesedí. A tak se sám vydává do Kladrub a my pár minut po něm taky. Na odbočce na asfaltku nás předbíhá Albert Stallone. Někde v obci s úžasnou diskotékou dostáváme SMS, že je šifra objevena.
Nápaditá šifra, to že se nejedná o hospodářská stavení je docela zřejmé, ale desetina azimutu je možná až příliš přitažená za vlasy. A jednou z vesnic probíhá hodně vrstevnic.
Šifra 7 (20.09–22.22, 2,6 km od 6.)
Setkáváme se se šnEkem, který už se nějkou chvíli snaží rozluštit Sudoku. To, že je to na nic, nás mělo napadnout hned po upřesňujícím telefonu organizaci. Ptali jsme se, jestli je strojové řešení regulérní. A ono jo, takže jsem hned zapřáhl přítelkyni na telefonu a po chvíli mám řešení. Osmý řádek vypadá jeko telefonní číslo, takže vytáčím a volám. A hádejte, kdo se ozval – Karosa Vysoké Mýto. Ale pak zjišťuji, že jsem zadal špatná čísla… A čirou náhodou i ze správného zadání leze telefon. Ten už nikdo nezvedá. Nakonec mě napadá otestovat i jiné Sudoku řešiče, jestli vyhodí stejný výsledek a řešení je tudíž jednoznačné. Nevyhodí. Takže TCN. Chvíli mžourám do zadání, odchází Alberti. Mám to… Ach jo. Aspoň nás potěšila zpráva s výsledkem piškvorek. Máme 5 bodů.
Skvělý trojský kůň, Pralinky. TeĎ už si to budou všechny týmy, co tam ztvrdly, pamatovat.
Šifra 8 (23.35–01.44, asi 2,5 km od 7)
V řešení 7 nám nedošlo, co je to MDCM, takže vyrážíme na nejbližší vodárnu severozápadně. Když ji ale nemůžeme najít, konečně nás to napdane. Jdeme špatně a navíc jsme na konci cesty. Vracet se nebudeme, takže to bereme přes pole, kde po pár set metrech nalézáme polňačku. Ale nevíme, kde jsme na mapě, takže místo toho, abychom na blízké odbočce zahnuli, jdeme rovně, čímž se dostáváme mimo mapu (takový první aut v dějinách šifrovacích her). Nakonec se k vodárně dostáváme, leží tam už pěkných pár týmů. Ale Sudoku a cesta z něj nás stála 11 míst. A navíc ještě zadání nemůžeme najít.
Opět přichází ke slovu ICQ a e-mail. Nápověda nám tentokrát posílá převodovou tabulku mezi Webdings, Wingdings a normálními písmeny. Ale je to k ničemu. Zatímco jsem se jí snažil vysvětlit, jak udělá screenshot, zbytek týmu zpracovává frakvenční analýzu. Pak si k tomu taky sednu, spíš lehnu, a snažím se tipnout si nějaká písmena. Bohužel jsem O zaměnil za A (dvojice ANO ONA), takže nikam nedospěju. Voláme o nápovědu, legenda k prvnímu sloupci nás posune hned o několik minut vpřed. S ní je to hračka, navíc poslední dobou cestou z práce luštím křížovky o sto šest.
Princip řešení šifry byl jasný už od začátku, ale nikdo z nás se v substitučních šifrách moc nevyžívá. A navíc tabulka četnosti zůstala doma. Ale nápověda byla spása. Podle mě byla šifra docela nešťastně umístěná, v noci se tak špatně počítají písmenka.
Šifra 9 (02.15–04.05, 2,9 km od 8.)
Opět se propadáme, tentokrát na 20. pozici. Nic moc. Čáry kreslíme hned, ale jinak nic… Pořád se snažíme manipulovat s průsečíky, já na to zkouším napasovat mapu ČR (Řekněte, nevypadá to vlevo jako Cheb, Karlovy Vary, Most, Plzeň, Praha?). Tým usíná, nikomu se nechce pro nápovědu, nakonec tam ale Ondra vyráží. Jsou to úseky, ne průsečíky… Odcházíme do Liboháje.
Dobrý nápad, ale špatný čas. Holt to v noci nemyslí.
Šifra 10 (04.50–06.01, 3,4 km od 9.)
Asi jako všichni nemůžeme proklatý pěnišník najít. Zaprvé nevíme, jak ta kytka vypadá (Je to zaklínadlo. Něco jako frňákovník, ale nechci vědět, co po ní roste.), zadruhé žlutá značka neexistuje. Nakonec to, snad po půl hodině, Ondra nachází v rozpadlé barabizně.
Docela rychle máme odhaleno, že všechna slova mají lichý počet písmen. Ale co s tím. Teď už nám jednoduše nezapaluje a voláme o nápovědu. Odcházíme do Chotěboře na benzinku.
Takováhle průchozí šifra… Nevím, čím to, ale zorali jsme ji.
Šifra 11 (06.26–?, 1,4 km od 10.)
Opět potkáváme Alberty, kteří tam už pár minut luští. Římská čísla jsou hned, všechny přesmyčky nám docvaknou asi po hodině. Slezskou Ostravu prohlašujeme za balast a jdeme na náměstí hledat konečnou autobusu. Tam vidíme Bednajty, a taky zjišťujeme, že na konečnou autobusu nemá cenu chodit. Čteme první písmena a máme místo.
Zvláštní šifra. Zákaz vjezdu – OK. Římská čísla – OK. Přesmyčky – fuj. Kdyby to vyšlo hned, pak je spousta volné mozkové kapacity na výběř prvních písmen, ale takhle…
Šifra 12 (čas nezapsán, 0,9 km od 11.)
Odbíhá tam šnEk, my zatím společensky konverzujeme a nafukujeme míč proti trudnomyslnosti. Nedlouho po tom, co se rychlý běžec vrátí, zas odbíhá na nápovědu. Cestou potkává reklamní cedule, a protože má čirou náhodou Terčin mobil s foťákem, fotí je. A nápovědu získáme na telefonu zdarma. Voláme orgům (jo, jsme blbí), ale po chvíli nám to dochází. Nouzové telefony, vždyť je to v Sirkách. Ale způsob výběru písmen nám do konce hry zůstal utajen, je trochu divný. Zadání mělo číslo 16 nebo 17.
Opět pěkná šifra, ale už uplynulo moc času… Takhle dlouho po začátku hry jsme ještě neluštili a bylo to poznat.
Konec a vůbec
Asi v 09.30 se pomalu začínáme balit a ptáme se opodálsedících Bednajtů, jestli nepůjdou do cíle s námi. Že ano, tak chvíli čekáme. Zrovna dělají poslední pokusy se 13 a sbírají věci za body. Nakonec se balíme a mizíme směr Svojsíkova.
Z letošních her, které jsme nedošli (Matrix, Dnem, Svíčky), se mi právě Svíčky líbily nejvíc (konkuruje jim možná Matrix). Ze začátku jsme si vedli velmi dobře, nebýt pak několika dvouhodinových záseků, mohli jsme tak i pokračovat dál. Pořád toho máme co zlepšovat, od výdrže v noci (právě na těch dvouhodinových šifrách půlka týmu usínala), přes brainstorming až po tišší luštění. Jenom závěrečné šifry, aspoň podle toho, co jsem viděl v cíli, se mi moc nelíbily. Řešení barviček bylo takové divné, i ta matematická šifra by byla po proluštěných 18, 19 hodinách zabiják, ne jako loni na jednom z prvních stanovišť, takže jsem docela rád, že jsme skončili těsně před nimi. K organizaci skoro nemám výhrad, od startu až po konec jsme neměli problémy (jenom umístění desítky…). Na závěr už jen obligátní gratulaci vítězům. A doufám, že za rok se už konečně najíme.
Aleš
PS: A jakou že značku měl ten sýr?
