Bude zima bude mráz, kam se, hráči, kam schováš?
Kvalifikace
Naše letošní Tmou už od začátku nevypadalo příliš nadějně, protože na kvalifikaci se na jednom místě podařilo být jenom Ondrovi s Rosťou a Setem, Terka nemohla a já jsem byl na soustředění Fykosu. Nakonec se mi ale podařilo rozběhat infraport a mohli jsem se připojit aspoň přes mobil. Kvalifikace tedy začala v 18.00, stáhl jsem si zadání a vzal si je k večeři, ale sotva, co jsem se vrátil, byla už první úroveň za námi. V Brně přišli i na řešení první úlohy z druhé série, barevné pruhy jsem vyluštil já. Třetí sadu opět zvládla brněnská sekce. Kvalifikovali jsme se z 9. místa.
Před hrou
Dalším problémem bylo složení týmu před hrou. Ondra dostal pořádnou angínu a do posledního dne jsme nevěděli, jestli půjde. A aby tomu nebyl konec, Terka během týdne taky něco chytla a navíc ji začala bolet noha. Moje paranoidní starosti o to, jestli jsem náhodou v něčem nesnědl alergen (a že jich je) už jsou jenom třešnička na dortu.
Dalším oříškem se ukázalo dostání se včas na start. Předstartovní sraz jsem sice oznámil na čtvrt na pět, ale co čert nechtěl, nestihl jsem v Praze autobus do Brna. Jízda vlakem spolu s dalšími 44 tmáři sice nebyla špatná, ale registraci jsem stihl na sekundy.
Stanoviště 1 – Sluch (17.00–18.50)
Když jsme se nakonec zaregistrovali, organizátoři nás rozdělili na třetiny a odvedli na různá místa na Planýrce. A protože už pomalu padala tma, moc jsme nevěděli kde jsme. Co teprv, když nám řekli, že si máme zavázat oči a spojit se zbytkem týmu jenom po sluchu. A pustili hymnu Tmou. Nejdřív jsem telefonoval Setovi a Ondrovi s Terkou (ještě že jsem zvládl ovládat telefon poslepu), aby mě s Rosťou potkali u reproduktorů, ale Ondra s Terkou byli ztraceni, našel nás jenom Set. Vydali jsme se proto směr (snad) tramvaje a opět volali Ondrovi, aby se tam pokusil dostat. Cestou jsme potkali naše drahé polovičky z týmu Chlýftým a spol., jejichž křik byl kupodivu velmi podobný tomu našemu. Nakonec se nám podařilo spojenými hlasivkami vyřvávat naše jméno tak hlasitě, že se i Ondra s Terkou nakonec objevili a mohli jsme rozsvítit.
U cyrilice nás docela brzo napadl systém, substituce se samohláskami jako v tengwaru (;)), ale to, že jdou pozpátku, jsme zjistili až v centru v hospodě (kam jsme se přesunuli po úvaze nad tím, proč asi orgové dávají do šifry nápisy z pamětních desek). Odhalení celého postupu nám trvalo déle, protože naše první slova byla lampadis a Skácel a oboje při čtení pozpátku i zepředu začínají a končí stejným písmenem. Měkký a tvrdý znak jsme považovali za parazity a vyhodili z uvažování. Potom, co jsme začali číst správným směrem, jsme měli rychle hotovo.
Loňskému začátku jenom tak něco konkurovat nemůže. Na vyřvávání jmen týmů letos vůbec nebylo počasí a Planýrka nebyla zrovna nejlepší volba. Ale zase to asi mělo požadovaný rozřazovací účinek, takže do města jsme jeli v tramvaji jenom asi se třemi týmy.
Čistě substituční šifry se mi moc nelíbí, ale to, že tam byly nápovědné řetězce (a navíc z pamětních desek, takže nebrňáci se jenom víc naběhali (nagooglovali)), to docela vyvážilo. A plus za zmínku o Jarošce :).
Stanoviště 2 – Chuť aneb opruz na šest (19.10–20.30)
Strategicky jsme zůstali v hospodě a pro šifru poslali Seta, který zanedlouho donesl hadičku s tic-tacy. Ochutnávací morseovka nám byla jasná z pohledu na papírové zadání, už jenom poznat chutě. Nejdřív ochutnával Set (jenom cucal), ale asi po desíti bonbonech bylo jasné, že on není ta pravá volba, a tak převzal štafetu Ondra. Tomu jsme už dávali uříznuté půlky na rozkousání. Neuhodl sice všechno, ale z uzkmdow jsme křižovatku Úzké a Dornychu už tipnuli a vyslali Seta na průzkum. Šifra na tabuli byla nepřehlédnutelná, takže nám volal, ať rychle přijdeme. To už jsme ale byli na cestě, protože z hospody nás vyhodili.
Boj o první chuťovou šifru tedy vyhrálo Tmou 8. Přijít na princip už nebylo těžké, ale Ondra se asi pěkně dlouho na tic-tac ani nepodívá.
Stanoviště 3 – Zrak (20.50–21.15)
Tuto šifru jme měli oproti minulým dvěma opravdu rychle, sekvenci jsme si nahráli do foťáku, odešli o kousek dál, zanesli do mapy a střed kružnice byl hned jasný.
Tady sice organizátoři získávají další plus za Jarošku, ale nicméně minus za diskriminaci nebrněnských týmů. Poloha 4. stanoviště se sice dá uhodnout ze tří správných míst, ale už se špatně přichází na princip. Ale efektní to bylo, to je pravda.
Stanoviště 4 – Šestý smysl (21.30–23.30)
Zde došlo k totálnímu zatmění mysli. Princip hledání cesty podle obrázků byl naprosto jasný, ale my jsme ho úspěšně ignorovali a udělali si menší dvouhodinovou procházku směr Štefánikova čtvrť. A když jsme se vrátili, zjistili jsme, že jsme se úspěšně propadli o pouhých 120 míst… A v zápětí našli výlohu z prvního obrázku. Co naplat, ale znáte to přísloví s tesařem, ne?
Asi na nás mají špatný vliv média, protože loni nás fotili z Mladé fronty při luštění kokosu a tam jsme taky byli déle, než je na jedno stanoviště zdrávo ;).
Šifra byla jednoduchá a pěkná na pohled, ale už si asi vždycky ke Čtyřlístku vybavím trojmístný propad z čela do hlavní skupiny týmů.
Stanoviště 5 – Sluch podruhé (23.40–00.10)
Vyfasovali jsme CD a volali jsme Ondrovu kamarádovi, který bydlí nedaleko, jestli bychom se nemohli schovat. On že ano, ale budemem se muset spokojit s menším pokojem, protože už tam jeden tým má. Nevadí. Roztáhli jsme se po postelích, nechal jsem chvíli notebooku na aklimatizaci a po teplém čaji jsme začali poznávat historické události. Uniklo nám jenom sjednocení Německa a k něčemu jsme nevěděli letopočty, ale to zvládl Google. Tým z vedlejší místnosti jsme asi moc nepotěšili, když jsme odcházeli po dvaceti minutách, zatímco oni už tam seděli hodinu a půl.
Tohle poznávání mi přišlo rozhodně lepší než to loňské, protože historické znalosti má každý aspoň nějaké, ale hudební sluch ne. Nápověda ze začátku se taky hodila.
Stanoviště 6 – Sudoku (01.00–01.55)
Dřív luštit, než haluzit. To jenom tak pro příště, protože řešení „chybí tam černý král“ už na poprvé nevypadá zvlášť správně. Ztratili jsme sice jeden rozjezd, ale rozhodně nás to nemrzelo tolik, jako totální krpa na 4. Letos to byl asi první originální (nejenom originálně zabalený) nápad. Sudoku je sice hodně známé, ale ve spojení se šachy to nenapadne kdekoho.
Stanoviště 7 – Gravitace (02.10–02.20)
Tady jsme se moc nezdrželi. Sesypání čtverečků byl první a správný nápad.
Dobrá motivace pro týmy, které jdou pozdě v noci teprve z Brna, ale pro týmy ze špičky jenom zastávka na napití se…
Stanoviště 8 – EKG (02.50–03.15)
Největší problém na této šifře byl asi výstup do kopce. Já (fyzická troska týmu) jsem ho sice relativně zvládl, ale Terčin kotník to moc neocenil. Princip řešení měli Rosťa se Setem dřív, než došli zpátky na místo, kde jsme se usadili.
Opět jednodušší šifra, nicméně docela pěkná, tady snad nikdo nezmrzl.
Stanoviště 9 – Orientační chůze (04.30–06.15)
Protože jsme po přesunu z minulé šifry neměli moc náladu na běhání, stanoviště jsme obcházeli. Rozdělili jsme se na tři části, já s Ondrou jsme obešli levou půlku stanovišť, Set a Rosťa tu pravou. Terka zatím pospávala/mrzla/hlídala batohy. Asi po hodině a čtvrt jsme se vrátili s poznačenými zprávami (teď mě napadlo, že jsme je mohli rovnou telefonovat, čímž bychom si něco ušetřili), převedli na čísla a naházeli do počítače, přece nebudeme sčítat matice 😉 (tady jsme opravdu něco nahnali). Most roh obory sice úplně nevyšel, ale jinak se to dalo přečíst, takže jsme vyrazili.
Tady se sice nedalo zamrznout herně, ale zato se mohly u hlídače batohů objevit omrzliny opravdové. Naštěstí neobjevily. Ale nebyla to šifra, bohužel spíš úkol.
Stanoviště 10 – Přesmyčky (07.00–07.20)
Protože se v těchto místech konala Krtčí nora, věděli jsme docela přesně, kam jít a přesun nám moc nezabral, ale most bych si představoval jinak. Rozbalili jsme se přesně v místě, kde jsem na Noře čekal na nalezení Trpaslíkova pramene. Nejdřív nás upoutalo seřazení druhých až posledních písmen podle abecedy a tak jsme první odepsali a v zápětí jsem ve slově ettux uviděl textu. A dál už to šlo rychle, jenom napoprvé jsme krávu přičítali, ne odečítali.
Pěkná oddechovka po (námi sice neprovedeném) sčítání matic.
Stanoviště 11 – Sokoban (08.00–08.20)
Nejdřív zkoušíme písmena na tečce jenom číst, ale to k ničemu nevede, pak nás napadá, že to jsou ve skutečnosti krychle. A ty se přece posunují. V prvním oběhu sice děláme chybu, v druhém nás málem zajede okolojedoucí tatra (Kdo by čekal, že zrovna vedle něho jí proklouzne kolo…), ale nakonec máme nejen popis stanoviště, ale i značku přístřešku. Předbíháme Hedu a Pralinky zvlášť.
Pěkná, originální šifra. Co dělat, bylo jasné, jenom správně interpretovat vzniklý tvar.
Stanoviště 12 – Piškvorky (08.40–08.55)
Na letošním Sendviči byl také takový turnaj, takže jsme sice tušili, že to nebude morseovka, ale stejně jsme si ho zahráli. Set si ale hned všiml podivných mezer a když nám vyšlo, že jde o dvanáct skupin po dvanácti slovech, tabulka byla na světě. A při pohledu na odehranou partii mě hned napadlo, že podle tahů z ní budeme vybírat. Nejdřív jsme ale brali písmena a když nám to ani po čtvrtém systému souřadnic nevycházelo, zkusili jsme slova a bylo hotovo.
Tato šifra, spolu s minulou se mi líbí ze hry asi nejvíc (po šifrové stránce), mezery v textu byly tak nápadné, že jsme nakonec Setovi uvěřili, že to nedělá zarovnání do bloku, ale nějaká vyšší moc. Trochu těžší bylo jenom přijít na to, co vybrat, ale to je jenom plus.
Stanoviště 13 – Mapové umění (09.35–12.00)
ISBN kód mapy Svratecka jame vygooglili hned, další narážky na vydavatele a podobně nám došly o něco později. Mapové značky jsme odhalili taky téměř všechny, kromě medvěda lezoucího na strom a letiště (Mysleli jsme nejdřív, že to bude popisovat cestu, tudíž poslední bude cíl, a jediné letiště poblíž jsou Medlánky – moc daleko – ale pak jsme na to nějak zapomněli, nicméně značka zůstala neidentifikovaná.). Ale interpretaci čísel jsme nezvládli. A to ani po dvou a půl hodinách, když už jsme seděli v teple v hospodě a došla nám zpráva o konci hry.
Nicméně to, že jsme třináctku nedali, nás nemrzí tolik, jako zásek na Čtyřlístku, okolo desáté ráno už jsme byli docela unavení a byla nám kupodivu i zima. Stále jsme se motali okolo nápadu s cestou a nebyli jsme ho schopní opustit. Doslova jsme zamrzli.
Kdybychom na začátku tak začátečnicky nezatuhli, mohl bych Tmou 8 označit za jednu z našich nejpovedenějších her (spolu s Exitem 2006 a Krtčí norou 3). Navíc byla dobře provedená i po organizační stránce, vím jenom o dvou chybách (zákaz mobilů na stanovišti C a zveřejnění hesel na 4. šifře, což je ale chyba největší). Letos si Tmou určitě užily i týmy, které měly herní index pod 1, i ti s větším naž 10. Na začátku to sice byla spíš jenom podívaná pro oči, ale šifry 10–12 byly povedené, lehké i obtížné zároveň. Jenom 13. stanoviště bylo poněkud zvláštní, zadání bylo vtipné, ale k interpretaci čísel chybělo jakékoliv vodítko. Ale zase to nahradilo svým umístěním, protože kdyby bylo dřív, vytuhne (a zmrzne) na něm o hodně víc týmů. Počasí sice nebylo dobré podcenit, ale myslím, že kdokoliv z účastníků je dost soudný na to, aby si vzal teplé spodní prádlo, když jsou noci chladné.
Organizátoři, děkujeme za vydařenou hru a Albertům Stallonům gratulujeme k prvnímu místu.
Za Chlýftým sepsal Aleš.
P.S.: Některé časy u stanovišť jsou trochu odhadnuté.