Jak jsme nepřepalovali začátek
Na Sendviči jsme se hned na začátku vyšplnali na první příčky. Potom už jsme jenom dotahovali. Ve stopách Jamese Bonda jsme do Horoměřic dorazili první se slušným náskokem, nakonec vzdáváme de facto šifru před cílem. A nakonec Široka lovíme až do 8. stanoviště z první příčky, zásek na lahvích nás odsouvá dozadu a opět musíme dotahovat.
Ale nutno dodat, že dotahování nám celkem šlo. A tak jsme si před hrou řekli, že k přepálení začátku jednoduše nesmí dojít a budeme celou hru dotahovat.
Ponulté a poprvé
Nejdřív je samozřejmě nutné dojít na start pozdě. To se mi moc nepovedlo, měl jsem asi 45 minut čas. Ondra s Tomem v autobuse z Brna přijeli těsně před třetí. Zachránil nás Rosťa, který ve vlaku z Brna nabral dvouhodinové zpoždění a přidal se k nám až během losování.
V Bingu bylo dále nutné vybrat taková slova, která nikdo nebude mít. Posuďte sami: prase, sláma, haluz, radar, čárka, kočka, kráva, kamna, tečka. Dočkali jsme se pouze krávy a tak anketu vybíráme mezi posledními, Binfo říká 150. Ale pak jsme se trochu odchýlili ze strategie a anketu luštíme rychle.
Podruhé aneb mučíme Bedničku
Nejdřív je samozřejmě nutné si pro ni jít bez výherního kupónu. Poté je potřeba asi hodinu Bedničkou třepat a zapisovat si, kolik zahraje stupnic a kolikrát pípne. Pak si jít vyzvednout nápovědu (prozměnu bez Bedničky) a ještě se půl hodiny učit noty. Pak se teprve můžeme vrhnout na další šifru, ignorovat chyby a kreslit osy úhlů. To jsme opět zvládli až moc rychle.
I matematický vzorec na Malé Straně neodolává dlouho, jakožto i příslušná třepací úloha. Jako slovo poprvé tipujeme EVROPA, inspirováni Bednářskými listy. Bednička je hodná a myslí si REVMATIK, takže první tři písmena hned máme správně, zbytek uhodneme hned.
V tuto chvíli ještě Bedničku považujeme za hloupou kostku, ale co nevidět nám připraví mnohá překvapení. Venku je opravdu pěkně, Bednáři si po loňsku objednali lepší počasí. Stále potkáváme Tučňáka s tučňákem a vyměňujeme si názory na tu nejlepší barvu (Oranžová!).
U Strahovského kláštera se opět vracíme k proklamované strategii a hledáme na špatném místě. Mezitím průvod věřících obsazuje sochu Panny Marie, tak si dáváme zdravotní přestávku, sedáme si do křoví a když už máme šifru, tak nás vyžene skupinka geocacherů. Přesedáme si vedle a co se nestane, vyhání nás znova. Mají o Bednu docela zájem, takže se nám trochu pletou do luštění, doufám, že jsem je nevyhnal moc zostra. Ale morseovku poznáváme docela brzo, což nás samozřejmě vůbec netěší.
U Ferdinanda Louba sbíráme poslední zadání z kolečka a vrháme se na Bedničku. Jedno heslo už máme z dřívějška, bludiště i kreslení písmen také brzo prolamujeme. Tom v prezentovaném pípání hned poznává římské číslice a už si to hrneme k Bateriím. Předbíháme moje kamarády z Fykosu a doplňujeme čtverce na trojúhelníky (to je bohudík špatně, další minuty k dohánění). Posléze pokračujeme opačným postupem a to už výsledek nese. Na cestě ke Spojené málem špatně zatáčíme, ale nakonec tam dojdeme.
Cestou se bavíme o tom, co by ještě Bednička mohla umět. Třeba TRANSFORMERS – Bednička se otevře, přeskládá a začne střílet. A nebo kód MACGYVER by mohl na stěně rozsvítit displej s odpočtem. S tím druhým jsme celkem blízko, protože další kód aktivuje hru logik a Bednička při ní, světe div se, bliká! Skvělé! Šifru, kterou jsme chystali do Krtčí norou, luštíme hned.
„Můžeme si vás natočit, co tu děláte, připravujeme reportáž,“ ptá se reportérka s kameramanem. „Můžete, právě hledáme šifru,“ odpovídáme, „ale víte, Tom šel támhle do podchodu a my tady na něj čekáme.“.
U kaple vyzvedáváme tečky a opět se necháváme zvěčnit televizní technikou. Z vyluštění této šifry mám opravdu radost, týmová spolupráce se nám opravdu povedla. Ondra se pomalu stává mistrem Bed-Fu.
Na Špitálce přicházíme na přísloví vcelku rychle, už pomalu přicházíme k tomu dotahování. Alberti právě odešli, Prahory sedí opodál. Vydáváme se ke hřišti. V ohradě opravdu nic není, ve vlaku nejprve také nemůžeme nic najít (resp. neúspěšná Pomocná škola tvrdí, že tam nic není), ale nakonec přísloví nekecalo. Souřadnice v mapě jsou první věc, kterou zkoušíme a na dalším stanovišti se již nebezpečně blížíme prvnímu místu a tedy je čas to zase na chvíli zabodnout.
Potřetí aneb klavír ne
Solmizační slabiky nám neunikají, další smysl už ovšem ano. I přes přítomnost loga s krychlovým mozkem klavír nezapínáme a radši jdeme ke 2 km vzdálenému kostelu. Přece je to koleda a koleda, to je jasný kostel. Kupodivu tam nic není a tak si můžeme opět říct, že plán plníme. U kostela na autobusové zastávce mírně pospáváme a luštíme Bedničkové úlohy ze stanovišť 6 a 8, obě nám naštěstí neodolávají dlouho. Pak konečně hrajeme na klavír a jdeme k rybníku.
U rybníka na nás padá ranní krize, rozstříhané čtverečky lepíme a dál se nedostáváme. Vedleluštící Pralinky zvlášť nás zvou na pralinky zvlášť, což se přece neodmítá. Ani to nám ovšem k rozluštění nepomůže a tak si bereme záchranu, protože si z Bedny chceme užít co nejvíc. A skoro by se dalo říct, že opět začínáme dotahovat.
Do důvěrně známých Horoměřic přicházíme tentokrát z jihu, potkáváme žluté Tučňáky a cenzurujeme noviny. V houští na kótě se trochu ztrácím, ale zbytek týmu naštěstí zadání nachází. Stříháme proužky a stavíme ohrádky. Předbíháme Tučňáky. Přes Kozí hřbety doslova přebíháme až k rybníku, kde konečně upotřebíme získané kódy z Bedničky. Sokoban nás napadá rychle, způsob přesouvání beden nakonec taky. Bedny v bedně :).
U orientační tabule naučné stezky bohužel sedí cizí tým, tak tipujeme směr, kde by mohlo být 6. stanoviště. Není tam, takže to dotahování není zas tak žhavá věc, musíme to obejít. Ale dalekohled nám problémy nedělá, takže teď už opravdu hrajeme. Na šestnáctku dobíháme jako 4., všechny ostatní týmy zatím sedí na vyhlídce. Tamější šifru máme bleskově rychle a tak už jen dojít do cíle v Lysolajích.
Trochu se motáme při získávání aktivačního kódu. Co po nás organizátoři chtějí, moc nechápeme, aha, tady je tabulka, fotit až potom. Tak luštíme. Vůbec s kostkou neumíme hýbat, tak asi 40 minut náhodně trháme. Princip chytání vajec nám byl sice jasný, ale museli jsme si nejdřív zapnout klavír, abychom se konečně naučili Bed-Fu. To zabralo, teď už jen vypilovat techniku. Nakonec, asi v 11.30, se nám rozezní Óda na radost a posíláme cílovou zprávu. Mezitím přišel Albert Stallone, kteří narozdíl od nás prolomili jedenáctku. Stále mají šanci na výhru, my jen nervózně přecházíme po tělocvičně. Nakonec jim vajíčka těsně popadají, což pro nás znamená první místo.
Letošní Bedna byla opravdu skvělá, pokud ne nejlepší hra, co jsem dosud šel, Bednička, šifry, žádné zádrhely, počasí (v noci mohlo teda být trochu tepleji), všechno vyšlo. Klobouk dolů, jak říkal Vítek v cíli, můžeme se jít s Norou zahrabat. Když pomineme Bedničku jako jednoznačně nejlepší věc, rád bych pochválil šifry 16 a 11 (i když jsme ji nevyluštili, byla fakt dobrá). Jenom škoda, že se sešly dvě terénní trasy, ale měsíc před hrou se už těžko předělává. Stále mám trochu pocit, že letos jsme kazili, co jsme mohli a k tomu, abychom vyhráli, jsme spotřebovali všechno štěstí světa. Samozřejmě jsme před hrou o žádném nepřepalování nemluvili, někdy se prostě zadaří :). Albert Stallone má náš obdiv za vytrvalé luštění 11, vítězství bych jim rozhodně přál. Ještě jednou díky za hru! A oranžová trika :).
Aleš