Široko daleko

Široko daleko z Janapina pohledu

Osud, O5 či Široko daleko, na názvu přece nazáleží a tak jsme se sešli na tradiční zlínské šifrovačce. Tentokrát jsme šli v lehce oslabené sestavě čítající čtyři členy, konkrétně Aleše, Rosťu, Ondru a mě. Do plné sestavy jsme se sjeli až ve zlíně, dopravili se k registraci a čekali jsme, co se bude dít dál. Vyfasovali jsme obálku, kde byl povel k přesunu do Lesní čtvrti (či jak se ta část Zlína jmenuje) a nastudovali první úkol. Budeme honit Široka. No proč ne. Našli jsme mapu s možným výskytem a jako většina týmů jsme ležení rozbili na šestnáctce, která byla tak cca uprostřed. Na šestnáctce jsme udělali válečnou poradu. Kdosi nadhodil, že je čtyřiadvacátého, stanovišť je jednatřicet (ok, duben má třicet dní) a že by se dalo zkusit počkat na čtyřiadvacítce. Tahle strategie nakonec prý skutečné opodstatněnní neměla, ale faktem zůstává, že jsme měli neuvěřitelné štěstí a Široka jsme chytli do pěti minut po začátku hry.

Další stanoviště bylo nedaleko. Za to jsme vyfasovali ježka v kleci. Ježek byl bleskurychle demontován, odkázal nás zpět na registrační hřiště, kde jsme dostali komiks a vrhli jsme se na řešení. Komiksové obrázky byly zjevně z komikxů publikovaných na stránkách hry, tak jsme je postupně přiřadili a zjistit, že máme brát shodující se slova, bylo jen dílem pár okamžiků.

Řešení nás odkázalo na plavecký bazén, což pramálo těšilo Ondru zvoleného za týmového plavce. Tým se rozdělil na plavce a suchozemce. Suchozemci dostali legendu k pohybům plavce a plavec pravděpodobně dostal něco obdobného. Jednotlivým písmenkům byla přiřazena gesta, která nám byla předváděna. Jediná nepříjemná věc prý byla to, že písmena, která se nacházela v bazénu, různě uplouvala. Tahle šifra byla zjevně jen pro pobavení. Asi nejúžasněji bylo předvedené písmeno E… palec v puse a blažený výraz.

Před bazénem jsme se trochu zdrželi čekáním na Ondru a pak hurá ke Kinu. Zadání další šifry bylo zdánlivě jednoduché, složit lva, popřípadě psa. Papírové vystřihovánky z ABC klukům pravděpodobně jdou, ale než jsme poskládali lva tak, aby nevypadal jako mutant po genetickém testování, chvíli to trvalo. I tak si myslím, že je úspěch, že jsme tu papírovou bestii nerozšlapali, neboť obvzláště konstrukce nohou byla protivná.

Lva jsme odevzdali orgům a byli jsme posláni na nádraží, k odstavenému vagónu. Konečně pořádná šifra. Sesbírali jsme dvanáct různých papírků s čísly a snažili se najít číselnou posloupnost. Seděli jsme pěkně u bufíku na nádraží, popíjeli, jedli a luštili. Kluci záhy přišli s nápadem na užití zvířetníkových znamení, neboť na to naváděl komentář napsaný na vagonu. Chvíli jsme se snažili najít podobnosti charakterů v textu, ale pak jsme si všimli, že počty řádků odpovídají počtům písmen ve znameních a začali jsme hledat skryté názvy souhvězdí. Po chvíli šifra podlehla a volalo se na vygenerované telefonní číslo. Po chvíli technických problémů jsme se dobrali i k řešení a bleskově jsme se přesunuli do jednoho ze zlínských parků, kde na nás čekala osmisměrka. Již tradiční šifra této hry, take nám nečinila potíže. Písmenka jsme měli vykreslená hned a vzhledem k času jsme se rychle rozhodli pro rozdělení týmu. Ondra se operativně vydal pro šifru číslo sedm a my se vydali na náměstí, kde měl proběhnout lampiónový průvod. Ondra přiběhl na náměstí dřív než se začalo s veselou zprávou, že celý průvod je nám na nic, neboť pro šifru si byl dřív než se předpokládalo a tak nemusel zadat číselný kód co se na náměstí promítal a rovou dostal zadání osmičky.

Písmena jsme v látajícím kole identifikovali hned, ale na scrablení jich bylo moc. Dobrou hodinku nám trvalo než jsme přišli na to, že je třeba písmenka seřadit podle délky čáry. Ale hlavně že to šlo. Další stanoviště se na dlouhou dobu stalo naší pseudozákladnou. Aneb z loňska z mého pohledu prokleté lahve. Přišli jsme jako první a koukáme. Tři různé výšky lahví, tři barvy, tři výšky vody, tři vlastnosti nálepek, tři vlastnosti víček a tři objemy. Teda že jsou tři levely víček jsme si všimli až potom, ale nijak to náš postup neurychlilo. Na lahve jsme koukali všelijak, ale nic z toho. Nejvíc se nám tam líbila trojková soustava, ale jak ty potvory seřadit. A jak očíslovat barvy? Zkrátka jsme čtyři hodiny koukali do blba a nic nevěděli, až pak jsme si všimli, že první lahve mají velmi malé změny vlastností a byla odhalena morseovka. Tato šifra nás pravděpodobně stála první místo, ale co se dá dělat. Povzbuzeni úspěchem jsme se vydali na další putování směr za Zlín.

Další šifra byla ve formě obrázkové. Dvě zadání, jen nějak poposouvané obrázky na linkách. No kdybychom mysleli efektivněji hned, asi bychom čtvrt hodinky ušetřili. Takhle jsme zbytečně všechno poposouvali jen jedním směrem a ne plus mínus podle posunu obrázku doprava/doleva. Hlavně nás to trklo až poté, co jsme se zamysleli nad tím, proč máme mít sebou šestadvaceticentimetrové pravítko (Vlastně proč nemáme. 26cm bylo potřeba loni. Aleš). No hlavně, že jsme nezatrvrdli.

Další šifry už byly vesměs průchozí. Palindromy Aleš identifikoval ihned, to jsme jen všichni dokopy dohledali. Jedenáctku kluci vyřešili než jsem se vrátila ze zakeříku a zeď jsme odhalili hned díky nápovědě v komiksech. Stačilo si uvědomit, jak se zeď staví a už to jelo.

Ze zdi jsme se přesunuli k poslední šifře, při které jsme museli přelanit potok. Osobně jsem nebyla nadšená z představy, že sebou fláknu do vody s krosnou, tak jsem zbaběle přebrodila. Rosťa se na druhý břeh dostal mezi prvními a tak viceméně vyřešil i poslední šifru. Cílové stanoviště došlo přes sms, takže jsme konečné cílové heslo vyluštili viceméně po cestě.

Hurá cíl. Jsme třetí. To se čtyřhodinovým zákysem není zlé. Bohužel nás orgové nečekali tak brzy, tak jsme ještě chvíli mrzli, neboť sice bylo světlo, ale sluníčko do údolí ještě pořád nesvítilo. No osobně jsem měla dost mokré kalhoty z brodění, tak jsem maximálně uvítala rozdělaný oheň. To se to ze mě kouřilo…

Došli jsme někdy kolem půl šesté ráno, ale poslušně jsme počkali až do devíti. Ještě že tak. Pro prvních několik týmů totiž byl připravěn těsně před devátou minilet horkovzdušným balónem. Tak jsme si vyletěli do desíti metrů a zase zpátky. Docela prima zážitek.

Finální úkol jsme pak nějak bojkotovali (Ne že bychom jej vyloženě bojkotovali, ale už se nám moc nechtělo, tak jsme se bavili pohledem na ostatní.), ale sekundovali jsme Proudovým krtkům, kteří postavili vskutku efektní vzducholoď (přesně to byl onen závěrečný úkol, postavit vzducholoď co létá). Bohužel díky povětrnostním podmínkám většina vzducholodí slavně vzplála. No jistá vzducholoď týmu Pivsoni tedy vyletěla docela vysoko, ale záhy se zřítila k přilehlým domům (tak snad neshořeli)…

A jak to hodnotím celkově? Zákysu škoda, ale byla to naše chyba, šifra byla pěkná. Zbytek šifer byl příjemný, první úkoly možná trochu víc úkoly než šifry, ale díky tomu hra byla průchozí pro spoustu týmů a to se počítá. Pocity jsou zkrátka kladné a těším se na další rok.