TMOU 8 tykadly šnEka
Zdravím všechny, vesele a neunaveně, protože už jsem se vyspal;-) (Skoro tak dobře jak před Tmou — aneb člověk se snaží získat výhodu, jak to jde, ne jak loni, žádný do školy, do Brna jsem přijel už ve čtvrtek, tak jsem se dobře vyspal a nelituju toho.)
Dobře, takže k věci, chtěl jsem vám povykládat, jak prožil Tmou náš skvělý a úžasný tým (měli jsme i vlastního medika, co umí léčit přetlakový pneumotorax, jo a nějakýho fyzika a inženýra a astrofyzičku a matematika, jen pes nám chyběl).
Sraz jsme měli tradičně s naším druhým týmem, já přišel skoro poslední, ale druhý tým nebyl kompletní ani omylem (chyběl jim Ondra a Aleš, mapy, šalinkarta a vůbec…). Stejně jsme se na ně vykašlali, protože jsme očekávali velké fronty na startu.
Úplnou „kusem stromu“ jsme jako na úplně prvního orga narazili na toho, u kterého jsme se měli registrovat, dostali jsme samolepky, obrali Janap o šátek, pozdravili kolemjdoucí a nalepili si velmi náhodným způsobem písmenka na části týmu (bohudík na žádnem členovi nebyla dvě).
Start
Rozdělit se na tři kusy, to se řekne, ale jak by vám bylo, kdyby někdo prohlásit, že se sám ztratí, a skončili byste sami, no nic, tak už to holt někdy bývá. Jako správné Áčko (asistent, kapitán byl Růžmen, béčko nemo) jsem se vydal pryč od Béček a Céček, kde jsem shodou náhod narazil na další Áčka.
Při vysvětlování pravidel jsem se vyděsil, páč jsem neměl baterku, naštěstí jsem ji nakonec nepotřeboval, každopádně jsem si připravil mobil.
Start, Hymna Tmou, řev a my jsme pokojně čekali na sirénu (pak se nakonec i ozvala: „Toto je siréna!“).
Šel jsem sám, takže jsem se snažil spíš poslouchat a mj. zběsile volat Janap, kterou jsem měl jako poslední volané číslo (haluz, co?). Každopádně z toho nic nebylo, i když jsem u plotu potkal Proudové krtky, kteří řvali docela nahlas. Naštěstí jsem potkal po čase (dlouhém čase) Roba a Růžmena a začali jsme společně skandovat (sem tam „Smrt Baníku!“, sem tam „Hledá se nemo!“ a sem tam i název našeho týmu). Po chvilince jsme našli nema a Janap a začali se radovat a zběsile blikat kolem (teda já ne, ale org u nás byl hned, sice nejprve přehlídl moje písmenko nalepené na oku, ale šli jsme).
1. Planýrka
Cestou ven jsme potkali druhou půlku, tedy druhou jedninu našeho týmu, pozdravili se a dali se do luštění. Nejdříve jsme přehlédli druhou stranu, ale pak někoho napadlo otočit a byla na světě. Na systém jsme přišli hned, dokonce i na jedno heslo (každé malé dítě přece ví, že nápis na naší škole (Jaroška) zní: „Na paměť kulturního a národního významu Slovanského gymnasia založeného roku 1867 nejstarší české školy v probouzejícím se Brně Traditio lampadis 1967“). Ještě jedno nám poradil Google a pak jsme se vydali do města. Rob šel k Domu umění, nemo ke kostelu a Janap (astrofyzička) si udělala výšlap na hvězdárnu. Kempili jsme na maliňáku, takže první přišel Rob. A pak, než zavolal nemo, jsme přišli na princip, takže jeho heslo už jsme znali, svolat tým, doluštit zprávu a dál.
2. Tic Tac
Nápad přímo ženiální, princip byl na světě hned, já bežel koupit tic-tacy, aby bylo s čím porovnávat. Naše chuťové buňky i přes sofistikované předávání již načatých bonbónů selhaly, takže jsme si za dvě hodiny došli pro nápovědu. Škoda, že jsme lamy. (Jo a Rob vzkazuje, že mu zelenej tic-tac nechutná a vždycky na něj zbyl.)
3. Display
Nejdříve jsme hledali šifru, jako obvykle, ale pak jsem byl upozorněn, že na displayi něco běží, stihnul jsem ještě zahlédnout znovu náš milovaný ústav (Letos na Tmou nějak často.) a logo Tmou.
Po několika zhlédnutích se nám podařilo některé obrázky identifikovat (ačkoliv Janap o jiných tvrdila, že jsou úplně jinde, než jsou) a rozhodli jsme se vydat do středu brambory opsané skoro konvexnímu n-úhelníku.
4. Čtyřlístek
V parčíku jsme dostali velmi pěkný komiks. Nejdříve jsme ho podrobili důkladné analýze a hledali ukrytou šifru. Napadlo nás, že se tam příliš často obrací (zákaz vjezdu, grafity, postavičky na začátku a na konci jsou zrcadlově naopak), tak jsme se snažili hledat cestu pozpátku. Obešel jsem okolí, abych našel pískoviště a zjistil, že není čeho se chytit. Tak znova do papíru. Pak obešla okolí Janap (nebo šla jen na záchod) a objevila první (a ne poslední!) obrázek ve skutečnosti, tak jsme šli za ní a pak to šlo. Jo a orgové mají u mě bod za malíře.
5. Cédéčko
Usadili jsme se, vytáhli pavouka (rozčtverku) a hromadu sluchátek, slovy chumel. Poslouchali jsme celý tým naráz. Na ideu letopočtů jsme došli velmi brzo, ale chtěli jsme počítat rozdíly. Každopádně jsme pokračovali v identifikování, největší problém nám dělaly hymny (aneb Ignis Brunensis…hloupé zvony) a skladba námi poeticky nazvaná Sauron (totiž druhá skladba). Poté jsme i přišli na to, že se počítá rozdíl od současnosti a objevili datla, ulice pro nás byla záhadou. Rob tvrdil, že to bude Podzimní, ale kdo by mu věřil, když hádal ani ne z poloviny písmenek (hlavně když první bylo Q, které se nikomu nelíbilo). Přesunuli jsme se do tepla do centra rozjezdem a tam identifikovali ještě Pouštní bouři (ať žije Růžmen) a hned dalším rozjezdem se vydali na Podzimní k datlovi.
6. Šachy
Šachy na poli devět na devět nás trochu zmátly, ale i tak jsme tam hledali, jak se které figurky ohrožovaly. Docela dlouho nám trvalo, než padl nápad sudoku a ani tomu jsme prvně moc nevěřili. Pak se nám podařilo vyřešit a vydali se…
Hády, kynologický klub, kde jsme další šifru nenašli a řešili znova, znova sudoku, i když jsme tomu stále míň a míň věřili. Nakonec jsme přišli na bílého krále a cestou zpátky potkali další dva špatně vyřešivší týmy.
7. Lom Obřany
K lomu jsme dorazili brutální zkratkou shora. Rozbalili tábor, začali svačit a nemo to mezitím vyřešil a šli jsme dál na kopec. Balili jsme se dýl, než řešili. Nálada rostla a naděje se znova uchytila v našich představách.
8. Nějaká kóta
Na kopeček jsme si vylezli všichni, i když nám to chvíli trvalo, každopádně jsme pak měli pohodlnější sestup a snazší hledání.
Asi deset minut jsme přemýšlel, jestli se mi chce měřit výška jednotlivých zlomů, až jsem se nakonec odhodlal, vytáhl pravítko a do deseti minut jsme se zase balili (zase aspoň pět minut, měli bychom zlepšit techniku balení).
9. Další kopeček
Po pouti na další vrchol se nám nikomu nechtělo běhat po okolí, ale nakonec jsme se rozhodli, že svačit budem, až bude zadání.
Rozdělili jsme se na tři úderné skupiny a Janap, která mrzla na základně. Šifru jsme sbírali velmi dlouho (aspoň čtyřicet minut). Pak jsme si přečetli zprávy (o kterých jsem já netušil, protože moje první dvě moc smysl nedávaly – VEN, VID, TMO (já lama přehlédl poslední sloupec, který se nám naštěstí podařilo uhádnout) a ABBB,BAAA,BABA) a sečetli písmenka, ovšem s chybou (jsem to ale lama). Po další drahé chvíli jsme chyby odstranili a vydali se na roh obory.
10. Kráva
Pomalou cestou se nálada umocnila na neúnosnou mez, začali jsme mluvit anglicky a dokonce zpívat a vypadali jsme jak banda, co jde zrovna z hospody. Vesele se nám podařilo dokonce i přehlédnout šifru a dojít málem k druhému konci obory, naštěstí jsme se otočili a chybu napravili.
Tahle šifra byla pro Růžmena, na vynechávání prvních písmen jsme přišli velmi brzo, pak návodná zpráva, kráva a poslední ťuk udělal záhy nemo s nápadem na odčítání, buch kráva padla a byly stejky;-)
11. Pomník Adolfa Hitlera, totiž Midlocha
Cestou nahoru jsem básnil o staré známé dokonalé počítačové hře, totiž Sokobanu, kterou nikdo jinej z týmu skoro neznal:'(
Došli jsme nahoru, vzali šifru a začali chodit po plánku, nic nám z toho nevycházelo, tak jsem řekl počkat, ty písmenka jsou bedničky, ty se budou posouvat, tak přišel na svět Sokoban a šifra šla rychle a následně další půlhodinové balení. Janap si ještě neodpustila komentář, jak jsem schopen básnit o nějaké hře a pak ji v tom i vidět.
12. Turistický přístřešek, ohýnky a polední zvony
Piškvorkový turnaj, jak vystřižený z loňské kvalifikace (byla to Tmou, ne?). Franta je magor, Karlík neumí hrát a dvanáctka mi leze krkem, radší Starobrno desítku a víc pythagorejských trojúhelníků a nějaký pětky, protože 12^2 + 5^2 je 13^2. A věděli jste, že 12^3 + 1 = 1729, což je nejmenší číslo, které lze zapsat jako součet dvou třetích mocnin alespoň dvěma různými způsoby?
Souvislost tabulky dvanáct krát dvanáct s textem jsme objevili, souvislost tahů s tabulkou taky, ale za A jsme číslovali naopak a za B hledali písmenka a za C byla nám kosa na prsty na nohou (mně za tohle Tmou poprvé), ani čokoláda nám nepomohla a všichni buď šli dál, nebo to vzdali, tak my taky. Snad příště.
No a co teď?
Tmou bylo fajné, velmi se mi líbilo, ačkoliv nepřekvapilo žádným super brutálně hezkým originálním startem, přesunem do terénu, skrytým překvapením. Ale přineslo velmi pěkné, originální a promyšlené šifry. Určitě letošní Tmou nedělalo ostudu svému jménu, spíše mě upevnilo v přesvědčení, že Tmou je prostě nejlepší a že Instruktoři umí vymýšlet správné šifry. Bod pro vás.