Rypák na TMOU 13
Už ze začátku to vypadalo, že k vítězství máme nakročeno levou nohou, protože bylo docela pravděpodobné, že budem do osmi ve třech a do desíti ve čtyřech. Ale nakonec jsme skoro startovali v plném počtu.
Zvířata jsme sice začali imitovat ve třech, což vzhledem ke dvěma předepsaným reproduktorům bylo trochu nepříjemné. Ale nakonec jsme snad zvuky moc nekazili. Sami jsme je moc neslyšeli, takže asi až v šestém průchodu jsme odhalili, že naše „kvík“ je vlastně „hýk“. První dominovou tajenku jsme dali teda podstatně rychleji než kreslení morseovkového stromu, který s chybami v záznamu dal docela zabrat. Aspoň se k nám stihl přidat Rosťa. Ale nakonec jsme i tak odcházeli celkem rychle, nicméně už v zástupu týmů, směr orloj.
Na náměstí Svobody jsme se sešli i se Setem, chvíli ohýbali zrcátka a snažili se z nich něco vykoukat, ale Set navrhl posvítit a odešel do McDonaldu pro něco na zacpání žaludku. My jsme to provedli, něco otipovali (původně jsme nechtěli odrazy slučovat, ale „ulice v centru na 5 začínající na CE“ nás donutila toto přehodnotit) a po odměření azimutu a vzdálenosti odešli na místo, kde přece nic není.
Nic, kromě protileteckého krytu, samozřejmě. Proběhli jsme si pro šifru, strašili Terku, nevšimli si nápovědy na semafor a venku zjistili, že nemáme kružítko. To poslední teda až po tom, co jsme se na kaňky snažili napasovat matičky, natočili pár záběrů kamerou a dělali různé blbiny. Nicméně pak jsme se sebrali a šifru vyluštili. Na České jsme akorát stihli trojku do Zábrdovic a odvezli se tam. Jen akorát nikoho nevidíme, co se děje?
U kostela zjišťujeme, že jsme přibližně třetí, což je super. Chvíli dumáme, co je to za divný pinball a smějeme se tomu, že nás napadne, že to je lednička. Chacha. A na ní padají magnety. A taky že jo. Nejdřív sice odrážíme až úplně k nejpravější zdi, ale to je blbě, přece tak by všechny magnety dopadly skoro stejně. V dalším průchodu posouváme jen o jedna, mně se sice pletou ruce (zvlášť když nalevo je „k tobě“ a napravo „od tebe“), ale kostel z toho vylezl a tak jdeme. Zrovna včas na to, abychom viděli přicházet Ocásek.
Na náměstí Republiky máme jasné sudoku. A když zjišťujeme, že písmena se ve čtvercích s popisy vyskytují všude, Rosťa s Terkou správný princip čtení najdou rychle.
Na další šifře není teda rozhodně nic pro dámy, ale spíš pro sportovce. Všechno ale pěkně zapadá, tak tam dlouho netrávíme a i autobus na sedmičku stíháme.
Onďa sbíhá do amfiteátru, kde jsme zahajovali Krtčí norou 5 a my si sedáme před vchod do paneláku. Celkem brzo si všímáme navazujících intervalů a to, že použijeme matice, bylo jasné už na první pohled. Jen co dál? Tady jsem to rozlousk já. Potom jsme se rozdělili na experimentální a teoretickou část – já se Setem jsme na to napsali excelovskou tabulku, ale sotva jsme ji vyplnili čísly, druhá půlka hlásila, že mají hotovo. Vyrážíme na autobus a přemýšlíme, jestli to do odjezdu ještě stihnou Tykadla.
Na Panské líše obcházíme pole ze správného směru a tak nám dohledávka trvá míň než o dvacet minut dříve došedší Vlhké jámě. Po několikerém upozornění na divnou osmičku se toho chytáme a řešíme ji autorsky, jen T nám celkem dává zabrat. Cesta na devítku může být pěkně hnusná, někdy jsem tam už bloudil, ale letos naštěstí nacházíme všechny cesty správně.
U šifry už je Vlhká jáma a moc dlouho jí to netrvá. Ani nám naštěstí ne a brzo po odhalení binárky jdeme za ní. Jen dvojici čitelný/citelný jsme neuhodli.
Na desítce nacházíme jen odkaz na další šifru a už se sbíráme, že na tu Dykovu studánku půjdeme, když v tom nás zastavuje Vlhká jáma a říká, že tu šifra měla být a toto je nějaká sabotáž. Po telefonu s orgy Ondra a Dalibor odchází pro skutečnou desítku a my zbytky si užíváme neplánovanou přestávku v poločase. Asi za půl hodiny dobíhá Tom Hanžl s hlídačem, dává nám zadání a my se pouštíme do luštění. VJ má na nás odteď virtuální čtvrthodinu a tak se ji snažíme dohnat. Ale na správnou cestu nás navede až Ondra po návratu a tak z dohánění není nic.
Ale zato přesun jsme měli lepší a aspoň jsme ten náskok dostali zpátky na čtvrthodinu (i když jsme fyzicky na šifře byli dřív).
No a na jedenáctce jsme zatuhli. Všechno podstatné jsme měli za půl hodiny, jen jsme si neuvědomili, že to popisuje cestu. Okolo různého kreslení jsme se motali několik hodin, udělali dva přesuny proti trudomyslnosti a až na Terku svorně usnuli v posedu asi 20 metrů za hranicemi školky. Moc jsme toho už nevymysleli, natočili nějaké minuty do videa, zvedli týmům kysnoucím ve školce náladu, když jsme se tam někdy v osm šli podívat, jestli to máme opravdu dobře opsáno, a nakonec před desátou vzdali.
Hru jsme si i přes tristní výsledek na 11 hodně užili. Do té doby nám to fakt hodně šlo a potom jsme se aspoň bavili. Šifry se nám také líbily a je nám líto v podstatě jen to, že jsme neluštili ty další. Vlastně ani neplánované přerušení nás nijak nenaštvalo. Děkujeme organizátorům za přípravu hry a těšíme se na to, co vymyslí za rok.
Aleš
P.S. Možná bude i video.