Chlýftým na Svíčkách
Na Svíčky je vždycky těžké poskládat tým a tak většinou vyjde, že na ně jdeme jenom já a Rosťa, často za různé týmy. Letos se ale personální problémy podařilo překonat a aspoň čtyři jisté lidi jsme měli. Na soupisce jsem byl já, Rosťa, Růžmen a Terka. Nakonec nás ráno před hrou doplnila Lada, jejíž tým stejné potíže nevyřešil.
Ještě jsme teda museli nějak zvládnout Bezvíček, což se nám podařilo losem. To je tak, když vám čas vyjde poslední dva dny a úlohy jsou obzvláště vypečené. Stejně ty body nebudem potřebovat, ne? Hlavně, že hrajeme.
Letos se mi konečně podařilo vybrat lokaci fykosího soustředění tak, že se úplně kryla se startem Svíček. Několikrát jsem ho těsně obstřeloval, ale letos to konečně vyšlo. Ve skutečnosti to nebyl úplně záměr, znalost okolí se ovšem hodí. Sice to přestalo platit asi na třetím stanovišti, ale nemůžu chtít zlaté prase. A jen pro pořádek, my jsme teda po trati nešli.
V ZOO jsme chvíli strávili zapisováním různých pitomostí, ale brzo jsme narazili na to, že jídla mají tři barvy a svítící hlíst je vlastně Ch. Potom jsme nad tím ještě čtvrt hodiny laborovali, že proč jsou ty barvy tři, ale když jsme vyzkoušeli žlutou a oranžovou sloučit, tajenka vyšla. To, že krabičky a tvary bonbonů mají správný morseovkový tvar, je super, ale zjistili jsme to až od Síby v cíli. Škoda.
Terka před hrou říkala, že určitě běhat nebudeme, ale i tak jsme šli docela svižně a na cestě na rozcestí se dvojkou jsme pár týmů nechali koukat nám na záda. Vyluštění šifry bylo otázkou pár minut, ale stejně jsme se nějak ztratili (a to jsme šli celkem přímo), protože nás Prahory i Vlhká jáma tak akorát došli na trojce.
Tam už jsme byli trochu delší dobu, ale i tak na sebe nápad s vybíráním písmen podle domina nedal dlouho čekat. Pěkný. Jdeme dál, stále to vypadá trochu jako na Tmou, protože stále dost týmů má podobné výkony a je jich na stanovištích i na cestě dost.
Nad pohádkami jsme se pobavili a vesele posílali Budulínka s liškou na Bahamy a Karkulka šla žadonit o peníze na školní výlet. A římská čísla v tom byla vidět i takhle, ale pokroucená byla tak, že kdyby to mělo vyjít z toho, bylo by to fakt divný. Naštěstí jsme pak proškrtali špatné větve a řešení bylo na světě. Tahle taky byla fajn. Ne příliš těžká, ale jak je vidět na nás, dokázala zdržet.
Na pětce jsou ještě stále vidět týmy — Tykadla, Prahory, ve předu se stále drží Voy-a-ger — takže ještě asi nejsme úplně poslední. Ale tahle tabulka nás už zastavila pořádně. Všimli jsme si všech podstatných věcí (teda ne hned, postupně), ale najít tajenku ve slepých uličkách se nám povedlo až po dvou a půl hodinách a strategickém přesunu proti trudomyslnosti o pár set metrů (kupodivu) blíž cíli, tedy hospodě.
Tam seděli organizátoři a nechtěli nám dát šifru, potvory. Ale nakonec jsme ji dostali, objednali si klobásu a kofolu, sedli k nejvzdálenějšímu stolu a začali luštit. Zase nám chyběl už jenom ten poslední krok, kterým bylo zjistit, že nahoře uprostřed a dole uprostřed nikdy nic není. To už jsme se jenom s Rosťou na sebe podívali, a ověřili, že to opravdu bude ta Slunečná, kterou jsme vytipovali z mapy. Měli jsme štěstí, že jsme tady a na minulé šifře tak zkysli, protože nás minulo to nejhorší z bouřky a tak jsme už jenom mokli v slabém dešti cestou na kopec.
Vzali jsme to přes vesnici z druhé strany, nechtělo se nám chodit trávou, a tak to odnesl Rosťa, který šel pro šifru až na vršek. Divnou osmisměrku (ona to nakonec byla královská procházka, ale kdo by si v noci v dešti na to jméno vzpomněl) jsme nakonec úspěšně vyškrtali a podařilo se nám i neusnout.
Přes pole s větráky jsme šli v tak husté mlze, že ani nebylo vidět na vrtule. Dali jsme dohromady kružnici a vyznačili cestu. Tady tohleto doplňování O už jsem někde viděl, ale tak co, stane se.
Na další cestě jsme se přesvědčili, že není radno věřit GPS, protože nás zavedla úplně mimo a ztratila, čímž jsme si chůzi prodloužili o dobrých dvacet minut a jeden potok. Ale aspoň jsme tam nijak dlouho netvrdli a brzo vyrazili hledat neexistující vysílač.
Byl tam, poslední šifra rozjezdu taky a potom, co jsme vyluštili červené kolečko šest, odešli jsme si na turniket pro něco, co jsme předpokládali, že bude mapa s červeným kolečkem šest. Byla. Teda navíc jsme k tomu dostali občerstvení. Týmu se omlouvám, že jsem snědl indiána a nerozdělil se, ale v tu chvíli jsem věděl, že to musím udělat. Byl dobrej.
Na jedenáctce jsme našli jazyk. Samozřejmě až potom, co jsme celý areál obešli z druhé strany, ale naštěstí nás luštění nezdrželo tak dlouho jako hledání. Ono to sice s těmi chutěmi není úplně podle toho obrázku, ale šifra fajn.
To se ale nedá moc tvrdit o té následující, ta byla dost wtf. Vyšel nám klikatý had, pak jsme nad ním pár hodin meditovali, trochu se prospali a nakonec se na něj vybodli a šifru vyluštili.
Bylo něco po jedenácté, když jsme došli na třináctku. Tu jsme jen tak prohlídli, řekli si, že přece není možné, aby každá ulice hrála vždycky stejně a rozbalili obálku, protože jsme si mysleli, že konec je ve dvanáct. Nebyl, ale aspoň jsme se ještě stihli ohřát v cíli, než nám jel vlak domů.
Letos to bylo fajn, šifry se nám vesměs líbili, luštění nás bavilo, hospoda byla zrovna když pršelo, body z Bezvíčku jsme nepotřebovali. Tak teď už jenom někdy vyhrát :).
Aleš