Svíčky 2012
Předtím, než budu psát o hře, něco k Bezvíčku. Letos to konečně bylo tak, že kdo nechtěl body, ale na hru, vyluštil jednu celkem vtipnou a jednoduchou šifru, dostal se, vlk se nažral a bylo. To jsme zvolili i my, takže k ostatním šifrám se nemůžu nijak vyjádřit, to už zřejmě udělali jiní, ale ta básnička se mi jako kvalifikační minimum celkem líbila.
Na Svíčky chodíme téměř pokaždé jinak (kromě let 2006 a 2007, kdy šla stejná sestava), na což jsme navázali i letos. V týmu jsme šli ve složení Růžmen, Eva, Set, Rosťa a já.
V sobotu jsem málem vstával ve čtyři ráno, protože jsem původně měl vyrážet ze Slovenska, ale naštěstí mě tento trénink na bezesnou noc minul, jel jsem už v pátek a tak jsem mohl využít hromadného přesunu hráčů z Brna. V obou vlacích panovala dobrá nálada, připili jsme si s Dopijem a pudem na zdraví a úspěch ve hře, nasadili kachnu na deštník, vyprávěli si různé anekdoty a příběhy ze života a vůbec se náramně bavili.
Na startu jsme v blicím pytlíku dostali chrastící věc a tušení mnoha papírů s Bezvíčkem. Chrastící věc bylo 3D puzzle Hello Kitty, které vůbec není puzzle, protože má zezadu návod, jak ho složit. Nuda. Chvíli jsme dumali, jak tu abecedu do koule vecpat, já jsem byl výrazně proti tomu, aby se tam psala popořadě, čímž jsem se pasoval na negativistu večera. Ještě navíc to bylo špatně, ale nakonec jsme si rozdělili kouli na půlky, abecedu napsali a posloupnosti s chybějícími písmeny našli. Sice to takhle vypadá jako rychlovka, ale času to zabralo poměrně dost. Přemýšleli jsme, jak slušné zacházení koule vyžaduje, protože jsme samozřejmě byli paranoidní vzhledem k jejímu dalšímu použití, a nakonec ji vyfasoval do batohu Set.
Odcházeli jsme s hlavním polem, takže se lidí směrem ke Kříbu táhl docela slušný zástup. Rosťa zašel pro zadání, my si sedli na zaručeně největrnější místo v okolí a čekali na něj. Přiřadili si obrázky, včetně kalu, dumali nad morseovkou, načež se ozval Růžmen, že skákal pes. A taky že jo, proskákali jsme celou písničku a šli. Fajn, to se nám líbilo.
Kostel ve Vítochově je vidět z dálky, zatím je pěkné počasí a můžeme se těšit z výhledu. Nicméně hned po vyzvednutí šifry se připomíná déšť několika kapkami. Střídáme Prahory pod borovicemi u hřbitovní zdi a stejně jako ony odcházíme do zahrádky opodál. Dostáváme tam buřta s klobásou a vyřezanými číslicemi. Samozřejmě jsme si zadání pořádně neopsali, tak řešíme problém, co s hořčicí. To ještě zvládáme. Jenže co s jídlem? Pomocný text nás zdůrazněním mezer odkazuje na špekáčky, kde přesně takhle jsou spojené některé desítky (ikska) v zápisu římských číslic. Přemýšlíme, co to znamená, ale pak se vracíme zpět k textu, zapisujeme jej morseovkou a voilá, má stejně písmen jako předchozí mezitajenka. Aplikujeme stejný princip a dostáváme výsledek, který aplikujeme na již mnohokrát přepočítaná čisla z uzenin. Vyrážíme k Vírské přehradě. Je duha.
Z vlajek rychle dostáváme první mezitajenku. Merde. Věděli jste, že v Monaku se mluví francouzsky a má opačně barvy na vlajce než Polsko? Pravděpodobně ano, my taky, ale k ničemu nám to nebylo, protože jsme se vydali cestou „přebarvi šedivé a hledej polské vlajky“, zatímco jsme se marně snažili interpretovat, co znamená pověsit vlajky na tři žerdě. Na to jsme nějak přišli až po nápovědě, která nám řekla dosud neznámou věc, kalkulačku. Nakonec jsme se na Monako i bílení vybodli, sesypali barevné vlajky na hromadu, vyscrabblili z nich čísla do vhodné kóty, zpětně vykoumali, proč jsme to tak mohli udělat a šli. Bílá, bílá, bílá, bílá…
Na vršku jsme potkali Drahoše (Otevřete ihned, to je mimochodem cool název), přečetli si zadání a poznali, že to bude logik a fakt dlouho řešili tu opruznou část, protože jsme nepochopili, které Ano odkazují jen na přítomnost a které i na polohu. Ale šifra to byla pěkná, měl bych pár připomínek, ale to asi proto, že neznám řešení přesně.
Další šifra měla příznačné kódové jméno SKALP. Nám teda nezůstal na hlavě ani vlásek, protože jsme z toho nic nepochopili, ani když jsme si vybrali nápovědu, kam v houstnoucím dešti vyrazili Růžmen a Set. Ať žijí moderní technologie, zadání přes mail jsem si ještě na hře mezi polovinami týmu nevyměňoval. Nakonec jsme si vzali řešení, protože taková blbost nás teda nenapadla. Resp. napadla, ale nikomu se to nechtělo dolušťovat, protože to prostě není dost dobrý na to, aby se to na hře objevilo (aneb šifra typu Podívám se do tabulek, co za princip jsem ještě nepoužil a něco na to napasuju.).
A po cestě k bunkru jsme si tak 4 km zašli, hurá. Aspoň že jsme na chvíli zmizeli někam, kde neprší. Byli jsme tam sami, občas si úplně zhasli a svítili jen tak UV lampičkami. Super, to bylo celkem příjemný, skládat si to tam jen tak po tmě. A pak to zjištění, že venku je ještě docela teplo, oproti tomu, jak bylo pod zemí. Akorát prší, furt. A meteoradar nehlásí, že by se něco mělo měnit. Merde.
Další přesun taky nebyl z nejpřímějších, dvakrát jsme špatně odbočili, ale naštěstí ne fatálně. Rosťa si pak sice namočil nohu v potoku u lávky se zadáním, ale jako některé jiné týmy, které se brodily, jsme nedopadli. Natáhli jsme pláštěnku a četli vtipné průpovídky. Po několika nastřelených spojeních a podobně jsme pomalu začali pronikat do toho, co po nás zadání chce a začali z toho tahat výsledek. Jak z chlupaté deky. Na téhle šifře bylo vidět, co udělá počasí. Za sucha bychom to měli tak za desetinu času. Ale už se rozednívalo a bylo jasné, že budeme rádi, když dojdeme na turniket.
Na následující stanoviště cestou necestou. Byla to pořád jen cesta, nicméně teď si z ní nepamatuju nic než to, co píšou lidi na fóru na webu. Pršelo, bylo to do kopce a z kopce a vedlo to po modré značce. Ale říkal jsem si, že by tu bylo fakt hezky (ve smyslu příroda a tak), kdyby nebylo tak hnusně (počasí a doprovodné jevy). Potom, co jsme si vyzvedli vlajky, už pršet postupně přestávalo. Nicméně i po pronesení „modrý Mauricius“, „Černá Hora“ a „vlajková abeceda“ nám neseplo, zavolali si pro nápovědu a po chvíli přesvědčování se, že se nám tam opravdu chce, jsme se zvedli a šli. Mezitím přišli podobně zdeptaní Alberti a ROFLCOPTER! a odešli Přizdisráči. Na vršek s vodojemem zaběhla Eva a alternativní zadání už nám problém nedělalo.
U hotového moře uprostřed parčíku jsme si vyzvedli vojáka na kvartě, Eva zahrála na flétnu a odešli jsme na turniket dobít si 16 bodů. Což v 11 hodin nebylo zrovna jednoduchá věc. A ani se nám to nepovedlo. Za čas jsme srazili tři, za zapamatování koček další tři a za jednu sirkovou úlohu ještě jeden. Teda, taky jsme si mysleli, že hra končí ve dvanáct a naladěni na tuto notu, v poledne jsme veškeré aktivity utnuli a rozjet se nám už nepodařilo.
Svíčková tak ani letos nebyla pro nás, ale pro Prahory (nechcete si už nosit vlastní příbory?), které byly prostě lepší než všichni ostatní. Ne že bych chtěl jejich výkon shazovat, ale tipoval bych, že kdyby nepršelo, budou minimálně 4 další týmy, které jim i ve finále budou šlapat na paty, luštit šifry ve zmoklém lese a přijít k dešti až ve městě je totiž poměrně zásadní rozdíl v komfortu. Vyhrály by asi stejně, náskok byl velký, ale nebylo by to už: „Nuda, zase tihle a nikdo další v cíli.“ Každopádně gratuluju.
Z těch šifer, co jsme viděli, byla tak půlka fajn, část neurazila a skalp byl humpl. Z toho, co jsme nepochopili, jak chtěli autoři říct, vybírám následující.
Krok od vlajek ke kalkulačce. Samotný nápad s obrysem polského kříže přeneseným do sedmisegmentového displeje je pěkný, ale to, abychom zapomněli zbylé vlajky, uvažovali jen vybarvené a to ještě jen podle toho, jaké písmeno představují, je jen jedna z mnoha interpretací použité mezitajenky, která, měla-li poradit jen Polsko, je špatná (hlavně kvůli té interpretaci s Monakem). Hlavně ten stát už radí sám o sobě ten polský kříž. Ale teda to uspořádání do trojic teda neradí nic.
Skalp bych zahodil. Tolikrát je tam omílanej poslední krok šifry, až to, že se nemá hledat čárka, ale něco měkkého, úplně zanikne. A morseovka ze souhlásek? To bylo in na Tmou 1 ;).
A poslední, vlajky. Ač jsme měli všechny správné pozorování, nic z toho nebylo, protože daleko zajímavější nápad a to konstrukce dalších světových vlajek z prvků použitých na těch prezentovaných, použit nebyl, ale místo toho se bralo nekonzistentní přiřazení barev státům. Kvůli tomu, abych poznal Mauricius, si brát atlas příště nechci. To jste radši mohli zvolit jiné barevné věci (pravda, hint na vlajky by tam nebyl, ale kdo říká, že se nedá kombinovat Černá hora s modrou skalicí).
Dohromady se mi ale na hře líbilo. Bavili jsme se, zaluštili, já jsem zmokl nejvíc, co se mi to kdy na šifrovačce podařilo (na Osudu 3 jsem nebyl). Musím ocenit Evu, protože si myslím, že nás několikrát zachránila, když jsme zrovna měli línou chvilku. Kromě toho, že bych některé šifry viděl radši jinak, což neznamená, že to, jak to bylo, je obecně špatně, byla podle mě organizace bez viditelné chyby a jediná škoda, že z cíle vlaky jezdí po dvou hodinách, jinak bych tam i do dalšího zůstal a poslechl si vyhlášení a podobně. V diskusi někdo z organizátorů psal, že jej překvapilo, kolik týmů na poslední chvíli dobíjelo body na turniketu. Mě taky a o to víc, že jsme se o to snažili i my (Až na ten kiks s dvanáctou. A naučili jsme se kočky.). Už jenom tohle svědčí o tom, že to byla dobrá hra a týmy si ji užily až do konce.
Aleš