Bedna 2012
Původně jsme chtěli jít na Exit i Bednu, ale první z her se nakonec nekonala, takže jsme místo Exitu mohli jít do kina. Radši bychom šli na něj, takže doufáme, že bude příští rok.
Protože Set skládal tým ze svých kolegů a konkurence, měli jsme volno, na které se nám ozval Pavel z IQtIQ, takže nás bylo pět — s Terkou, Ondrou, Rosťou a mnou.
Po cestě na start jsme se s Ondrou, Terkou a Lenkou (dnes z Dopijem) stavili na oběd, kde jsme probrali nejnovější události šifrovacího života, vyluštili nezáměrnou tajenku z Bednářských listů a nakonec si sedli pod Nuselák do parku, bavili se s ostatními kamarády a dělali orientační bod, jak už nám to dobře jde. Poznámka pod čarou, nepijte pivo, budete nuceni psát milostné básně. Na ubrousek.
Měli jsme trochu smůlu na kostku, vybrali jsme si sice poměrně dobře znějící kombinaci 7, 6, 6, 6, 1, 1, ale nakonec se dvě jedničky ukázaly jako slabina, protože padaly docela často, navíc docela dost týmů zvolilo kombinace, kde byla vysoká čísla a při jedné hře už náhoda hrála docela roli. Nicméně jsme stihli všech 10 lístků získat před pátou, nebo těsně po ní. Na fígl s vlastním lístkem jsme sice přišli, ale nevyužili jsme jej, neboť hraní bylo zábavnější.
Jako první jsme dostali obarvený strom, který se nám podařilo vyluštit celkem rychle a mohli jsme pokračovat k divadlu Na Fidlovačce a luštit obrázky. Ze začátku jsme si všimli, že kompasy vypadají jako trojka a našli chybějící západ, načež následovala tisícovka a jednotky SI. Nakonec jsme si všechno odškrtali z papíru a vypadla z toho pěkná čtyřka tvořená něčím úplně divným, což byla ministerstva. Ok, tisíc metrů na západ od MPSV, to je někde úplně divně, tak co je blbě? Západ má být východ, umíme přece světové strany.
Na Fügnerově náměstí jsem u šnEka vyzved zamotané obrazce, kterým dal smysl Pavel po pár minutách. Měli jsme štěstí na startovní šifru a teď můžeme po mostě až k poslední dvojce, tedy trojce. Sedli jsme si nad schody u kongresového centra, kde to vypadalo, že bude málo foukat. Nefoukalo, ale stejně jsme se museli sbalit před vyluštěním, protože jsme se znelíbili místní paní vrátné (aneb: „Tady nemůžete sedět, tady jsou kanceláře.“). Není divu, že je tam tak mrtvo. Každopádně nám v tu chvíli zbývalo už jen přečíst tajenku.
Čtyřku na Vyšehradě jsem začal číst jen tak, aniž bych věděl postup. Ondra, který tomu rozuměl, se pak divil, že se ptám, jak se to teda luštilo. Šli jsme přes železniční most, zatím stále svítilo slunce a vypadalo to, že vedeme.
Na Smíchovském nádraží jsme zjistili, že to asi není úplně pravda, protože jsme přisedli do metra k poTratům. Abychom si trochu pohonili triko (podle rady z listů), vyslali jsme Ondru, aby u kostela byl dřív než oni, což se mu povedlo. Na základě jiné, opět nesouvisející, nápovědy (s kytičkou) a několika dalších indicií jako kulaté a křížové oblasti luštíme vlajky celkem v pohodě. Po cestě ale zjišťujeme, že nás předběhl o metro později dorazivší Albert Stallone. Nevadí, přesun máme rychlejší.
Ne už tak luštění polského kříže, protože tam furt cpeme trojkovou soustavu. Škoda, že jsme nepoznali ujeté nápovědy, to bychom se pobavili. Ale moc problémy to nedělalo a ke kříži na kalvárii v Motole docházíme asi jako třetí. Fajn.
Luštění této šifry nám ale už dalo docela zabrat. Docela dlouho laborujeme s reálným významem čísel, ale zároveň chceme rozházené řetězce nějak řadit nebo spojit do jednoho. Po hodině až dvou si dáváme chvilku s Bednářskými listy a najednou vše do sebe zapadá. Doslova. Konečně poznáváme, k čemu je tam to MDCLXVI a IVXLCDM a skládáme správnou posloupnost. Super. Stále to vypadá, že budem první, ale opět ne dlouho, protože spolu s námi odchází Prahory. Z téhle šifry jsme chtěli poslat SMS do vrcholové knihy, ale nějak nedorazila, nebo co. Každopádně v ní bylo psáno, že jsme zadání rozstříhali :).
Na louce se zadání blbě hledá. Opravdu. Zvlášť po tmě. A zvlášť když je v tom nejzaprdlejším rohu. A ještě tuplem, když luštění šifry trvá jeho desetinu.
Na spojce si opět rozstříháváme zadání. Protože tečkovaná a čárkovaná čára jsou totiž jasné ohyby v rub a v líc. Tak jsme aspoň dostali pěkný fyzický morseovkový strom, ve kterém procházet bylo jedna radost. A zas si myslíme, že vedem, z čehož nás vyvede Absolutno, které nacházíme na desítce s dvacetiminutovou ztrátou. Tetrisem to naštěstí nezkazíme, ale ani nevylepšíme.
To se nám povede až na jedenáctce, kdy nám objevení planet a vyplnění latinského čtverce jde rychleji a tak dvanáctku vyzvedáváme první, ve 2.33.
Tento čas a tato šifra je pro nás ale bohužel konečná. Máme složené čtyřstěny, ale klíčový nápad, dívat se na hrany toho schovaného, bohužel zapadá v diskusi a už se nevynořuje ani po osmi hodinách. Většinu z nich jsme naštěstí strávili v teple benzinky na Evropské. Ale našli jsme plno věcí, které by šly jako řešení použít taky. Věděli jste, že po slepení pěti různých modifikací (vždy podle prostředního čtyřstěnu) se dá dostat pět deformovaných šestistěnných kostek, které mají uprostřed stěny napsanou čtveřici čísel, kterou můžeme napasovat na kostku ze startu? Nebo zkoušet brát trojkovou soustavu okolo vrcholů (vtipné je, že toto řešení jsme logickou úvahou vyloučili, ale stejně jsme se ho nepustili). Nebo že Lancelot byl ve skutečnosti labuť? Každopádně nám k řešení nepomohlo ani toto skandální odhalení a tak jsme hru nakonec okolo půl jedenácté vzdali.
Organizátoři, jste sadisti. Objednat takové počasí na hru, kde se bezmála třetina šifer musí rozstříhat a slepit, to je na pováženou ;). Asi jste už poznali, že to není naše nejoblíbenější aktivita. Ale protože se nám šifry líbily (mně teda nejvíc genetika) a hru jsme si užili, rádi vám to odpustíme a těšíme se na další ročník. A klidně vyhoďte z výbavy naše pomůcky, výměnou za to, že nebudou potřeba.
Aleš
P.S. Připadám si jako houby matfyzák, když při spojeních jako „průchod grafem do hloubky“, „Voroného diagram“ a „4D simplex“ mám pocit, že jsem asi něco zanedbal. Že já jsem měl jít na tu matiku.
Jo a v šifrovacích pomůckách je „šifra“.