Chlýftým na Tmou 14
Naštěstí nás letos organizátoři opět požádali o test kvalifikace, takže jsme se stali prvním týmem vpuštěným do hry, což se projevilo hlavně prominentním variabilním symbolem s 001 na konci. A teda taky jsem na testu u Lucky nechal ručník, který jsem pořád sliboval, že si vyzvednu tam a tam a pokaždé skutek utek. Test samotný jako obvykle dopadl tak, že bychom se do hry nedostali, ale také jako obvykle jsme to přikládali tomu, že je to první testovací iterace. Když pak kvalifikace proběhla, těšil jsem se na ty stovky e-mailů na kontakt v inzerátu v pomůckách, které by mohla vyprovokovat šifra 51, ale jak se dalo čekat, jediný, kdo se kdy ozval, byl jeden hráč ze Slovenska s oznámením chyby v úhloměru. Tento sociální experiment se věru nevydařil.
Letos jsme poprvé od Tmou 7 nepostavili dva týmy, protože šnEk se Setem po loňském extempore na desítce museli držet hubu a krok a testovat a Janap stále kouká do dalekohledů na Kanárech. Personální krizi jsme vyřešili Růžmenem, kterého jsme ukradli Ocásku.
Na startu jsem měl jedinečnou příležitost získat svůj ručník zpátky, ale protože můj návrh, že by jej orgové mohli dopravit tam, kde použijeme plavky, neprošel, risknul jsem to a nechal si jej odvézt do cíle. Úplnej luxus.
Scházíme se všichni, zpíváme hymnu Tmou a dvoumužně roztrháváme startovní obálku. Nacházíme v ní neprostříhanou A3 se zadáním jedničky, nějaké administrativní pokyny a tak dál a můžem luštit. Rosťa s Terkou jdou vyzvednout pomocné šifry z bližšího konce koupaliště, zatímco my zkoušíme skládat trojúhelníky do nějaké Möbiovy pásky nebo kýho ďasa. Nakonec to dokážeme i nějak protáčet, ale protože se to vždycky jeví tak, jako kdybychom to každou chvíli měli roztrhnout, odbíhám pro další šifry a vracím se s indiciemi. Nakonec správně interpretujeme všechny kroky a po chvíli kreslení dostáváme jez na Kamenném vrchu. Cože?
Říkáme si, že jsme asi blbí a co když to je věž a ne jez, která je nedaleko. Jdem tedy nejdřív ke věži, kde samozřejmě ještě není vůbec nic, ale u bazénku dole zadání je. Nakonec padnou i paže papeže (lopata opata bohužel do schématu neseděla) a tajenku získáváme. Začínáme se podezřele motat naproti dalším týmům, už cestou sem jsme viděli jakési skupinky které nejdou vůbec tam, kam my. Nevadí.
U pomníku na Lesní jsme dostali dva dráty, zadání a euroobal. Vytahujeme to, chvíli na to koukáme a pak si říkáme, že asi není nejlepší stát na zastávce na znamení. Přesouváme se pod jinou lampu, postup opakujeme a po úvaze „chceme drát pozohýbat tak, aby udělal jeden z tvarů“ si vzpomínáme na léta, kdy jsme četli ABC a vytahujeme svíčku. První drát se nekroutí zrovna dvakrát ochotně, ale druhý už dělá pěkné emko a my můžeme odejít k Anthroposu. S Růžmenem se smějeme, že paměťový efekt bude ten nelineární prvek ve hře.
Tamější šifra nám moc dlouho netrvala, ale protože jsme líní, musíme to procházet dvakrát, abychom si zaznačili již použité cesty. Odcházíme k Riviéře a s tušením potřeby luštit zadání podruhé přemýšlíme, jak bychom to udělali. Ondra říká, že to umí složit jinak, což nakonec i u záchodků na koupališti dělá. Já mezitím filtruju všechny použité dráhy a docházím k celkem přesvědčivé další tajence Rybářská, rest. Chalupa. Takže, co teď? Říkáme si, že by nás další větev dovedla znova sem a dali by nám luštit šifru potřetí. Prevíti. To teda ne, na nás si nepřijdou, my se pěkně rozdělíme a půjdem si vyzvednout i Červený kopec i Moravskou chalupu, ať máme teda všechno a získáme náskok.
Prevíti podruhé, na Moravské chalupě nic není. Píšem Lucce SMS, že nás pěkně napálili a jdem se slézt na jedno místo. A po cestě omylem jdem okolo letohrádku Mitrovských. No neva, těžký život dobrodruha, jdem luštit Červenou Karkulku. Trochu nám to trvá, ale ne tolik, jako pexeso, kde vpodstatě hotovou šifru balíme ve prospěch přesunu do přetopené putyky, čímž se jednak zdržujeme a taky si přivodím ukrutnou bolest hlavy.
S vyluštěným pexesem běžíme na rozjezd k Anthroposu, kde nám asi trochu rupne v bedně a jdeme hledat 200 m východně od Riviéry. Nic tam není, potkáváme hloučky podobně zoufalých týmů a mrzneme. Mrzneme natolik, že ačkoliv vymýšlíme správný postup řešení druhé transformace, nechce se nám ani vytahovat tužky a radši jedeme na Hlavní nádraží do nonstopu. Tam po krátké interakci s místní mládeží (focení a podobně) šifru dolušťujeme a dalším rozjezdem jedeme do Kohoutovic.
Do vrcholové knihy se zapisujeme čtrnáctí s asi tříhodinovou ztrátou. Vypadá to bledě, ale na dojití to stále ještě je. Růžmen objevuje živly na hrací desce a po přesouvání čteme: „Zatmi“. Zhasínáme a nic. Jediné, čeho si všímáme, je téměř jasná obloha a zářící měsíc. Chvíli dumáme nad tím, co to tak asi znamená, načež Ondra vytahuje mapu a nachází Zátmí. Já si pamatuju, že jsem tam na iNule kdysi šel k jakémusi pomníku (po hře jsem si dohledal, že to byl hraniční kámen u Zabitého, který je trochu vedle), jenž klidně mohl být věnován nějakému Židovi.
Pravý význam upřesnítka „Židovský hřbitov“ nám ovšem dochází až na místě, kdy protínáme provázek představující linku 2 do Modřic. Ondra s Rosťou fasují mapu a hledají správnou zastávku a posléze i správný cíl cesty. Potom následuje asi půlhodinová komická vložka na téma Chlýftým luští desetkrát zmenšené zadání, ale pak nám to dochází a jdeme hledat do terénu.
Bohužel hledáme podle měřítka papíru a ne modelu, tak se nám ta dohledávka protáhne. Zatímco ostatní hledají, já vysvětluju zrovna vzbudivší se důchodkyni, co že se to tady děje a že nejsme žádní chuligáni ani policajti. Rozloučíme se s tím, že jde péct buchty pro děti a že nemáme dělat neplechu. Vypínací a zapínací šifra se nám líbí a jde nám od ruky a za chvíli můžeme odcházet k dubu Trojáku.
Tam na nás ale padne ranní krize a všichni první hodinku vyspáváme. Docela dobrý krok, protože jak jsme se trochu prospali, Rosťa šifru vyluštil a jdeme trochu odpočatí na Hradisko.
Jsme motivovaní, že bychom stále ještě mohli dojít a jde nám to, oba kroky. Stejně tak Braillová osmisměrka, kde Terku pasujeme na čestného autistu. Vida, přece jenom se na tu věž na Kamenném vrchu podíváme. Lucka nám píše, že nás čekají v cíli — že by ještě nikdo nedošel? V tu chvíli jsme to nevěděli, ale první tým měl do dojití ještě dvě hodiny.
Šťastně odhadujeme všechny operace správně a pomocí prvních dvou a posledního řádku nakonec i všechny číslice. Řešení na sebe nenechalo dlouho čekat a odcházíme na kótu 386.
Tam se ale trochu zdržujeme, protože nejdřív chceme čtrnáct vět napasovat na čtrnáct unikátních kódů stanovišť, což je samozřejmě úplně špatně. Ale pěkně nám z asociací leze slovo škola a až na pár výjimek i Pavlovská.
Pospícháme na autobus, který by za chvíli mohl jet a docela by nám pomohl, naštěstí ho stíháme. Ale Kruhová jednotka před námi stihla o dvě minuty dřív trolejbus.
V cíli už jen Rosťa kreslí graf ze slov do slovního fotbalu a hned prvním pokusem vyhráváme. Prošli jsme Tmou! O jednu trolejbusovou délku za Kruhovou jednotkou, na sedmém místě.
Bylo to skvělý. Bavili jsme se, šifry se nám líbily, atmosféra v týmu byla veselá a nakonec jsme i došli, i když jsme jeli zbytečně na nádraží a prospali jednu šifru. Dobře jste to udělali, že jste zvolili takový herní model, jako letos, bylo vtipné sledovat ostatní zmatené týmy, které vypadají zmateně z toho, že jsme zmatení my a nakonec si přece jenom tu hlavu rozmotat. Určitě byste mohli najít nějaké mezery, co byste mohli vylepšit, ale jak psal Matěj na fóru, to by už nebyla motivace dělat Tmou za rok. Díky za hru a těšíme se na patnáctý ročník!
Aleš