Matrix·Matrix·Matrix
Letos jsem poprvé nevyrážel na Matrix spolu se zbytkem týmu. Na startu jsme byli akorát včas, abychom se stihli zaregistrovat. Rosťovi se totiž zpozdil vlak a a zbytku z Brna autobus dojížděl až v 17.30. Ale sešli jsme se, vyzvedli obálku s instrukcemi a zaujali místo u reproduktorů.
Hlasy a Sacre coeur
Jelikož jsem se už od začátku snažili lousknout substituci jen tak z hlavy, scénku jsem příliš nevnímal. Když pak z reproduktorů pustili směs hlasů, ztratil jsem náladu a nechal jsem toho. To už jsme se pomalu začali zabývat tím, co to vůbec znamená. Ale úplně špatně, protože místo hledání přehlušeného popisu cesty jsme zkoušeli identifikovat nahrávky. To, že některé časem ubývají nás ze začátku nějak neodradilo. Ale nakonec přece jenom ano a dokonce jsme i některé útržky slyšeli. Ale to už bylo ke konci produkce a tak jsme jenom obohatili stádo lidí ženoucích se na Anděl. Naindukovali jsme se do autobusu a tím jsme si asi pět minut ušetřili. Chudáci obyčejní lidé, co šli jen v klidu nakoupit. Na vršku v Sacre coeur sedáme na zem a necháme Ondru, aby ofotil všechna písmena. Postupně luštíme části zpráv a odcházíme. Nejdřív Set na lávku, potom já na Vyšehrad a zbytek už si nějak rozebrali.
Tuto část hry jsme strávili víceméně rozděleně, takže popis nebude kompletní. A taky si to už pořádně nepamatuju :).
Gorlice, tramvaje a tak dál
Na Vyšehrad jsem přišel jako jeden z prvních, takže ke stanovišti nevedl takový zástup světel, jako když jsem jej opouštěl. Organizátoři se asi spikli s elektrikáři, jinak si nedokážu vysvětlit nesvítící lampu asi 10 m od stanoviště, díky které jsem ztratil asi půl hodiny. (Taky jsem se mohl podívat do mapy u vchodu, ale ne, já to přece najdu. Skoro nenašel.) Ale zato řešení jsem měl, jen jsem se na to podíval. Nejdřív jsem to sice mylně považoval za linky metra a vyrážel jsem do těžiště Můstek–Muzeum–Florenc, ale v tunelu jsem si uvědomil chybu, přestoupil a vyzvedl zadání. Cestou tam jsem potkal Toma z Prahor (nebýt hledání na Vyšehradu, mohl potkat on mě, ale co). Skoro tradičně jsme se sešli na Můstku–B. Okolo luštily i další týmy, bylo tam celkem rušno. Blížila se první rotace, Rosťa svůj úkol taky vyřešil a tak jsme mohli teoreticky získat celá druhé patro naráz, ale to se nepovedlo, měli jsme jenom 3 šifry.
Tady jsou moje vzpomínky velmi zamlžené. Nejdřív jsme asi vyluštili pár slov. Potom Ondra přišel o botu. Když se vrátil, nadával, že jsme Seta poslali pro nápovědu na kamenné kelty. To asi bylo až po zavření metra. Ale odvolali jsme ho včas, ani nenasedl do metra. Rosťa mezitím našel Národní stranu. V mapě nemohl vykoukat ulice a čekal na rotaci. Tou jsme dostali ostatní šifry. Není divu, že jsme se s Terkou na Můstku trochu nudili :).
Vážení cestující, provoz metra byl právě ukončen
Když nám tohle o půl jedné zahlásili, museli jsme se vydat hledat jiný úkryt. Vzpomněl jsme si na divadlo Minor z prvního ročníku a šli to zkusit tam. Zadní vchod byl sice zavřený, ale zrovna kulisáci stěhovali kulisy, tak jsme se usadili v průchodu. Když kolem nás jeden z nich procházel, provokativně pustil na mobilu Hymnu Tmou. Jen pár chvil po tom, co skončili, odcházíme. Já s Rosťou na Žižkov, Terka s Ondrou na Smolenskou a Set pro prasečí nohu. Cestou se pokouší vyzvednout botu, ale to se mu nedaří.
Piškvorky a skládání kostky
Odjíždíme noční tramvají z Lazarské. Je plná, ale proti autobusu ze začátku hry to nic není. Pod vysílačem nám to ale moc nešlo, já jsem v podstatě daroval hru Tajfunu, Rosťa proti organizátorovi vyhrát taky nemohl, ale nakonec jsme to dali a vyrazili na Vršovické náměstí. Tam potkáváme zbytek týmu, právě pitvají nohu. Ale po složení nám kostka nevychází a tak si jdu se Setem otestovat elektrošoky. Regulace byla docela skoková a tak jsme si užili i nějaké ty silnější rány. Když jsme se vrátili zpátky, kostka byla složená, ale stále v ní nic vidět nebylo, protože chyběla písmena. Ale pak jsem uhodl text na vrchní stěně a dál už to šlo rychle. Chaberský rybník nás naštěstí nenapadl a tak na první pokus odjíždíme správně. Tramvají na Spořilov. Jeden rozjezd nám sice o chlup ujel, další stíháme.
Od rybníka…
Na konečnou ve Spořilově jedeme v tramvaji ještě s jiným týmem, tuším, že to byl Popocatepetl. Do údolní knihy se zapisují těsně před námi, protože z tramvaje šli kratší cestou. A tak jsme pátí. Jenom tři hodiny ztráty na Prahory. Soutýmníci konzumují koláče, já přidávám vrstvu oblečení. Pravopisnou šifru máme ale docela rychle, odhalujeme divné řádkování, Set si všímá nápovědy na prvních třech koncích a máme to raz dva. Vydáváme se k dalšímu stanovišti, bohužel ale špatnou cestou, takže ztrácíme odhadem půl hodiny. Nakonec okolo rozestavěných bytů procházíme na druhý břeh Botiče a na louku s diodami. Ty notnou chvíli obcházíme a snažíme se to vyřešit, ale moc se nám nedaří. V pološeru splývají červená s oranžovou. Po čase si Rosťa všímá, že na očíslovaných vršcích jsou i názvy a já nacházím chybějící písmena. Vyrážíme na Hyacintovou. Opět tou horší cestou, ale tentokrát stíháme autobus. Bereme zadání a odcházíme ke blízké terase. Ondru posíláme pro nápovědu, protože je hodně blízko. Morseovku v tom pak vidím docela brzo. Vybíháme nahoru na Malinovou, opět se vezeme zastávku autobusem. Kolečka se šipkami láme Ondra a vracíme se na louku. Tam si díky nápovědě potvrzujeme, že jde o písmena utvořená z diod a docela rychle víme, kam jít. Další šifru jsem vyluštil já, když jsem si všiml možnosti nahrazení všech slov v bublině synonymem začínajícím na stejné písmeno. Odcházíme k tunelu.
Tunel
Usazujeme se poblíž vrátek v plotu u železnice, na vjezdu k jakémusi domku. Majitel se nás někdy v průběhu luštění ptá, jestli jsme tady kvůli měření hluku, což mu vyvracíme a on nás tam na oplátku nechá sedět dál. Nicméně v luštění kolečka nás to nijak nepostrčí, stále se marně snažíme překrývat vybarvené části, ale sledovat chování překrytí každého úseku nás nenapadne. Přišli jsme asi v 10 hodin, asi čtyři hodiny marně bloumali nad zadáním a když už jsme i hráli na schovávanou, Set odešel (že aby se nám začalo dařit jako loni) – měl v Brně ještě jinou akci. Ve čtyřech nám to ovšem nešlo líp, takže otvíráme záchrannou obálku a jdeme se podívat do cíle. Máme se tam potkat s naším druhým týmem, Růžmen má odjet do Brna s Ondrou a Terkou, nicméně SMS zprávu, ve které mi to Janap psala, interpretuji jako že už odjel. V cíli už samozřejmě byly Prahory (nicméně nepočkaly, ale dort nechaly :)), od přítomných organizátorů si necháváme prozradit řešení, cvičně vybuchneme (spolu s počítačem) v 3D minách a zbytek týmu odjíždí domů (bez Růžmena, jelikož jsem ho zasklil). Taky dostáváme šifru se sněhulákem a přítomný kameraman s námi natáčí „rozhovor“. Já tam ještě pak čekám na Chlýftým a spol., kteří (Janap) mi pak náležitě nadají, že nechápu esemesky a odjíždíme, aby Růžmen stihl autobus.
Letošní Matrix jsem si užil. Potěšily mě šifry, které jsem vyluštil, hlavně tramvaje (a to jezdím do školy metrem :)) a morseovka z Hyacintové (opravdu dobrý nápad :)). I v týmu jsme se ani moc nehádali, takže by to už jenom chtělo zlepšit efektivitu a zvládání záseků.
„Abychom se nedostali do situace, kdy všichni pospávají a myslí si, že to někdo jinej určitě vymyslí. Třeba Rosťa. A když ne Rosťa, tak Aleš mu s tím pomůže. Problém je ale, když si to myslí i Rosťa s Alešem.“ (Set, bod Y)
Možná jsme to vzdali příliš brzo, s odstupem času mě mrzí, že jsme se nedostali k druhé vrcholové knize, ještě na první jsme byli před Krtky a taky jsme mohli pokračovat v hledání písmen rovnou na desce, ne procházet celou větev a vracet se. Ale to už nespravíme :). A příště se střežte, Prahory a Krtci, však my vám to nandáme.
Aleš
Pozn. ke splněným úkolům: Vzhledem k tomu, že nebylo potřeba splnit všechno, asi tento ukazatel nebude objektivní.