Dnem 2006
Naše přípravy na Dnem byly vlastně docela veselé, s Terezkou jsme nás přihlásily spíš pro pobavení, s tím, že to budeme jistit zezadu, Thoma jsme nabraly na poslední chvíli, ať jdeme teda ve třech.
S Alešem a Thomem jsme měli takový menší sraz i na Staré osadě, přičemž Thom hlásil, jak nepřijede strašně pozdě. No popravdě jsem nakonec dobíhala přesně ten autobus, kterým on na Osadu dojížděl. Nakonec jsme se sešli nejen my tři, ale i s Ondrou a dvěma třetinami Iontového destabilizátu. Po cestě jsme nabrali Terezku a do trolejbusu k nám na poslední chvíli dobíhal šnEk. Se zbytkem jsme se slavně setkali až na našem všechlýftýmím srazu na konečné 36.
Následoval přesun k letišti, který se neobešel bez nánosu bahna na botách, které rázem o nějaké to deko ztěžkly. Na začátku panovala skvělá nálada (dokonce se mi povedlo zapomenout na tu hloupou maturitu, co jsem skládala tři dny na to :)), jen bych podotkla takovou radu do života, že hledat na letišti něco za čím se člověk může převléknout je čin naprosto zbytečný a nesmyslný.
Lehce po deváté nám org v autě přijel říct, že letadlo bohužel nic neshodí a že máme čekat na něco neobvyklého, že nás to upozorní na umístění první šifry. Po chvíli si to naším směrem začne mířit jistý model letadla, který to elegantně zapíchnul čumákem do země, což působilo dost neobvykle, takže se většina týmů rozběhla prozkoumat letadlo, což vypadalo docela vesele. Osobně jsem nic z toho co se říkalo neslyšela, nic jsem neviděla, jen jsem pochopila, že když všichni míří kamsi, že tam zjevně bude šifra. Takže hurá na ni.
Nadšeně jsme se vrhli vykuchat obálku, který skrývala jednoduchou šifru s číslem kóty, takže jsme tasili mapu, Terezka zahlásila že počet nožiček by odpovídal té kótě co je tak pěkně blízko, takže jsme provedli poslední úpravy, opentlili jsme se zelenými stužkami (mimochodem naše uspořádání stužky silně připomínalo takovou tu stužku co si lidé kupují na pomoc obětem AIDS:)) a hurá na cestu.
Na vrcholu jsme si vyzvedli druhou šifru, vyplnili dotazníček a začali vesele luštit. Terezka s Thomem svačí, zatímco obkresluju čáry na průsvitku, na mapu je pak společně napasujeme během chvilky, takže s dobrou náladou vyrážíme o kousek dál, přesněji na místo mezi žlutou a zelenou značkou.
Slavně jsme dorazili na místo určení, ale šifra nikde, začínáme pročesávat kousek lesa, za chvíli se přidávají další týmy, za chvíli je nás tam docela dost a šifra nikde. Většinou se shodneme na místě, kde že by měla být, ale nikdo ji nenachází. Po pěkně dlouhém hledání někoho napadlo zavolat orgům, takže jsme se dozvěděli, že šifra je kousek dál, než hledáme. No co už, stane se.
Vyzvedneme si trojku a hurá na luštění. No tady nastává trochu zádrhel, máme totiž správný postup, ale aplikujeme ho trochu jinak, takže nám v jednom kuse vychází různé nesmysly, nad kterými se lámeme smíchy. Mezitím se nedaleko nás usadí naši experti z Chlýftýmu, vyluštěno mají coby dup a k naší nezměrné závisti se zvedají. Rosťovi to nedá a kouká nám do šifry, řešení vidí ihned, tak s Terezkou navrhujeme různé výměny Thoma za Rosťu a podobně. Nakonec nám dojde poznámka, že šest písmen je stejně, takže konečně náš vymyšlený postup aplikujeme správně, sice jsme zatvrdli víc než bychom chtěli, ale hlavně že jdeme dál.
Cestou na čtyřku doháníme Prachbídný Chlýftým a Chlýftým, takže se po cestičce různě předbíháme, vykecáváme…taková pěkná procházka to je 🙂
Po vyzvednutí šifry je nám jasné, že budeme hledat rozdíl, takže hypnotizujeme mapu, kde by to asi mohlo být. Za chvíli vidíme odcházet Prachbídný Chlýftým, takže se nemůžeme nechat zahanbit, zesílili jsme úsilí a Terezka objevila malý modrý flíček, takže jsme se sbalili a hurá za flekem.
Na pětce jsme opět dohnali Prachbídný Chlýftým, vyslaly jsme Thoma pro šifru a vesele jsme se vybavovaly s Růžmenem, který čekal na šnEka.
Se šifrou se stěhujeme kousek dál, Terezka s Thomem koukají do textu a brzy odhalují jiný font u některých písmenek, takže vytahuju mapu a kouzultuju jejich výsledky s tím, co je na zadní straně. Prvně se chytám spojení teplomilné rostliny, ale ty v okolí zjevně rostou všude, takže porovnávám rok založení a je to jasné, Netopýrka sedí. Z pětky odcházíme před Prachbídným Chlýftýmem, což nám působí nemalou radost, takže se s nimi alespoň vesele loučíme (ale vůbec nejsme škodolibí ;))
Na Netopýrce dostáváme okopírovanou zadní stranu tisícovky a vršek, kouknu do kamarádky mapy, Palackého vrch máme ihned, zatím nejrychleji vyluštěná šifra. Thom pochybuje o vršku, ale vnutíme mu řešení, že vršek je prostě vrch. Chvíli se ještě dohadujeme, kdo je na které bankovce a vyrážíme. Mapu Brna máme takovou spíš nemocnou, navíc se až tak nevyznáme v daných končinách, takže jedeme kousek trolejbusem a na Palačák vystupujeme cestou, kterou zná Terezka. Thom nám dělá předvoj (přeci jen má kapinku delší nohy než my dvě) a my se pomalu vlečeme za ním. Terezce se rozbila noha, takže se ani nesnažíme jít nějak rychle. Nahoře Thom vesele luštil, ovšem pochyboval o existenci slova skulptura, tak jsme ho ujistily, že opravdu takové slovo je. Takže stejnou cestou dolů a opět na trolejbus.
Při výstupu z trolejáku u osmičky narážíme opět na Prachbídný Chlýftým, přičemž nám není úplně jasné, jak nás mohli předběhnout, tiše se vztekáme a s Terezkou se předháníme v tom, kam bychom je nejraději koply (ale jinak jim to moc přejeme …samozřejmě, není v tom nic osobního).
Nicméně osmou šifru máme dřív, začínáme se orientovat, takže zvolíme tramvaj a hurá k JAMU. Nějakým zvláštním řízením osudu Terezku napadne zkontrolovat, jestli máme opravdu šifru pro starší. Samozřejmě že nemáme, máme tu pro mladší, holt Thom se nám přehmátnul, takže ho ihned posíláme zpátky, zatímco s Terezkou jedeme na Českou, kde čekáme a litujeme hloupé časové ztráty. Thom přijíždí trolejbusem s Prachbídným Chlýftýmem, takže nás opět dohánějí. Před JAMU docela rychle dáme šifru odkazující na Starobrněnskou 7, ale už nás nenapadne tam luštit další část, k tomu nás na museli nakopnout orgové.
Na Starobrněnské potkáváme další týmy, které opisují nápisy z domu a snaží se na ně napasovat čísla. Docela rychle dojdeme na to, že máme používat římský letopočet který je uveden kdesi nahoře, ale pořád nám není jasné jak, různě se do toho snažíme nacpat morseovku a podobně. Než dojdeme na posun písmen, tak nám to trochu trvá nicméně šifru na Dominikánském náměstí ještě stíháme.
S luštěním se přesuneme ke Křížové chodbě na schody a snažíme se něco vykoukat z mapy se symboly. K tomu ještě čtyři fotky Petrova. Při pohledu na ně se probudila moje dušička fotografa a hlásím, že odtud jsem to fotila a odtud taky, jo tam se to fotí hezky. Bohužel nás zprvu nenapadne na inkriminovaná místa zajít. V zoufalství Thoma posíláme oběhnout Petrov, mezitím vidíme před námi proběhnou šnEka což v nás probouzí krvelačné sklony. Thom se vrací s tím, že našel dva z obrázků a záhy je nám jasný princip šifry. šnEk nám chvíli kecá do papíru, takže ho pošleme dopryč s tím, že si má hrát se svými papíry a hledáme. Tři obrázky máme, čtvrtý se nám nedaří najít, ale nakonec slavíme úspěch.
K jedenácté šifře na kousek od Staré radnice dorážíme bohužel po uzavření turniketu, ze zvědavosti bereme šifru, kam že by nás poslala. Terezka během chvíle odhalí Rašínovu, tam už bohužel šifra není, jen vzkaz, že máme jít do Lužánek.
Tam se setkáváme s Chlýftýmem a Prachbídným Chlýftýmem, Aleš s Hankou coby mýtfýlhC nejsou nikde v dohledu. Poslechneme si výsledky a rozházíme se do domovů.
Zkrátka a dobře, na to že jsme to měli oficiálně jistit zezadu jsme dopadli nad očekávání dobře.
Janap