Exit 2006

So we meet again, Exit…
Alešova reportáž
šnEkova reportáž

Exit 2006 – Aleš

Loni jsme se dostali na předposlední stanoviště, úkol jsme nevyluštili jen tak tak a ani jsme netušili, že to bude poslední čistokrevná šifra v terénní části Exitu vůbec. Už po přečtení schématu hry nám bylo jasné, že letos to bude poněkud běhavější a celkově fyzicky náročnější. A to nám, co jsme se zrovna sešli – chyběl totiž Ondra, nejaktivnější člen týmu – moc odvahy nepřidalo, půlka z nás patří k těm, co pravidelně ve škole dobíhají poslední. Ale co už, bude to aspoň výzva.

Před startem

Protože jsme byli jenom 4, museli jsme kromě místa sehnat ještě další dva členy. O ty vůbec nebyla nouze, Růžmen a šnEk chodí za jinou část týmu, pokud je nás dost a tak se stali vítanými posilami. S místem taky nebyl problém, usadili jsme se v kancelářích Moravského zemského muzea, hned za Zelňákem (díky, mami :)).

První fáze

Sešli jsme se na České, kde už nějakou dobu postávaly i jíné další skupinky mimozemšťanů a mužů v černém. Tři Klingoni a tři MIB. Růžmena s Rosťou jsem vybavil foťákem a vypravili jsme je na hvězdárnu, zbytek se pomalu odebral k MZM, kde už na nás čekaly počítače.

1. série

Růžmen s Rosťou sledují video, my si čteme zadání první série. Moc toho na nás nezbývá, na výměnu lístků je času dost, první dva úkoly dělat nemůžeme a pro pexeso šel šnEk. Luštíme akorát hlášení, se kterým, po tom, co si Terka všimne opakujících se trojic po sobě jdoucích písmen v abecedě, je s ním rychle konec. Mezitím přišel šnEk a donesl pexeso, Set se k němu přidal a našli pár slepých cest. Pak jsem si to půjčil já, identifikoval většinu obrázků a stejně nic. Měřili jsme průměry koleček s čísly a podobně. Na konci spadl server.

2. série

Z této části jsem byl na centrále asi pět minut, šel jsem řešit Srpnovou procházku. Hned ze začátku jsem trochu nabral zpoždění, když jsem zvolil špatný způsob dopravy, ale to mohlo být maximálně 5 minut. Lva i Mongeho a toho druhého pána jsem našel zpaměti, ptačí budka mě docela pobavila a bez problémů jsem dorazil až do Tyršova sadu. Tam jsem pár minut obcházel lampy, a pak mě napadlo podívat se na čísla a při pohledu na 009 jsem si to hned spojil s již dřív odhalenou přesmyčkou. Teď jsem se ale zasekl. Polonahou dívku jsem neviděl ani z jednoho směru, tak jsem podle indicie, že je skrytá, vyrazil do nejzarostlejšího rohu a tam jsem našel plot s bodci (ďáblovy nástroje), ten jsem přelezl, skočil asi dva metry dolů a co nevidím, naproti na fasádě je pán co drží kousek jiného pána. A hned vedle generál Torstenson a Raduit de Souches, takže obratem posílám SMS do centrály a vracím se zpátky.

3. série

Sotva jsem se vrátil zpět, dostal jsem další úkol – zvážit kilo písku. Dostal jsem decovou odměrku, dvě lahve s vodou a odměřil si plusmínus litr vody a spolu s kusem provázku a lepenkovou krabicí vyrážím do parku na Koliště. Cestou přemýšlím, jak si s tohohle vybavení postavím rovnoramenné váhy a jestli něco takového vůbec můžu. Přicházím na stanoviště a zvoní mi mobil, z druhé strany Rosťa, že se mám okamžitě vrátit. Odcházím, riskuju zdraví (dobíhám jedničku) a stejně už v muzeu nikdo není. Teď na Žerotínovo náměstí. Tam se dozvídám, že jsme odcházeli jako první po splnění limitu, ale teď výsledky, protože právě to limitování nefungovalo, říkají něco jiného.

Druhá fáze

Přišel jsem sice o něco pozdě, ale vzhledem k chybějící odpovědní kartě nic neztrácíme. Ale hromadný start nás (mě) docela překvapil, protože jsem nevěděl, jak moc spadl server. Brzo po opsání tabulky odcházíme k Partyzánovi, kde Set, šnEk a Rosťa vymysleli návod na pohyby lidí v bludišti, já jsem tipováním došel náhodou ke stejnému výsledku a Růžmen s Terkou připravují další úkol, přesuny. Předvedení je otázkou jenom několika vteřin a mizíme k Janáčkovu divadlu, tam se taky moc nezdržíme a přesouváme se na Špilberk. Já s Rosťou jsme si opsali písmena, já jsem je koordinoval a zbytek čichal. Podle výrazů v tváři to nebylo zrovna příjemné. Po nějaké chvíli odhalili T/L_K_N, a občas jsem si něco náhodně doplnil, vymyslel TUKANa a nechal si ho otestovat. Sám jsem tomu ale moc nevěřil, protože U jsem vůbec necítil stejně jako 2. Ale protože už jsme tam byli dost dlouho, řekli jsme, co jsme měli a ono to bylo správně. Odcházíme na Obilní trh. Zde se lehčí a skladnější část týmu mačkala na černé testovací plachtě, kterou nakonec dokázali přetočit. Příjemně nás překvapilo, že ostrý, červený igelit byl větší, takže se to podařilo zvládnout napoprvé. Odcházíme na Bayerovu, kde jsme měli podle toho, co jsem říkal na startu druhé fáze, být maximálně 5 minut, ale protže jsem počítal s tím, že budou tvrdé papíry, ztvrdli jsme tam skoro půl hodiny. Věž z A4 jsme postavili i bez nůžek, jenom skládáním. Do konce zbývalo asi 20 minut, tak stanoviště v Björnsenově sadě radši míjíme a jdeme rovnou na Žižkovu. Zde odhadujeme, že v gótském textu jde o modlitbu, dokonce i tipujeme otčenáš, jenom číst poslední znaky čteme až za pár chvil. Odevzdáváme s dostatečným předstihem.

Třetí fáze

Na tuhle část hry jsme se vůbec nijak netěšili, nejen že jsme docela fyzické trosky, ale taky jsme po posledním zvonění už skoro necítili nohy… Jenomže přišel zázrak a buď dobrou organizací, nebo vůbec netuším čím jsme zvládli oběhat 14 stanovišť. Jen na 5. jsme se vykašlali, protože, jak řekl Set, tam asi bylo jen pro to, aby, kdo na něj půjde, hodně ztratil. Třetí část jsme vyhráli. Všichni ostatní byste se měli nad sebou zamyslet :D.

Vyhlášení, vesmír a vůbec

Do FI MU jsme odešli spolu s davem po ukončení trojky. Byl jsem rád, že organizátoři pustili znovu úvodní video, protože na hvězdárně jsem nebyl. Ale na Picarda mi příště nesahejte ;). O nepočítání první části jsme (jsem) nevěděl (nevěděli), takže mě to nepotěšilo, ale stejně jsem až do poslední chvíle napnutě seděl. A nakonec chyběl jen jeden úkol ze druhé části…

Letošní Exit měl opravdu veliký potenciál, stanoviště byla propracovaná a přímo na ních nedocházelo k žádným chybám (nebo jsme je neviděli), ale organizace utrpěla ránu pádem serveru a nedodáním nálepkové karty ve druhé části, takže to trochu schytalo pořadí. První příčky by se asi moc neměnily, ale dál už by to bylo zamíchané pořádně. Opravdu jsem si to užil, letos nejen úkoly, kterých jsem moc nedělal, protože jsem se byl projít v srpnu, ale i běhací část, kde jsem si i… sáhl na dno :). A nakonec obligátní gratulace vítězům snad už ani nemusím přidávat :).

Exit 2006 – šnEk

Exit je trošku roztříštěnej, tak by se možná hodil i jinej pohled.

První fáze:

Stanoviště v muzeu bylo výhodné a ukázalo se již tak při prvním úkolu. Hned jsem si zaběhl pro pexeso (byl jsem tam druhej) a pak se (opět v muzeu) pustil se Setem do jeho řešení. Hledali jsme v tom morseovku podle barviček a tvarů koleček kolem čísel. No nic no. Byli jsme vedle, ale nepodařilo se mi to zjistit, protože jsem odbíhal shánět lístky.

Zapoměl jsem si v muzeu brýle (byl jsem člověk), proto si ze mě ostatní agenti utahovali, ale neztratil jsem hlavu a odbíhal jsem mezi prvními. Nevím proč, když jsem se stavil ještě v muzeu, předal lístky Setovi (mimozemšťan, co se se mnou střídal) a zjistil, že Terka už přišla na princip pexesa. Nestihl jsem jí pomoct a šel jsem na nádraží. Se Setem jsme se domluvili na srazu na Svoboďáku, tak jsem tam zbytečně postával a vykecával s kamarády. Během vykecávání jsem si všiml „čipů“ a začal je řešit, bohužel jsem neměl tužku, tak jsem psal do mobilu, ale zjistil jsem, že můj mobil neumí é s háčkem. Tak jsem volal Setovi, jestli by nemohl přijít řív, abych tam nemusel zevlovat, že prý ještě něco doluští. Přišel a ukázalo se, že luštil čipy. No nic, zas žádnej frag, vrrr.

Vesele jsem se vrátil z náměstí. A už byla další série. Přečetl jsem si zadání a prohlásil, že jdu balit baby. Šel jsem na Českou a po cestě potkal Godara, jak někomu volá (taky balil baby), není špatnej nápad, ale mobil se mi elegantně vybil, takže to nepujde. Přišel jsem na Českou a měl nehoráznou haluz, když jsem potkal zrzku a tmavovlásku dohromady (zrzek není mnoho), vyložil jsem jim i co mi jde (no jo sex na jednu noc, ale přistoupili na to 😉 ) a hned mě upozornily na blondýnu a byly všechny tři. Už jen zápis, škoda, že orgovi nefungoval foťák, ale aspoň jsem stihl malou reklamu Exitu a dalším šifrovačkám.

Zpátky v muzeu už si Rosťa hrál s kolem, tak mi ho předal a já nadiktoval Terce posloupnost barev, dohodli jsme se, že černá je oddělovač, pak šlo céčko (-.-. – jediný písmeno s tímhle tvarem, aneb písmeno .-.- neexistuje), tak jsem z kola odečetl všechna kromě třetího písmene (ještě morseovku pořádně neumím), ale to se hned doplnilo a heslo bylo na světě. Server začal fungovat, zadali jsme, co jsme měli a ukázalo se, že máme hotovo, jen systém o tom ještě neví. Mail orgům, svolávání Podolase, kterej šel vážit písky a šlo se.

Druhá fáze:

Byli jsme první na začátku druhé fáze, ovšem bez Podolase, který ještě dobíhal. Každopádně jsme dostali zadání a moc nám to nesedělo. Ale věřili jsme orgům. Chopil jsem se Vstupní karty do pátýho rozměru a přemýšlel, jak by to asi šlo. Pak jsem spatřil dvě čtverky a přišel na to, že se mi to asi nepovede. Hmm. stejně jsem doufal, že to orgové spraví a snažil se zaboha přijít na to, jak na sebe dostat šestku a sedmičku, co měli společnej roh. Pak přišla zvěst, že úkol byl zrušen, škoda.

Jako první jsme řešili skladiště. Vyloučili jsme spoustu možností a pak jednu uhodli. Přišli jsme jim na plán a s počítáním a usměvem na rtech jim tam ukázali naše řešení. Tvářili se vyjeveně, ale uznali nám tom (vůbec nevím, co by se jim mohlo nelíbit).

Dál jsme pokračovali v záporným smyslu (proti směru hodinových ručiček), tj. na transport. Bohužel jsem nebyl mezi vyvolenými dvěma pozemšťany, ale aspoň jsem se kochal divadlem a nemohl se udržet a musel zatleskat (jen heslo na teleport mohlo být akčnější než „teleport“).

Dál na Špilas vůně. Několikrát jsme si vůně vyvraceli, uhodli jsme tukana a nakonec i potvrdili skoro všechna písmenka. (U byla levandule, už jsem si vzpomněl jak se tomu říká).

Vesmírný talíř jsme opravovali celkem dlouho, ale nakonec vyřešili krásným sehraným osminohým jednotělním stvořením. Potěšilo nás, že ostrý talíř byl větší, než zkoušecí.

Pohled na hodinky nás ujistil o tom, že nestíháme všechno, tak jsme se vydali aspoň postavit věž, trvalo nám to trochu dýl, než jsme čekali. No jo, kdo má tušit, že papíry jsou tak měkký. Sada harmonik problém však vyřešila (špejle za dvě minuty byla šílenost, stihli jsme tak nastříhat provázky, čest těm, co se jim to povedlo).

A hurá ke gymplu. Pustili jsme se do podivného písma. Pak Rosťa řekl, že na posledním místě by mohlo být heslo ale Λ je přece velká lambda… Takže ano. A bylo (5 + 8 = 13, tahle podposloupnost Fibbonacciho mě napadla, ale kdo má vědět, že „heslo“ má pět písmen).

Třetí fáze:

S Terkou jsme si vytyčili asi šest nejvzdálenějších bodů a rovnou vyběhli netušíce, že zbytku se povede vybrat skoro všechny ostatní. Sraz jsme měli skoro u Terky doma, na začátku Wilsoňáku na prolézačkách, kde jsme museli být oba. Já mezitím stihnul kapličku a pár tam dole. Potom jsem si vzal čelovku. Terka šla zpátky. A já vyrazil k Rosničce. Zpátky jsem běžel trochu oklikou, vzal jsem to přes osmičku (i když jsem nemusel a bylo to k ničemu), ale ztratil jsem se, jen jsem spatřil člověka v dáli a zeptal se, co je zač. Vzal si nálepku otočil se skoro o stoosmdesát stupňů a vydal se zpět (ještě, že jsem měl mapu).

Konéééc. Pěkný videa, na začátku jsem je neviděl. Škoda, že nefungoval server, třeba by to dopadlo ještě úplně jinak. Ale zábava to byla a to je hlavní.