Bedna aneb Krtek inside
Letos jsme se konečně přes mnohé obtíže, totiž nikomu se nikdy nechtělo do Prahy a navíc loni většina týmu hned ten týden po Bedně maturovala, dostali ke svému prvnímu startu na Bedně. Letos se opět nikomu nechtělo do Prahy, ale měli jsme slušný základ, mě a Aleše, kteří studujeme v Praze. Doplněni Setem, který přijel z Brna, Rosťou, který přijel z Pardubic a Víťou, který se nakonec rozhodl dát přednost nám před svým „domovským“ týmem, Proudovými krtky; prý, že s náma bude větší sranda ;-). (Víťa si sehnal slušivou alternativu za chlýftýmácký dres, a to triko Proudových krtků s velkým oranžovým vylepšením.)
Start
S menším či větším zpožděním oproti původnímu plánu jsme se nakonec všichni sešli a došli na start. Opravdu pěkné místo, pěkná vyhlídka. Po registraci jsem si vzal dalekohled a sledoval okolní věže (hlavně tu Žižkovskou) a budovy čekaje na start někde na nějaké střeše.
Nakonec nás, ta svině, start přepadl zespoda v podobě zmateného obchodování. Relativně brzo jsme získali šest ze sedmi kostiček, chyběl nám jen jeden z „hadů“ (později se jmenovali Helga a Gusta), kterého jsme po oběhnutí téměř celé louky nakonec taky sehnali.
Druhé patro – kolem Žižkovské věže
Doběhli jsme na určené místo a jako první nám byla přidělena šifra s trojúhelníky. Nějakou chvíli jsme do nich koukali a nemohli přijít na význam textů ani rozdílných fontů. Pak někdo objevil, že se trojúhelníky shodují a chvíli po tom přišlo i objevení klíčových slov v textech. Dokončit to byla sranda, vyškrtat, přečíst a zmizet ke kostelu.
Za kostelem jsme chvíli šifru nemohli najít, ale nakonec se nám ji povedlo objevit ve křoví. Slova rozhozená po písmenkách nás napadla chvíli po tom, co jsme zjistili, že se ta šifrová „slova“ zkracují. Po cestě jsem ještě stihnul identifikovat kostičku Helgu.
Před bránou do Havlíčkových sadů jsme se rozdělili, já se vydal nahoru a zbytek týmu dolů. Měl jsem štěstí, tak se mi podařilo šifru najít mnohem dál, než jsem si původně myslel, že bude. Sešli jsme se v půlce úplně jiných schodů a já správně odhadl, že to bude šifrovací mřížka (jaká to haluz) – pár děr hned potom bylo celkem jasný, ale mě nebylo dáno šifru dokončit, protože jsem byl odkázán na identifikování kostičky (už jsem se s nimi pomalu seznamoval), tentokráte jsem Cecilku poznal mnohem později, zato opět někde po cestě a na další šifře (měl jsem menší problém s tím, že se kreslí horní a ne spodní strana).
U kaple na M18 na nás čekal ne zas tak úplně smyluplný text. Já řešil kostičky, zatímco zbytek týmu identifikoval Supermana a Zorra a hledal nějaké souvislosti s filmovou tvorbou. Dokonce jsme chvíli otravovali Janap na internetu, aby hledala nesmyslná spojení. Poté co jsem doindentifikoval kostičky, tak jsem je upozornil na to, že každému z nich je dobře přiřazeno písmeno, přišla trocha zobecnění a trochu hádky jestli eso je opravdu Rimmer a nebude to spíš A.
U vchodu do bazénu se mi nejdříve podařilo šifru přehlédnout, ale při pohledu shora jsem ji naštěstí objevil. Naše rychlejší a schopnější část byla u bazénu dřív, já a Set jsme se nedokázali vydrápat do svahu. Tentokráte byla jednoduchá a identifikovat kostičku také po podobnosti s předchozím popisem nebyl problém, tak jsem šli rovnou dál a potkali znova známé trojúhelníky, identifikovali další kostičku.
Žižkovská věž a poslední dvojka
Dali jsme dohromady třetí šifru myslejíce si, že už máme všechna zadání. Několik mezer v obdélnůku nás zmátlo, ale nenechali jsme se jimi zastavit a podařilo se nám uhádnout správná písmena. teda skoro všechna kromě sedmi písmen (BEDNATV), která říkala, co máme sledovat.
Tabule jsme sledovali z Olšanského náměstí. Asi patnáct minut jsme ztratili tím, že jsme se šli podívat na zbylé dvě strany věže. Brzy po tom jsme odhalili, že to, co věž vysílá se mění časem a ne směrem. Brzy po tom, co jsme se sešli věž odvysílala i klíčové písmeno Z aneb 6A, v tu chvíli jsme měli tabulku a pustili se do řešení. Do ulic jsme vyrazili s Víťou a na Floře se rozdělili. Tam jsem strávil zbytek této šifry, jen se ke mně doneslo, že Víťa běhá po ulicích, zatím co zbytek zavrhnul jedno stanoviště u nich. Tak trochu jsme neodhadli měřítko. Čekali jsme, že na stanovištích bude vždycky stát člověk a také, že hned za pět minut zmizí, proto Víťa dorazivše na poslední místo už volal do základny, že zase nic, když objevil papírek. Obsah poslal do základny a tam ho posunuli.
Mezitím došla Alešovi smska, že z cyklu vypadla jedna šifra. První z mnoha :). Okamžitě šel na určené místo a vyzvednul šifru, kterou jsme vyřešili cestou k tunelu. Identifikovat Amálku také nebyl problém.
Tunel
Cestou tunelem jsme si zpívali doufajíce, že vyděsíme nějaké soupeře, to jsme ovšem netušili, že jsme tam první a dokonce i před orgy. Ti nám za okamžik dovezli šifru a my jsme si sedli k metru na lavičku a spustili automat. Funkce automatu byla podle ukázkového vstupu a výstupu rychle odhalena a my jsme si pěkně rozdělili role: já měl za úkol násobit písmena dvěma a třemi, Rosťa odčítal od výsledku už známé části, Set dělal Rosťovi zásobník povelů, což se nakonec zúžilo na převádění A – B – C na A – (B + C), Víťa to všechno koordinoval a Aleš seděl na lavičce (koukal jsem do mapy). takto jsme docela rychle dostali výstup a po chvíli i interpretovali konec řešení, jako třetí o v nápisu na mapě a usnutí automatu („ZZZ“).
Ostrov a částečně smyslupný text
Sice mi přišlo, že jsme cestou na Rohanský ostrov nepřekročili most (on už to ani není moc ostrov, jako historické území), ale hlavně, že jsme u cesty nalezli ležet obálku se šiframa. Posadili jsme se až u silnice na betonovém kvádru. Nejdříve jsme v šifře hledali nějaké záměny písmen (trochu to tam sedělo, nějaké A za L a B za V), ale na nic rozumného jsme nepřišli. A zamávali jsme policistům, co projeli okolo a trochu přibrzdili. Ještě snad od začátku jsme měli na papíře napsána čísla prvních záměn, která byla poněkud nápadná, tak jsem na ně upozornil, že se mi to nezdá a řešení přišlo. Rychle jsme dostali text a číslo, o kterém jsme si mysleli, že je podle délky „devatenáct“ se ukázalo býti „patnáct“.
Nahoře mezi stromy a morseovka
Proč patnáctá cedule musí být zrovna ta nejvyšší? Schovali jsme se pro jistotu za hranu kopce, abychom ostatním nenapověděli, že si budou muset vylézt na kopec, což ovšem nakonec nebylo třeba. Morseovku ve dvou převlecích jsme rychle odhalili a upřímně se mi líbilo, že oddělovač v druhé šifře byl trojnásobná mezera, protože to koresponduje s původním používáním morseovky. (Viz Wikipedii.) Narýsovali jsme dvě varianty trojúhelníků, protože dle mapy jedna ulice obsahovala kostel a kapličku (naštěstí blízko), a ze znalosti okolí (koleje 17. listopadu) jsme odhadli, že šifra bude u začátku tramvajového mostu.
Tramvajový most a orientační běh
Velmi jednoduchá šifra, ani jsme se nenechali rozházet tím, že Evin hrad byl výš, než měl být. Jen je škoda, že se nesplnil náš romantický odhad, že nás orgové povedou přes přívoz.
Dub a puzzle
Jižní okraj ostrova byl, jak na haluz, zrovna ten delší. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a na naší straně to vypadalo, že by popis dub bohatě stačil. Na druhé straně naštěstí dub našli a se šifrou jsme si sedli do Stromovky. Mě poslali řešit kostičky, na které zatím nebyl čas. Postavil jsem jednodušší z obou velkých kostek a dokonce pak i dokázal, že to jinak ani vyjít nemohlo, protože jen čtyři kostky měly vrchol typu 3 (malý kruh kolem vrcholu). Pak jsem se přidal k řešení. Už bylo postaveno puzzle a objevili jsme i písmena MLYN, zbytek byl ovšem nesmysl, tak nezbývalo než si všimnout, že to půjde jinak. Další celkem pěkná šifra rychle za námi. Zatím jsme získávali bezkonkurenční náskok, to se ale mělo pomalu začít měnit. Jo, při příchodu na tohle stanoviště na šesté až osmé šifře zatím nikdo nebyl.
Lávka přes neexistující železnici a trojpísmenné asociace
Na mě opět zbyla úloha s kostkami, kterou jsem po chvíli i vyřešil a ostatní mezitím nacházeli spojitosti mezi slovy na papíře. Pak jsme objevili i to, že leží na kruhu a kruhy začali rýsovat dostávajíce další asociace, kterých jsme si předtím nevšimli. Dokonce se nám i podařilo zjistit, že tam nějaká slova chybí a dokonce i to že chybějící slova leží na další kružnici, ale kámen úrazu byl v tom, že jsme první měli slova „loď“, nesprávný „dům“ a „sůl“ všechna trojpísmenná a začli jsme si myslet, že budou trojpísmenná všechna. Objevili jsme jich ještě pár a zjistili, že se slova vedle sebe na kruhu shodují vždy v jednom písmenu. Dlouho nám nic rozumného nevycházelo a nemohli jsme přijít ani na další asociace. Po nějaké té hodině Set zrušil třípísmenný předsudek, ale šifra ještě nebyla vyřešena, museli jsme přijít na pár asociací a některé přemyslet to nám opět zabralo snad další hodinu. Při závěru šifry jsme se báli, aby nám nedošla nápovědní smska, ale naštěstí se tak nestalo a my jsme došli na další stanoviště včas. Mě taky ještě napadlo, že kruhy znamenají blízké Vítězné náměstí, ale naštěstí mě nikdo neposlouchal :).
Věže, věže, věže, věže a věže…
Hromada obrázků věží a popis toho, jak nám kostičky řeknou, které jsou rozumné. Kostičky už byly vyřešeny z minula, takže přišla selekce a přesun na hrad. Z hradu jsme se snažili identifikovat věže a pomalu se nám dařilo, já ještě pro jistotu zkontroloval řešení kostek a pak se přidal k identifikaci. Po stanovišti nad zámeckými schody jsme se přesunuli hradem doufajíce, že nás snad pustí na Vítovu věž, na druhý konec pod Daliborku. Odtud ještě identifikovali snad jednu dvě věže, kreslili do mapy a ztráceli naději.
Bez naděje jsme se šli ještě projít do města a cestou nahaluzili pár míst, kde to samozřejmě nebylo, a identifikovali dalších pár věží a u některý si ujasnili pozici. Pak jsme došli na Petřín a padla idea, že by mohly být všechny naše věže foceny ze stejného směru. Tuto ideu jsem šel prověřit s průsečíkem dvou pohledů, který byl na úpatí Petřína. Prolezl jsem každou zavšivenou uličku a nic nenašel. Vrátil jsem se k týmu a chopil se znova kostek hledaje chybu v řešení, ani třetí kontrola chybu nenalezla. Tak jsem začal zoufale pozorovat pražské střechy. Ještě jsme objevili pár věží, ale na řešení nepřišli a dočekali se nápovědy (prý po čtyřech hodinách a čtyřiceti osmi minutách). Z nalezených věží nám totiž na pravém břehu vyšla šipka, na levém nic. Dokonce jsme jednou i písmena hledali, to jsme stále byli na Hradě, ale spojovali jsme si je s nápisy pod věžemi. A ta špatná věž v tom trochu dělala paseku.
Mimochodem jsme se dozvěděli, že Prahory objevily chybu v zadání, což nás vyděsilo a čekali jsme, že budou na dalším stanovišti dřív než my. Jo, trochu jsem nepochopil Tomův telefonát. Ale tak brzo po ránu… 😉 Později se ale ukázalo, že chybu objevili orgové, jen nám se nedovolali, tak Prahorám vyřídili ať to přepošlou nám.
Falešný cíl a noty alias šachy alias grafárna
Ve falešném cíli jsme se dozvěděli, že jsme opravdu první a dostali do rukou další šifru, dle mého názoru asi nejpěknější na této Bedně. Pěkná víceúrovňová se zpětnou kontrolou a dostatkem nápověd. Šachy jsme objevili poté, co text začínal pouze písmeny K, D, J, V, P, S, v textu bylo psáno: „plavý před snědým“ a noty byly všechny celé (spíš půlové a čtvrťové) a k tomu půlené béčko, takt nás jen přisvědčil, že máme pravdu. Text písně dobře popisoval situace v prvních partiích (dokonce i ta úplně první byla smysluplná, zbytek ovšem nesmysl). Napadla nás grafárna a s nápovědou „dé je před vé“ jsme vzali figury a nasázeli je do jedné šachovnice (tedy dvanácti) a četli podle figur dle abecedy.
Květnice, zmizelá šifra a čtverec 17 na 17
Na dalším stanovišti se nám nepodařilo najít šifru. Tentokráte to nebylo vinou orgů nýbrž zloděje. Šifru nám donesli až pěkně pod nos a my se dali do řešení. Souvislé oblasti stejný číslic jsme identifikovali brzo, pak jsme identifikovali i překryvy v podobě součtů. Nakonec jsme odhalili i písmena a rozumná slova nám napověděla, že jsme na správné cestě. Chvíli jsme si s nimi hráli a nakonec se nám podařilo z nich vyčíst kýžený STRAH(ov) a pak objevili i ZAHRAD(A)u a nakonec i zbytek. Jo, už poněkolikáté toho dne jsem tam ztratil tužku.
Klášter a semílačka
K rohu zahrady jsme dorazili práívě když nám volali orgové, že si máme jít pro semílačku do mezicíle, tak jsme odvolali hledání a cestou špatně odbočili a došli delší, ale za to horší cestou do falešného cíle míjejíce se s orgem, co nám nesl šifru.
Semílačka byla tabulka s čísly, do které se doplnilo pár údajů dle řešení předchozích šífer. A indicie, že má vyjít spojitý objekt, nebo obrazec. Tak jsme nad tím přemýšleli nejdřív jako nad klasickýma windowsáckýma minama, pak jako nad kostičkama, pak jako na čtverečkama s různýma číslama. Dlouho nám nic smysluplného nevycházelo a kolem se potulovali orgové, kteří se divili, že na to nemůžeme přijít. Nakonec přišla první spásná myšlenka a to, že číslo udává počet zvýrazněných okrajů kolem čtverečku (nejvyšší číslo bylo 4 a byly tam nuly). Tak jsme si chvíli kreslili a nic nám nevycházelo. Pak přišla další spásná myšlenka a to, že to bude graf s vrcholy ve středech čtverců a to číslo bude udávat počet hran do nich vedoucích (tedy správná myšlenka). Protože nám orgové ochotně nabídli neomezený počet kopií šifry, tak jsme pokreslili spoustu papírů snažíce se popřít princip sudosti (součet všech čísel byl lichý a měl být sudý). Dokonce nám i vyšlo spoustu rozumného textu („Šel Jakub“, „Šel za dub“, „Šel jak z hub“ a další). Na správný kód jsme přišli až těsně před limitem a nestihli včas nadatlovat smsku, takže naše milé Binfo se to nedozvědělo včas. Místní orgové nám však naše řešení potvrdili (Podle webu v 15.59.) a 16:01 jsme úspěšně dokončili (poslali Binfo) Bednu zanechavše na posledním stanovišti hromadu papíru s šiframi.
Závěr, vyhlašování, chválení orgů a další mnohem zajímavější věci, než zbytek raportu
V mezicíli a závěrečném cíli (který byl formálně asi jinde, ale všichni byli tu) se už nahromadilo několik týmů a orgů, přibylo jich ještě pár a přišlo i pár debat o šifrách a vyhlašování, musím orgy pochválit, že jejich trička se liší od našich (jsem si zrovna nedávno říkal, že je to takové hloupé, že jsou stejná). Které triko je cennější si rozhodněte sami, já osobně si myslím, že to orgovské (a já jsem (asi omylem) dostal orgovské tričko. Heč. (Set)) , vymyslet tolik pěkných šifer, mezi nimi asociační kruhy a notové šachy stejně jako přeskupené cifry v písmenkách (pátá šifra), je opravdu nadlidský úkol. Děkujeme orgům za pěknou hru. A gratulujeme Prahorám, že se nám drželi tak za zády, že jsme se báli o náš náskok, stejně tak Pralinkám.
Supér Bedná hotovó a vůbec;-) Bedna byla super, tým byl super, orgové byli nejlepší a to nemluvím o šifrách ty byly ještě nejlepšejší než orgové.
Zápisky napsal najedenapůl šílený šnEk dne druhého od Bedny. Kurzívou doplnil Aleš.