Dnem 2007

Dnem 2007

Před rokem se nám Dnem nijak zvlášť nevyvedlo, takže jsme si chtěli spravit reputaci. A taky jsme si říkali, že by nebylo od věci obsadit první dvě místa v expertní kategorii a vyhrát starší. Starší tým ale bohužel před hrou odpadl, a tak šlo naše pomyslné prasátko jenom s rypákem a ocáskem. Nožičky chyběly. A ani nevadí, že chyběly, protože jsme naší kategorií jenom proletěli :).

Start

Před začátkem hry jsme se sešli na Hlavním nádraží, teda šnEk chyběl, ale ke startu se dostavil. Samozřejmě jsem doma zapomněl kartu týmu (opět). A taky buzolu. A atlas světa. A tabulky. Ale mapu jsme si koupili, takže jsme měli aspoň ji.

Okolo deváté hodiny nás organizátoři nenápadně začali poposouvat směrem k altánku pod hradbami (jo, start byl na jižním svahu Špilberku), odkud na nás vystřelili zadání z děla. Bohužel se ozval vítr a docela dost jich odvál směrem na hradby. My jsme ale svůj lísteček ukořistili brzo a odběhli k místu výstřelu pro zadání. Byly to nápisy z pomníků různě umístěných po kopci. Tam jsme si jednotlivé útržky očíslovali, papír rozstříhali a rozběhli jsme se za pomníky. Sraz jsme si dali u hlavní brány, byli jsme tam za chvíli. Doplněním chybějících písmen jsme dostali polohu dalšího stanoviště.

Ve Studánce studánka

Na stanovišti v parku u magistrátu jsme byli první. Luštění jsme mohli zvládnout trochu rychleji, protože můj (správný) nápad byl chvíli nepochopen s tím, že karet jedné barvy je patnáct. Naštěstí to ale někoho napadlo znova už s třináctkou. A po napasování E na křížovou trojku jsme měli i správný postup.

Dvě věže

Chvíli jsem zmateně hledal turniket, ale na tomto stanovišti nebyl.Docela mě překvapilo, když jsem se od přítomné organizátorky dozvěděl, že jsme tam byli druzí. Předběhl nás totiž starší tým Slowfoxtrot. Ale vláček jsme poznali hned, takže jsme pospíchali stihnout první zastávku u Grandu.

Vláček

Nakonec jsme tam doběhli asi s desetiminutovou rezervou, takže jsme měli čas vymýšlet alternativní řešení, ale k ničemu to nevedlo. Právě, když jsme vysílali Ondru zkontrolovat dny platnosti v reálných jízdních řádech, v zatáčce se objevila lokomotiva. Takže ani nikam nešel. Reklamu na Dnem jsme objevili brzo a správné řešení dřív, než se nám stačila fotka uložit do paměti v mobilu.

Semilasso

Na turniket se lepíme opět jako první. Super :). Na odhalení správné barevné kombinace nám stačí 6 tahů (zpětně si myslím, že v 5. tahu jsme udělali logickou chybu, ale je to asi už jedno). Se zadáním potom rychle utíkáme na autobus, protože Rosťa říká, že během pár chvil jede. A taky že jo. Zadání máme čas přečíst až v něm, takže první heslo míjíme, ale ta další až na asi 4 máme. Jenom nakonec máme ze slova LOM jenom O :).

Lom u Ponávky

Přicházíme, ale zadání nemůžeme najít. Jak bychom také mohli, když tam zatím žádné není. Do deseti minut se ale objevují organizátoři v autě, já nás lepím do turniketu, beru zadání a svolávám zbytek týmu. Příklad si beru na starost já, hodinky Rosťa s Ondrou. Další stanoviště bude u rybníka, že by na řadu přišly plavky a ručníky?

Lodě

Rosťa s Ondrou objíždí bójky a hlásí mi na břeh pozice lodí. To, že jsme tady první, je docela výhoda. Ale jednu polohu nějak vynecháváme, takže se potom Ondra musí vrátit a ztrácíme asi deset minut. Při odchodu v dálce vidíme Ocásek. Utíkáme.

Baba

Přesun na Babu byl pro mě nejhorší část hry, protože moje výdrž tak trochu konverguje k nule, ale nakonec jsem se tam dostal (šli jsme zkratkou, kupodivu byla kratší než značky). Princip řešení další šifry poznávám z prvního čtyřverší, ale protože z šifry vypadlo bližší určení polohy, chvíli váháme, kam jít. Obě místa jsou naštěstí po cestě, takže to ani ale nevadí. Když první potenciální místo nemůžeme najít, necháváme tam Rosťu, s tím, že jdeme na další a že pak má jít za námi.

Vodojem

Cestou mě ještě napadá, že když jde o Píseň indiánského teenagera, musí to přece být na červené značce, nicméně autorské řešení s touto (na správné místo vedoucí) interpretací nepočítalo. Ale nevadí. Šifru u vodojemu Ondra vyluštil jen se na ni podíval, takže na mě byla manuální práce s fólií a lihovkou, zatímco on šel pro Rosťu. Zpátky byli asi za pět minut, já jsem mezitím měl řešení, sbalil batohy a ani moc nečekal.

Pramen Ponávky

Během přesunu k prameni nás zastihla menší přeháňka (která kupodivu sílila kdykoliv, když jsme procházeli okolo hospody). Já jsem využil deštníku a Ondra s Rosťou svlékli trika. Rosťa na nálepku u turniketu dopisuje čas :). Sedáme si pod střechu nedaleké chaty a článek o neznámé zemi je brzo zlomen. Čtu rychle. A zrovna by se hodil ten atlas, ale hlavní města ještě jakž takž dávám. Ještě ověřujeme telefonní předvolbu, ale ta nesedí, tak ji ignorujeme. Protože už neprší, balím deštník a zbytek se obléká.

Závěrečné heslo

U Lichtenštejnského pomníku potkáváme organizátora, který nám sděluje, že šifra ještě nedorazila a že ji dostaneme v cíli v Útěchově. Odcházíme, ale pak ji dostáváme po cestě, protože na kole jsou holt rychlejší. Můj nápad posouvat písmena o délku čáry v mm je naštěstí zavržen, správně chápeme morseovkové vodítko a heslo je brzo na světě. Odevzdáváme jej v 14.35.

Konec a vůbec

Do cíle zároveň s námi dorazili Rychlí želvi, asi za půl hodiny první tým v kategorii starší (Slowfoxtrot) a až za hodinu dvacet druzí experti (náš Ocásek). Pak se bohužel rozpršelo, organizátoři udělali vyhlášení prvních míst a odjeli jsme domů.

Když bych srovnal poslední dva ročníky, tak letošek by z toho jednoznačně vyšel jako vítěz. Šifry byly pěkné, počasí taky, co víc si můžeme přát. Jenom se mi to zdálo docela jednoduché, ale i tak někteří nedošli. Ale vzhledem k tomu, že se sem šli pobavit (a vyhrát :)), líbilo se mi to (a taky se nám to hodilo ke splnění předherního plánu). Ze šifer se mi asi nejvíc líbil závěrečný kód, protože měl docela elegantní postup. A taky karty ze začátku, ale možná mohl být jiný text, protože v zásadě to je substituce a tu umlátíme frekvenční analýzou. A pak to, že jsou to karty, ztrácí svoje kouzlo. Zajímavé také bylo zapojení lodí do lodí. V tom rybníku bych se ale koupat nechtěl.
Děkujeme za hru (a trika) a příští rok na shledanou.

Aleš