Matrix byl naše první mimobrněnská hra, účastnil se Aleš, Ondra, Set a Rosťa.
Už odjezd na hru začal neslavně. Asi pět minut před odjezdem autobusu volal Set, že zaspal a je teprv na Mendláku a máme zdržet autobus. To by se ještě nějak dalo, ale problém byl v tom, že měl naše jízdenky. Nakonec jsme to díky hodné slečně stewardce vyřešili a do Prahy odjeli. Jice ve dvou autobusech, ale přece. Cestou navíc Setův autobus zastavily švestky kvůli překročení rychlosti, takže jsme nabrali další půl hodiny zpoždění. Dokonce jsme se do Matfyzu na Malostranském náměstí dorazili včas a zasedli do lavic. Vyposlechli jsme si úvod ke hře, ale přednášející se ho mohl naučit aspoň trochu nazpaměť, takhle to vypadalo trochu divně. Po úvodu jsme vyrazili na Kampu hledat bezdomovce, který nám dal seznam stanovišť, co máme oběhnout, abychom zjistili odpovědě na vědminy otázky. Stanoviště jsme si rozdělili a každý šel na ta svoje.
Aleš
Já jsem měl za úkol nejdřív Vrchlického pomník na Petříně, kde jsem v jámě našel papírek, který mě odkazoval na přestupní stanice pražského metra. Protože jsem měl seště čas, šel jsem na další stanoviště, což byl Zeyerův pomník v Chotkových sadech. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem ho vůbec našel, ale to vyvážil krátký čas luštění bludiště. Nasedl jsem do metra a odjel na stanici Vyšehrad. Uprostřed nuseldkého mostu jsem ve velkém větru vyzvedl autíčkovou šifru. Tu jsme nerozluštili. Protože všichni už svoje stanoviště obešli, dali jsme si sraz na Florenci, kde jsme v metru roztáčeli mozkové závity. Moc nám to nešlo, jenom se začala projevovat ponorková nemoc a vyzvedli jsme zprávu od agenta.
Ostatní laskavě dopíšou (a nedopsali :))
Okolo jedenácté jsme z metra odešli a přesunuli se do bočních dveří divadla Minor, které šly kupodivu otevřít a tak jsme se tam schovali. A luštili. Venku mezitím začalo sněžit. Občas někdo odběhl na teréní průzkum, když si myslel, že ví kam má jít. Aleš šel nejdřív ke kostelu svatého Michala, kde našel zprávu a po jejím rozluštění vyrazil na Střelecký ostrov, kde ho čekal kýbl se slizem a Braillovým písmem, protože s sebou neměl abecedu, volal Ondrovi, ale ten nebyl v centrále, takže si pár minut počkal. Okolo půl šesté jsme se zvedli, že půjdeme zpátky do metra a cestou nás zastihla zpráva, že vědmě stačí jenom šest ze sedmi odpovědí a ty jsme kupodivu už měli. Sice s menšími chybami, ale přece jsme je předali vědmě a ta nás poslala k letohrádku Hvězda. Tam jsme si dali teplý čaj a obdrželi kolečkos vyznačenými úhly. To, že jejich velikosti budou znamenat pozice písmen v abecedě nás napadlo hned, ale nemohli jsme je změřit. Odešli jsme od Hvězdy k McDonaldovi v Šárce (nebo kde), kde jsme tušili příští stanoviště. Tam se po chvíli luštění udělalo Alešovi zle a musel na pohotovost kvůli alergické reakci. Zbytek týmu (Ondra s Rosťou) prohledávali Šárku a narazili na přespříští stanoviště. SMS se všemi písmeny abecedy poslali (Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské kódy, aqualung chvátá za rolex, WC je mrhá fixem.). Do štol dorazili, a protože neměli pořádně čím svítit spálili předchozí šifry ;). Všechny souřadnice ve štolách nenašli. Potom šli vyzvednout Aleše z nemocnice a hurá zpátky do Brna.
Mě těší aspoň to, že jsme dopadli celkem dobře – SMS poslaly jen dva týmy a štoly nějak záhadně uhaluzily další tři. Aleš