Tmou X

Někdy v červnu jsme se opět registrovali na Tmou — já s Terkou počtvrté, ostatní popáté až pošesté. Neomezený limit dával tušit neobvyklou podívanou pro nezúčastněné pozorovatele, neopakovatelný zážitek pro hráče a noční můry pro organizátory. Měsíc před hrou přišlo první avizo od organizátorů, které tyto domněnky potvrzovalo — vyrobte si týmovou vlajku. Původně jsme si ji chtěli nechat vytisknout, ale co se nestalo, bylo to moc drahé a tak jsme si s Ondrou večer před hrou dali šicí dýchánek a vlajku přivedli na svět.

Zahájení (17.00–19.07)

Po srazu na Mendláku, kde jsme nacvičovali mávání vlajkami, jsme se spolu s menším davem přesunuli k velodromu. Nejdřív jsem nemohl najít správné registrační stanoviště, bohužel jsme byli u stolku C, ale i tak jsme si stihli zabrat poměrně dobré místo na protější tribuně. Nebýt toho, že jsme skoro nic z doprovodného komentáře k zahájení neslyšeli, bylo to skoro jako na olympiádě (kromě té pochodně). A tak jsme se po slovech o zahájení vrhli na obálku a začali luštit. Scénky jsme téměř ignorovali, ale přesto se nám povedlo něco zachytit. Většinu kódů jsme získali z papírových šifer, které až na výjimky padly všechny. Nicméně, špatně jsme asociovali od kočky a očí „noc“ a první tip — Karlštejn — byl jen „pár kilometrů“ vedle. Po čtvrthodině a strategickém přesunutí k branám (kde si nás mimo jiné odchytl reportér některé z televizí) už tipujeme správně. Bohužel, organizátor kontrolér nám povolil kolečko bez batohů a tak jsme si po upozornění od Ivoše jako jedni z mála oběhli ještě jedno. Aspoň jsme se s vlajkou nešili nadarmo.

3D písmena (19.23–20.21)

Puzzle rychle padlo, oddělení správných písmen od šumu také, ale zapsali jsme si je špatně, do řady, a neviděli v nich nic, natož Denisovy sady. Po druhém průchodu jsme ještě navíc objevili fiktivní třetí vrstvu a trochu se do toho zamotali. Nakonec, když jsme už ježděním barevné fólie po zadání lehce rozlišovali správná písmena, jsme si na papír překreslovali i polohy. A Terka už v tom viděla i tajenku.

Plakáty (20.31–22.39, alternativa 22.31–22.39)

Při přesunu jsme se stejněbarevnými Fimany žertovali o nepřepalování začátku, ve kterém jsme pokračovali i na další šifře. Sice jsme měli i v hlavě a velikostí koleček si všimli, ale stejně jsme si údaje oběhali — a vyšly nám jinak. Hm. Na princip jsme přišli až když Terka donesla 1 a 2 z nejvzdálenějších oblastí, ale to už jsme se zvedali a šli si pro alternativu. U výdejny jsme byli dřív, než jsme potřebovali a z té jedničky a dvojky už to bylo hodně vidět. Ale náhradu jsme si přesto vyzvedli a udělali si menší závod, kdo to zvládne dřív. Skončil remízou.

Hymna (22.46 — 22.56)

Louka, na které loni startovala Krutá (zá)krůta, byla naštěstí nedaleko náhradního stanoviště a tak jsme z centra šli správným směrem. Z posledních tří veršů hymna Tmou přímo křičela, a tak jsme ze tří stran začali kontrolovat správná písmena. Výsledek byl hned, bohužel už nejel žádný rozumný spoj, a tak jsme šli pěšky.

Metašifra (23.19–0.45)

Nevím, jestli se organizátoři inspirovali v zahraničí, kde se pojmem metapuzzle označují šifry v šifrách, ale každopádně to bylo super. Podle instrukcí v textu a výbornou týmovou spoluprací jsme se ne sice rychle, ale úspěšně dostali k cíli. Morseovka, opakující se věty, asociace, popis cesty i rekurzivní heslo se všechno dalo poznat z textu.

Film (1.26–1.38)

Při příchodu potkáváme Pralinky (posedávají v předsálí), asi jim byl film málo ;). Ani nám nedává moc zabrat, u modré scénky si dáváme dohromady barevné asociace, rekonstruujeme předchozí a Rosťa už jenom posouvá řetězec. Těsně před námi odcházejí nakonec čtvrtá Tykadla, ještě jsme v první desítce.

Gravitace (1.52–3.21)

Nápad s překlápěním byl hned, Ostopovice vypadly v prvním kole a tak, s vidinou brzkého vyluštění, jsme tam poslali Ondru s Terkou. Ale ono až tak brzké nebylo a nakonec k němu došli právě oni dva s posouváním vystříhaných písmenek. já, Rosťa i Set jsme si s tužkou a papírem vylámali zuby.

Průkazka (3.42–3.48)

Na průkazce jsme si spravili náladu, hotová byla raz dva — déle nám zabral přesun do doporučené vzdálenosti. Fotící organizátoři nás trochu znervózňovali, co když se nám v duchu smějí, jak si ničíme šifru. Částečně jsme měli pravdu — ustřihli jsme si kus šipky ukazující na další stanoviště…

Zvířátka (4.05–8.45)

… a díky tomu minuli zadání a našli až zvířátka. Což nám bohužel nebylo moc divné, ačkoliv jsme pasáže z pravidel v paměti měli. A tak jsme se z 24 papírů a jednoho živého plšíka snažili 4 hodiny vykoukat řešení. To, že se nám to nepovedlo, je nad slunce jasnější. Asi po dvou hodinách jsme šli zkontrolovat, jestli jsme něco nezapomněli, ale špatně. Stane se. A tak jsme po osmé ráno zadání už za světla našli a v houstnoucím dešti brzo vyluštili.

Mapa Prahy (9.36–10.10)

Do lomu oklikou okolo kopce a za stálého deště. Zadání bylo rozmočené, i lihovým fixám byla fólie ukradená a tak jsme místo dalšího stanoviště v podstatě uhodli z pozorování. „Z té mapy kus ubereme a ty červené značky udělají kolečko okolo křížku. Pár čar se nám udělat podařilo a řešení vylezlo tak, jak jsme jej čekali.

Kameny (10.50–12.15)

Pršelo, všichni jsme se klepali zimou a luštění už bylo spíš asociování nejrůznějších haluzných konstrukcí, které vůbec nevedly k řešení. Měli jsme poslechnout Jeníčky a vylézt si nahoru do posedu, pod ním jsme k výsledku nedošli. Rozbalili jsme záchrannou obálku, došli do Nebovid a nechali se odvézt do cíle.

Reflexe

Před hrou jsme si dali cíl — vyhrát. Sice jsme jej poněkud nesplnili (ani z dvou třetin), ale kupodivu mi to vůbec nevadí. Ještě na jaře bych byl asi naštvaný až na půdu, ale letos jsem nějak došel k závěru, že je fakt důležitější zúčastnit se než vyhrát (ačkoliv, vyhrát, to je onší kafe). Trapnou chybou na devítce jsme se připravili o jakékoliv naděje, ale ani to mi zatím nezkazili radost ze hry. Prošli jsme, kam jsme mohli a ještě jsme se u toho bavili. Myslím, že jako nikdy (na Tmou) předtím.

Co se mi líbilo?

Start — zahájení s vlajkami a tolika lidmi se už asi jen tak neuvidí. „Škoda“ toho, že jsme ve městě nebyli později, na desítky vlajkonošů po centru musel být neopakovatelný pohled.
Jako obvykle menší návnady v posledních informacích — expert v oboru, vykoupená tržnice.
Kvalita šifer — ačkoliv některé byly docela pracné na rozluštění (plakáty, posouvání), nebyla to ta pracnost, která (mě) otravuje, většinou šlo najít optimální postup, na kterém se asi ve výsledku rozhodovalo o vítězích. Zároveň si zaluštili i začínající hráči, tedy pokud alternativní šifry byly podobně obtížné jako 3., kterou jsme vyluštili během pár minut současně s dokončením správného postupu na regulérním zadání. Z těch, co se mi dostali do rukou, bych jako jednu z nejlepších označil gravitační sypání (spojuje dobrý nápad s optimalizační náročností), nápad, který mě překvapil, byl na šifře 2. Sice nic převratného ani obtížného, ale na šifrovačce dosud nevídané. Prim v eleganci hraje metašifra — všechno, co jsme potřebovali bylo v ní, žádná jiná znalost nebyla třeba (krom obligátní morseovky) a zároveň opět prověřila organizaci uvnitř týmu. Jenom škoda, že jsme se nedostali k avizované kostce.
Zajímavé lokace a trasa — zbytky mostu a tunel v terénu jsem zatím neviděl. Po projití tunelem jsem sice naprosto ztratil orientaci, ale ostatní ne, takže ve výsledku to nevadilo. Oproti strašným přesunům na Tmou 8 to letos byla celkem pohoda i pro mě.
Závěr ve škole — myslím, že je dobře, když se co nejvíc týmů po hře sejde a baví se spolu, letos se to stalo docela dobrou tradicí, snad v tom i další hry budou pokračovat.

Co se mi nelíbilo?

Hymna na začátku — příště zkuste pěvecký sbor, elektronika asi nemá Tmou ráda ;).
Drobnosti — kolečka 3, 4, a 5 se nám na šifře 2 zdála stejná. Kamenná čtvrť. Abecední řazení na startu. A to budou asi všechny, kterých jsem si všiml
Možná příliš benevolentní limity na luštění — u plakátu a myslím i u 5. šifry se průměrná doba luštění se správným postupem odhadem velmi blížila časovému limitu pro vyzvednutí alternativy.
Z komentářů ostatních týmů vyplynulo, že u výdeje pozměněných průkazek nebyly rovné podmínky, škoda toho.
Počasí. Zkuste si ho příště objednat ;).

Díky za hru, gratulujeme dorazivším týmům a za rok se těšíme na shledanou.
Aleš