Dnem 2008
Loni se nám na Dnem podařilo obsadit první dvě místa a to s velkým náskokem před ostatními, a tak jsme doufali, že to letos zopakujeme. Protože Rosťa je stále v Německu na škole, šla s námi oproti loňské sestavě místo něj Terka. Na start, od kterého nedaleko bydlím, jsem šel sám a zbytek dorazil později. Zaujal jsem naprosto nestrategickou pozici na druhém břehu Svitavy než všichni ostatní a čekal. Časem došli i Ondra s Terkou, i Chlýftým ocásek a nakonec jsme se i přesunuli na druhý břeh, protože tam někdo z organizátorů svolával expertní týmy. Dozvěděli jsme se o prodloužení hry a pozorovali kačery, jestli náhodou nekreslí na hladině vody písmena.
První půlka hry
Kačeři samozřejmě nekreslili zhola nic, ani proplouvající jablko nebylo označené logem hry, až za pár minut připlul na pálavě manželský pár a za sebou vláčel tři polystyrenové patvary. Teda husu, L a cosi, v čemž jsem brzo poznal kost. A šlo se. Na cestě k druhému stanovišti jsme vyráželi mezi prvními a do parku Marie Restituty jsme je všechny předběhli a došli tam snad úplně první. Ale co naplat, z parku jsme pro změnu odešli skoro poslední, jelikož jsme byli zmateni malými obrázky v rohu a hledali v nich něco víc. Nic v nich nebylo a tak když Ondra po hodině navrhl přečíst první, druhá až patnáctá písmena, bylo hotovo. Stane se. Mezitím si nás odchytla přítomná televize, trochu jsme se s nimi bavili a doufám, že se v žádné reportáži neobjevím ;). Na lampu v Schröberových zahrádkách jsme se lepili jako předposlední experti. Šachovou šifru jsme zvládli poměrně rychle i s přemýšlením, kdo jsou ti mladí pěšci. Na schodišti na Schodové doháníme některé poslední expertní týmy a šifru luštíme poměrně rychle, nalézáme správnou cestu po schodech a pak už jenom posunout písmenka. Do čertovy rokle nám za chvíli jede tramvaj, tak nám to docela pěkně vyšlo.
Terénní část
Podobnou šifru, jaká byla na Lesné, jsem nedávno dával na soustředění Fykosu, tak jsem v podstatě hned věděl, co s tím, ale nějak jsme si s Ondrou nerozuměli, nebo byl postup mírně odlišný, než jsem čekal, a tak jsem dělal jenom zapisovatelku. Dobře mi tak, líná huba, holé neštěstí. Zase za sebou necháváme nějaké experty a míříme do Divišovy čtvrti. Protože počasí vyšlo, je fakt hezky a navíc už nám šifry jdou docela od ruky, tak se ani na rohu Zvonkové a Narcisové nezdržíme moc dlouho. V těchto místech jsem ještě nikdy nebyl a hodně se mi tam líbilo. Domino tedy skládáme rychle a přesouváme se podél západního okraje Lesné k Antonínově pramenu. Městské části identifikujeme rychle, ale interpretace výsledku je složitější. Jen tak mimochodem jsem si všiml, že první písmena dávají text STROM POMNÍK, ale co se stromem, když nevíme kde. Tak hledáme dál a pak se při pohledu do mapy chytáme za hlavu a odcházíme. Cesta tam je poněkud zvláštní, v mapě ji téměř nenalézáme. Zrovna dnes mají ve stejných místech závod i orientační běžci a nějací mladí cyklisté, třeba minulé stanoviště jsme s nimi měli společné. Naštěstí ale nakonec nacházíme správnou cestu a kolem silnice do Soběšic míříme ke Stromu. Na vrcholu kopce je rozhledna, pod kterou vyzvedáváme zadání další šifry. Lezeme nahoru, tam se nám nic nezdá, tak zas lezeme dolů. Po nějaké chvíli nás přijde organizátor nakopnout, že prý nemáme zapomenout na startovní obálku, tak vytahujeme mapu Evropy, hledáme hlavní města a jdeme ke studánce Přátelství. Sedám si a začínám vybarvovat hnědá čísla, Ondra s Terkou mi mezitím hlásí další barvy. Z hnědé a černé dáváme dohromady vrstevnice a kus čísla, které náhodou pasuje na kótu nedaleko. Potvrzuje nám to i modrý čtverec v jednom rohu a tak vyrážíme. Okolo koní a potom vysokou travou. V této chvíli soupeříme s Bezedným sudem o první místo. Bohužel byli stále o krok před námi, i provázková písmenka přečetli dřív a když jsme přišli na další stanoviště, už se taky skoro balili. Jo, dvacet trojúhelníků, to je přece dvacetistěn a ne nějaká trapná mřížka ;). Radši příště mlčet. Bohužel nedotahujeme řešení do konce a tak máme jenom Mlýnské nábř. 3 a vydáváme se delší cestou, čímž ztrácíme naději na první místo. A skoro i na další, protože při příchodu k vláčku zjišťujeme, že právě došlo Jmelí i Chlýftým ocásek. Naštěstí jsme o pár desítek sekund rychlejší než první jmenovaní a protože další šifra je jen průchozí úkol, do Orlovny na Hlaváčově ulici přicházíme jako druzí. Podle zadání předposlední šifry se zašklebíme na přítomnou organizátorku a jdeme si sednout na lavičku. Po nás dochází ostatní týmy, Ondra s Terkou jdou nakoupit něco menšího k snědku a já se bavím s vítězi, koukám na šifry a čekám na zmrzlinu.Po šesté hodině následuje vyhlášení, Bezedný sud dostane zasloužená trika a jde se domů.
Po hře
Nebýt našeho trapného škobrtnutí na druhé šifře, byl bych naprosto spokojen. Ale co se týče práce organizátorů, bylo to na jedničku (možná s malým mínuskem za pravděpodobně předčasné postrčení u rozhledny). Šifry byly tak akorát na délku hry. Sice raději luštím někde v sedě, než obíhám substanoviště, ale třeba schody byly zajímavé, škoda, že když jsme tam přišli, už tam nikdo skoro nebyl… Jenom rozhledna mi přišla zvláštní, nějak nevidím opodstatnění zrovna pro mapu Evropy, nám by bohatě stačilo pasovat šipky na doporučenou mapu KČT, jejíž unikátnost se myslím nijak nevyužila. Hexovou šifrovací mřížkou mě organizátoři dostali, ačkoliv jsem na posledních několika hrách mřížku luštil, ale ve čtvercové podobě. Do budoucna bych potřeboval omezit filtr špatných nápadů. A díky za vláček, konečně jsem ho viděl, myslel jsem si, že je trochu jinde. Je to skvělá věc i šifra na něm byla pěkná, takže si nemůžu stěžovat. I volba cílového místa byla dobrá, v okolí obchod, i lavičky a záchody. Jenom mi trochu přišlo škoda, že z asi 80 týmů se v cíli neobjevila ani čtvrtina. Možná to bylo dřívějším vyhlášením mladších, možná tím, že tříčlenný tým je prostě menší než ten s 5 lidmi, ale vítězové si zaslouží potlesk od víc lidí. A za rok nashledanou.
Aleš