Tmou X, vždy „jen“ Tmou

Rok, co rok si říkáme, že Tmou dojdem. Rok, co rok se scházíme v nejlepší možné sestavě. V sestavě ideální, čisté a jasné. Neskládáme týmy na poslední chvíli a vždy postavíme dva. Tmou pro nás jako tým také znamená výročí vzniku. Nikdy jsme ho však ani jeden tým nedošli a často dopadli ve velké konkurenci ne zrovna nejlíp.

Vlastně tak to mělo být i letos. Někteří to připisují faktu, že jsme zase zapomněli kVika (našeho maskota, co nosí smůlu) poslat Prahorám. Ale když se na to podíváme zpětně, tak jsme nakonec tak špatně nedopadli a jak jsme tedy dopadli?

Ještě mi musíte dát chvilku, neboť tato reportáž bude trochu pichlavější a tak vůbec. Tedy prvně vyloučení odpovědnosti mého týmu, to, co zde píšu jsou pouze mé osobní názory a v ničem se nemusí (ačkoliv můžou) shodovat s názory celého týmu. A také hra se mě vcelku líbila, tak prosím neberte mě, jako nespokojeného účastníka, ale spíš jako přísného arbitra a spokojeného konzumenta:)

1. TMOU Může Překvapit Olympiádou?

Start byl pěkný, velkolepý, olympiádní, ačkoliv něco takového jsem čekal. Nepřišlo nic, co by si lidé pomatovali ještě dlouho potom. Bylo fajné vzdát poctu vyhravším týmům a zavést novou tradici vlajky Tmou.

K šifrám, tady jsme se tedy tradice nemuseli držet (a neměli bychom, jestli mají být šifrovačky stále zajímavé, tak musí přece překvapovat a udivovat, co všechno účastníci dokážou). Ale start, jehož se mohli účastnit všichni a dlouhý dost na to, aby rozptýlil startovní pole, stejný jako loni, splnil svůj účel.

Tužku jsme rozebrali hned, ale budu mít k tomu ještě později poznámku. Na princip bludiště se mi podařilo přijít po první nápovědě, ale technicky jsme tak zdatní nebyli a nepodařilo se nám ho bez chyby doluštit do konce. Malé šifry mi začínají splývat, šlo to rychle, něco nešlo, přeskakovali jsme vymýšleli zábavné konstrukce, když jsme „SLÁVY“ identifikovali jako „SVALY“ (ach ta diakritka) a vznikl nám HASIČ, VODA a MOST jako výsledné heslo, které jsme za čtvrt hodiny opravili na KOST a uhodli výsledek bludiště VZOR;-)

Bylo toho hodně, za zmínku mi snad stojí jen Myslím, beru, jež se mi líbilo.

2. Pidlovocí mají smůlu

Ach, ach puzzle. Když jsem se vracel z nákupu na Tmou domů, šel jsem kolem fotosběrny, kde takovéto puzzle nabízeli, tak jsem si říkal, že toho můžou využít. Ostatně jsem měl pocit, že tentokráte se mi povedlo orgy odhadnout lépe, než kdy. Možná bylo postraních kanálů víc, možná je už šifrovací prostor tak malý, že některé z těch menších šifer se prostě musí opakovat i v neúnosné míře. Přece jen propiska a řimská čísla z jedničky jsou dvě šifry, co jsme zavrhli na Bednu (a propiska by byla eňoňuňo Bedna, však ji všichni máte). Je tu těsno, až mě to děsí.

Tak zpátky k pidlovokosti. Tak já nic neviděl, Rob nic neviděl, Janap nic neviděla, dokonce ani Růžmen a nemo. Tak jsme šli hledat lepší světlo a našli ho za pět minut u odpadkáčů před Billou v Rondu.

Tam už to šlo trochu líp, ale technika nakonec zvítězila, ačkoliv stejně jsme četli špatnou vrstvu a chvíli nám trvalo, než jsme se snížili a rozhodli se nečíst zprávu tak přesně a přenést se přes nepřesnosti, až to bylo úplně jasné.

3. Tomu říkám reklama, ale nechtělo by to před Tmou?

Jeden z plagátů jsme potkali už cestou nahoru a vyfotili. U obelisku si vyzvedli šifru a šli zakotvit na našem oblíbeném místě, které jsme si už dva roky zpátky poplivali kokosem.

A čekalo nás běhání a potkávání spousty dalších týmů a Chlýftýmů. Ostatně v tomto jsme zdaleka nebyli efektivní a pracnost této šifry nás asi udolala. K tomu to ještě umocnila naše zhrzelost pracnými a kombinovanými (sčítanými) šiframi. Chyběla nám sedmá mřížka a neřešili jsme všichni, tak jsme si hned, jak to bylo možné došli pro alternativu, kterou jsme obratem dali (a nemusel jsem pracovat heč – stačilo je jen nakopnout do principu:P).

4. Tak tudy chodím domů…

Po Brně mám ve zvyku chodit pěšky a všechny cesty domů mám tak ochozené, že se snažím hledat alternativní. Šifra čtyři na jedné z nich ležela. A vyřešit se nám ji povedlo hned, ani jsem si nesundal batoh. A říkám si, jak to mohl vůbec někdo (Prahory) dát třikrát rychleji? Asi rychleji hledají a nezapočítávají hledání sicny na sezení k řešení šifry – sto metrů přece jen je sto metrů.

5. …a tady bydlím

Letošní Tmou se ze začátku pěkne točila kolem našeho bytu – možná bych tam teď mohl vyvěsit vlajku, aby jste všichni věděli, kde to vlastně je. Prošli jsme kolem dvakrát. A tentokráte mě asi znalost okolí uvedla na nesprávné stanoviště. Protože Kamenná přece není v Kamenné kolonii. Čtvrt hodiny jsme na tom trvali, pak to vzdali a hledali tam, kde stanoviště bylo.

Šifra ve čtyřech vyhotoveních mě nejdříve vyděsila, protože nemám rád textové šifry, ale jakmile jsem ji začal číst, tak se mi víc a víc líbila. Prvně jsem se zabýval rekurzivním rozhovorem, zjistil kód šifry v libovolné konečné meta-dimenzi a snad i první nekonečné. A přemýšlel nad tím, jak proboha vypadjí ty zanořující se rozhovory nemoha se smířit s tím, že to prostě neumím zjistit. Pak přišel Rob s tím, že něco musí posouvat o 258, aby mu vyšlo třista.

Od té doby jsme s Robem dávali jednu za druhou, zatímco druhá půlka týmu luštila opakující věty, my jsme dali kód, popis cesty a morseovku. Stanoviště jsme rýsovali za znalosti invariantu těžiště (tedy přesně). Heslo jsme dolušťovali po cestě a celkem úspěšně s pouchých jedenácti metaindícií.

Jak už jsem říkal ve fóru Tmou, tato šifra mě z celého Tmou uchvátila asi nejvíc.

6. Jenom dva prstíčky…

Tak obouvali jsme se dýl, než řešili. Jsme pomalí obouvači. Šifru jsme dali na celá dvě shlédnutí s první hlasitou myšlenkou „zelená tráva“ a druhou „všechno je žlutý“. Ještě udělat pár drobků v tělocvičně (doufám, že jste neměli moc těžké uklízení).

7. Padá, lítá, Ostopovice a dál jak?

Další šifra byla naší zhoubou. Princip přišel hned, ale technicky jsme ji prováděli asi šestkrát, nejdřív s papírkama, pak lihovkou na fólie, pak smazatelnou fixou na fólie, pak tužkou a nakonec přišla klíčová myšlenka: „blok má zadní stěnu tvrdou“. S tvrdýma to už šlo hned.

Ale bavili jsme se pořád, byl to jeden nekončící vtip Chlýftýmu. Ani jsem ty asi tři hodiny nepociťoval jako minizákys. Trudnomyslnost nás neuchvátila a vyhla se nám obloukem.

8. Není mapa (na Tmou) jako mapa (na Bedně)

Luštění mapy je jedna z největších zábav, kterou znám. Očividně totéž si mysleli i všechny ostatní sedící týmy. Prvně nás rozhodilo, že mapa nemá číslo. Teď, aby to bylo přesně. Já jsem se zeptal: „Kde je číslo šifry?“ Načež Rob odpověděl: „Nalepili nám ho na průkazku týmu.“ Šifra je průkazka, jsme na Tmou, tzn. rozbít. Minutu jsme se hledajíce nůžky dohadovali a bavili se tím, jak po nás budou chtít na dalším stanovišti rozstříhanou průkazku, a pak opatrně stříhli. Příliš opatrně, rozstříhli jsme jen kousek slepeného konce a šifru nevydolovali.

O půlhodinky později jsem podal návrh se přesunout zahřát a zkusit najít hospodu. V Ostopovicích jsme neměli moc štěstí a nechali odjet nějaké vzdávající týmy a už se chystali nastoupit hned na další autobus. (Smska od orgů ze zněním: „Budete moknout o dvě hodiny dýl.“ Nás moc nepotěšila.) Když se Rob naštval a průkazku roztrhal a objevil šifru. Inu jsme ve hře, veškeré prohnilé myšlenky o bílé vlajce zmizeli jak vyplašená krysa v kanále.

9. Déšť ti šifro, zmáčel pero, zmáčel fixu…

Dorazili jsme na devítku a při objevení tunelu si ujasnili, že jsme neudělali chybu vyluštěním předchozí šifry;) Rob nás všechny, včetně klaustrofobiků, zlákal do suchého tunelu. A prošli jsme Tmou! (Alespoň jsme se shodli na tom, že ten tunel byla Tma.) Vážně pět bodů za tunel.

Šifra se zvířátkama nás v dešti už tak nepřesvědčila. Prakticky jsme na ni přišli, ale rozebráni deštěm a totálně bez píšících pomůcek jsme ji nebyli schopni dořešit. (A jediné místo, kde nepršelo byl krmelec a tam jsem vlezl jen já.) Letos nás porazil děšť, který odplavil zbytky motivace a poslední útržky přesných postupů.

Ještě cíl, než se vrhnu na závěry a kritiku

Jako tým jsme se ještě vydali do cíle a poprvé za hru použili MHD. Cíl byl zvolen dobře, prakticky všichni jsme ho měli po cestě domů, takže jsem nemusel tým ani dlouho přesvědčovat. Nakonec se ale nezahřáli dlouho. Pro mě je částečně povinností a z druhé půlky jsem chtěl vidět ještě zbytek těch všech lidí, co byli na Tmou – a opravdu tam byli Všichni, myslím na Tmou a to úplně, tohle se musí velké šifrovačce přiznat. Strašně a škodolibě mě potěšilo, že hodně kamarádů, co jsem se s nimi bavil v cíli, skončilo na osmičce a tak typický rozhovor probíhal: „Dali jste tu mapu?“ „Ne a kde jste skončili vy?“ „My jsme ji dali:)“

Tak se pusťme do kritiky

Tmou X bylo Tmou, Tmou se vším všudy, s tunely, rozbíjením, grafickými, filmovými, infromatickými i básničkovými šiframi. Ale něco mi na něm velmi chybělo a asi toho nakonec bylo hodně. Za prvé ničím nepřekvapilo, všechno snad bylo naznačeno v Almanachu, nebo v posledních informacích. Přijde mi líto, že už asi hry nemají čím překvapit, všechno je jasné a dané a předvídatelné.

Ačkoliv ne tak úplně, nedošli jsme. Co nás zabilo? Pracnost. Myšlenková obtížnost byla v začátku nahrazena technickou pracností šifer 1, 3 a 7 obzvláště. A ačkoliv jsme nezažili jediný pořádný zákys, tak jsme měli dost zoufalé časy.

Když jsme u toho, tak to je věc (můj tým promine), co mi na letošní Tmou opravdu chyběla: pořádný zákys. Přece jen pocit, kdy člověk po šesti hodinách udolá kostku a rozdupe ji s večným pocitem vítězství (nemoha zavřít oči, neboť by ji viděl zase), tak to stojí za to.

Těch pěkných těžkých šifer bylo zezačátku opravdu málo, snad na konci to bylo lepší, ale tam jsme se kvůli pracnému začátku nedostali.

Ono v důsledku tato Tmou asi byla jen tak dobrá jako předchozí a to jsem asi čekal nejmíň, ale na druhou stranu nemůžeme po organizátorech chtít, aby byli lepší a lepší a lepší na desetkrát.

Když se ale dívám zpátky mám stejně pocit, že si budu mít co pomatovat. Bude to tunýlek, bude to naše týmová nálada, která je prostě skvělá a opakuje se jen na Tmou, bude to meta-pětka, bude to konečně zdolaná osmička, ale i technické nepříjemnosti a trocha nadávání na orgy, která musí být, abychom si připadali jako účastníci Tmou dle jedné z definic, už ani nevím odkud.

Nakonec poděkování orgům, za všechnu tu práci – je vidět, že ji bylo rozhodně nemálo a byla provedena velmi svědomitě – za ty nápady na pěkné šifry a za neutuchající motivaci před hrou. Díky, jste dobří a máte to promyšlený.

sepsal šílený šnEk – nekamenovat