Hra na klíč pro Chlýftým
Terka je na Erasmu, Set někde na cestě po severní Evropě, co budeme dělat? Janap byla jasná, je to přece náš tým. Ale pátého aby člověk pohledal. šnEk slíbil účast Vlhké jámě a ostatním nemůžou, nemají čas, nebo tak něco. Takže když se přihlásil Vítek, brali jsme ho všemi deseti. Takže na start nastoupí Ondra, Rosťa, Janap, Vítek a já. To ale až za pár týdnů, nejdřív vstupní test a další paranoia.
O nich jen krátce. Na test jsme nikdo neměli moc času, tak jsme ho vyplnili tak, aby nás náhodou nepostihlo vybíhání schodů na Míráku, ale zase abychom to příliš neodflákli. Což se teda nedá říct o šifrách, na ty jsme se ehm… Dal jsem dvě, DataMatrix a hokejisty. Ti byli fajn, líbili se mi. A když jsem koukal po hře na řešení souhvězdí, líbilo se mi taky. Takže dobrý.
Je pondělí. Sedím u šéfa v kanclu a najednou zvoní telefon. Típnu to. Neznámé číslo? Naštěstí volá asi za půl hodiny znovu. Prý, že jsme neprošli. Super, to se stalo i van Ortonovi. Příště to bude klaun na příjezdové cestě? Není, ale ve schránce nacházím klíč a instrukce o SMS systému. Posílám SMS a docela mě překvapuje, že v odpovědi mi přišlo hned místo startu. Fakt dobrý. Píšu spoluhráčům mail, že všechno jde jak podle filmu. Časem domlouváme sraz a nakonec se teda v herní sobotu scházíme na Olšanském náměstí.
Hra
Na Parukářce s námi na zahájení čeká celkem málo týmů. Tipovali jsme, že startů bude víc, klidně i tolik, co týmů. Demonstrant Mikuláš pronáší za tiché asistence policie klíčovou řeč a my si opisujeme už jen první písmena slov, takže co, klíč B neposíláme, nějak nám to nedošlo. Neva. Odcházíme na Vítkov, kde stylem kolmo na vrstevnice a trochu špatným směrem rychle vybíháme na vrchol. A protože se na Vítkov přece nemůže vejít žádné fotbalové hřiště, docházíme k prolézačkám nedaleko památníku. No co. Na druhej pokus už tam trefíme. Bereme si obálku s prvními šiframi s klíčem a jdeme na luštění.
Rozklad krychle na Braillovo písmo není problém, ale přemíra kurzívou psaného textu v druhé půlce papíru v nás budí pochybnosti, jestli je to vůbec samostatná šifra. Samozřejmě, že je. Ale luštit za chůze nám moc nejde. Autobus na nám. Sv. Čecha jede asi za deset minut, což nám dává jasný limit, do kdy to musíme dát. Taky že jo. Dobrý, můžeme se rozdělit. Já nasedám sám, po cestě ke mě přistoupí Rosťa, který si musel jít koupit celodenní jízdenku. Ondra s Janap a Vítkem jedou autobusem s číslem o 2 nižším vyzvednout šifru na Jindřišskou.
Za kostelem na Čechově náměstí kempuje pěkná řádka týmů. Já s Rosťou zabíráme tu nejšpinavější lavičku na světě a luštíme. Grafické sčítání písmen je pěkný princip, díky kterému vzpomínáme na jeho o něco míň hezkou realizaci na Zimocu 2005. No a ovce? O nich škoda mluvit. Po konzultaci s druhou půlkou luštičů si dáváme sraz u Národního divadla. Oni jsou totiž úspěšnější, vyluštili obě šifry, co našli, a ještě vyzvedli výsledek čísel u Muzea. Takže u divadla máme co luštit. Ani nevím, co jsme vyluštili kdy, ale přibližně vím, že ovce nám ležely v žaludku pořád, zatímco jsme vyluštili číselné hady, squattery, kelty… Vítek byl někde na Švédské, cestou zpátky obě šifry vyluštil a moc ho nepotěšilo, když zjistil, že my mezitím taky. Rosťa odjel hledat řešení keltů, šifru, co dostal, vyřešil, a zpátky přijel už s něčím, co jsme oboje měli. Já jsem šel na Výtoň, kam odkazovalo řešení squatterů, a na Rybářskou. Zpátky jsem se vrátil s jednou novou šifrou, rozstříhaným kolečkem, které jsme vyřešili s navrátivší se Janap. Až nám nakonec zbyly jen ty ovce.
Aby se nám lépe luštilo, přesunuli jsme se z největrnějšího místa do nejpomočenějšího rohu u Nové scény. Myslíte, že to pomohlo? Ani náhodou. Ovce pořád bečely jak se jim chtělo. Proč jsme stále luštili ovce? Přece proto, že jsme si mysleli, že je nutné poslat všechny kódy A-N a pak se uvidí, protože nám dojde SMS od orgů. Nebudu napínat, na ovce jsme se vybodli. Teda hlavně proto, že jsme tipli kód, který byl na stanovišti, kam vedly. A nic se nestalo. Nakonec jsme Onďu a Janap poslali na most Legií, aby se tam pořádně podívali, jestli jsme na stanovištích něco nezapomněli. A to teda konečně pomohlo, protože my líné nohy jsme srovnali nějaká dvě náhodná loga, našli v nich morseovku a vykoukali KLICOVABEDNA. To mohlo být tak půl deváté. To by se mohlo zdát, že už jsme mohli vyrazit do lineárky, ale jak jsme byli fixovaní na ty SMS, nenapadlo nás, že to je jméno ulice. Místo toho jsme pobavili orgy v centrále několika úplně ujetými zprávami. Ale nakonec nám to došlo a vyrazili jsme na Chodov. Tipujeme, kolikátí budeme. Tipy jsou různé, od 1. po 20. místo.
Bedna tam opravdu byla, ale jeden zámek nepasuje? Cože? Co jsme zapomněli? Prohledáváme okolí bedny, jestli tam ten druhý někde není. Naštěstí mám jenom levé ruce a neumím odemykat. Napodruhé už všechno pasuje a všichni si můžeme oddechnout. Jsme druzí za celkem neznámým týmem. Že by tipli heslo? Ale to je jedno, teď musíme zabrat. Sedáme si do dveří paneláku, kde je světlo na fotobuňku a než bys řekl v4rpánek, máme šifru hotovou. Bylo na čase, protože se k nám blíží pán se psy, evidentně v domě bydlící. To abychom se klidili. Takže se klidíme směrem Sady zahradnické mládeže. Protože jsme zbrklí a nečteme upřesnítko, jsme o 200 m SZ vedle. A stejně, šifra nikde. Najednou provázek a na něm klíč. Cože? Bludiště? Ne, spíš notová osnova. Klíč na začátku sice není zrovna houslový, a noty nemají nožičky, ale když jsme tam sami, můžeme na sebe vesele pokřikovat. Jenže nemůže být všechno optimální a tak nás po druhé písničce dohání poTrati. Potichu a téměř poslepu dopisujeme zbylé noty a mizíme z místa. Konečně využívám klavír na iPadu, teda spíš jen pro potvrzení, protože Rosťa poznává Bude ze mě selka. Po menších úpravách máme písničky správně. Kreslíme si 1,5 km velkou kružnici. Ale jaký má být výstup z písniček? Dvě jsou o mostech, tak to bude most. V cíli se sice dozvídáme, že jsme to vlastně nevyluštili, ale v tu chvíli jsme si mysleli, že ano. Navíc nám na záda dýchali poTrati.
Na mostě zase trochu adrenalinu do žil. Šifra nikde. Ale zase jsou zde ty klíče. Vypadá to, že tvoří cestu. Pomalu se posouváme až ke keři s obálkou. Ten teda obejdeme asi 3x, než ji najdeme, ale nakonec tam opravdu je. Zahrabaná v listí. Bereme šifru a odcházíme kamsi do lesa. Moc dlouho se tam nezdržíme, je to trochu závod mezi mnou a Rosťou, kdo to vyluští. Vyhrál jsem, ale na odhalení principu šifry jsme teda spolupracovali všichni. Odcházíme tak akorát včas, aby nás poTrati skoro neviděli.
Kolem filmového ateliéru a okolo fabrik (pěkné, myslel jsem si, že jsou tam jen ty továrny, ale ony tam jsou i normální obytné domy) docházíme do rohu ulice Poslední, kde je jen papír na stromě. S klíčem. Posílám SMS a ostatní hledají zadání. Počkat! Ta zpráva, co došla zpátky je nějaká divná! Odcházíme luštit na blízkou zastávku. Na substituci nakonec přicházíme, ale chybí nám kousek tajenky. Nepřeložili jsme KLIC, takže máme jenom jméno rybníku. Ale kde byste hledali šifru jinde než na hrázi? Co se nestalo, do příjezdu autobusu správným směrem zbývá jen pár minut, ještě že se Vítek podíval. Sice jsme si nakonec tolik nepomohli, ale hlavně jsme se zahřáli. Zima už docela postupuje.
Na hrázi sedí temná postava s hrnkem a vařičem. Hrnek mění barvu. Máme pět minut. Obkreslujeme si znaky a odcházíme do křoví u silnice. Takže zase zpátky do Dubečku. A po cestě asi potkáme agenta. Ne agenta, ale auto! Asi naposedmé se nám ho konečně podařilo stopnout, než si Rosťa vzpomněl na klíčovou pasáž z pravidel. Org Filip nám váže oči a odváží… Do Běchovic k nádraží. Tam se chvíli slepí motáme a sundáváme si šátky. V nich jsou srolované papírky. No teda! A prý po cestě v autě hrálo Červený šátečku. Asi jsme moc ukecaní, protože jsme neslyšeli zhola nic. Po krátkém intermezzu na téma: „Vysvětlete Polákům, že tahle cesta vede do centra,“ si sedáme do zastávky, kde na nás jde spaní. Ale naštěstí se nám to podařilo překonat. Jak jinak, než se štěstím. Na několik věcí totiž jde vyasociovat HRA. Náhoda? Záměr? Paranoia? Ale ať je to cokoliv, nasměruje nás to správným směrem, takže za chvíli odcházíme na hráz Počernického rybníka. Nebyli jsme tam náhodou už někdy? Ano, navíc kdyby tu byl místo Janap Michal, dokonce i ve stejné sestavě. Hledáme po hrázi, já jsem šel úplně mimo. Ale aspoň jsem z dálky mohl slyšet, jak se zbytek týmu směje nad zadáním, které tam objevil. Ano, mapa z Bedny. Ale zase se nepropichuje. Všímáme si stojatého nápisu OBSAH a vyznačeného okraje a jdeme hledat soutok. Kóta u soutoku? Nakonec po jednom z dnešních delších dohledávání místo nacházíme. Někde v Manuálu Tmou se píše, že řeky svá koryta příliš často nemění. To asi jeho autor nebyl tady. Pod nedalekým stromem na lavičce luštíme poslední šifru hry. Jde to. Jen taktizovat s tou statusovou SMS jsme nemuseli, protože…
… orgové ještě nemají připravený cíl. Cestou jsme ještě navíc stihli autobus, takže přicházíme o pár minut dřív, než je hotovo. Už tak od stanoviště R se bavíme o tom, že hra bude až do Y a řešením toho stanoviště bude poslat SMS s kódem Zákys. Skoro jsme to trefili. Úkoly ale stejně plníme, když už tam jsou. Teda, psal jsem, že mám levé ruce. To se projevilo i tady, ale naštěstí to už tak klíčové nebylo. V 5.55 vzdáváme a jsme první!
Zapijeme vítězství šampaňským, bavíme se s organizátory a spíme. Skvělý pocit. Do cíle za námi dochází další 4 týmy. poTrati, Pomocná škola, Jádro a Seš-lost.
Letos to byla hra jako ušitá pro nás. Všechno nám šlo od ruky, skoro jako kdybyste nám četli myšlenky. I ta atmosféra se povedla. Na začátku normální šifrovačka, ale skoro to bylo jako za časů Tmou 1, kdy všechno bylo tak nějak potají. Žádné přílišné rozhazování informací, jen šifry. Super. Kódy v klíčích. Fakt dobrý, i když by se mi to jindy nelíbilo. Teď to dobře zapadalo do motivace. Pak ta bedna, jak jsme nevěděli, jestli jsme něco nezapomněli. A nakonec pořádný kopec nejistoty v podobě hledání stanovišť, stopování auta a navíc ti poTrati za zády. A šifry byly taky povedené. Luštilo se to jedna báseň. Zvlášť sestavení šifer Q a W muselo zabrat mnoho času a klobouk dolů! A notová šifra taky pěkná, jen asi nevyšla úplně tak, jak měla. Každopádně děkujeme za hru a doufáme, že příště zase v cíli.
Aleš
P.S.:
Posíláme esemesky,
i když hesla nezní hezky.
Ovce vůbec nebyly.
To jsme ale debili!