Poznámka ke splněným úkolů. Tentokrát jde o počet dosažených bodů. Maximum je plusmínus odhad.
Exit očima pseudoslečen z našeho týmu
Na Exit jsem se těšil celý rok a když jsem zjistil letošní téma, byl jsem mile překvapen. A opravdu, co se tématu týče Exit byl fajn;-)
Co ze týče přípravy, byla přinejmenším zajímavá, Terka nám už s předstihem rozhodila role. Já jsem měl podle ní být lady vamp, stejně jsem měl v plánu hrát za babu, páč od nás z týmu navíc někdo musel (s jednou reálnou ženou je náš tým asi podprůměrný), ale sehnat hromady červeno černých dámských hadrů by pro mě byl nadpřirozený výsledek nebýt Janap, která mi ochotně zapůjčila černou kombinaci a červený lak na nehty (Ještě, že už ho mám dole, je to docela děs poflakovat se po městě a mít na sobě červený lak na nehty;-)).
Já jsem sice původně měl být agent, ale nemám sluneční brýle ani černé kalhoty, tak jsem si vypůjčil sukni a kabelku, sestra mi udělala copy a proměnil jsem se v slušivou blondýnku.
První série
Letos, stejně jako loni jsme měli základnu v Moravském zemském muzeu, tedy úplně ve středu města, a myslím, že se nám to opět vyplatilo. Já jsem byla jedna z lidí sídlících na začátku hry v základně, do Lužánek jsme poslali Onďu a Rosťu.
Startovní foto v základně(bez Ondry a Rosti).
První úkol, který jsem si vzala byl tajemný vzkaz doufajíc, že se na inkriminovaném místě jen vyzvedne nějaká šifra. Místo toho jsem si udělala pěkné kolečko po městě s mnohými cancoury, protože jsem neměla mapu a nepamatuju si všechny ulice v centru, dokonce jsem i několikrát volala o nápovědu na základnu, ale podruhé a potřetí jsem danou ulici našla dřív, než Terka v mapě. Jakmile jsem se vrátila na původní místo, bylo mi jasné, že bude potřeba to nakreslit do mapy. Nejdřív jsem zkoušela jen pouliční plán města, ale pak to vzdala a šla do základny, která nebyla zas tak daleko. A trasa byla v mapě, srdce na světě.
Chvíli jsem s Terkou řešila nesrovnalosti v seznamce a pak byla alergikem Alešem požádána o výměnu při hledání prstýnku. Takže pápá základna a hurá do Björnsenova sadu. Tam na mě čekali dlouhé fronty (a pár fešáků a fešaček). Na třetí pokus (každý v jedné kádi) jsem z prostředního kýblu vytáhla hledaný prstýnek a dostala kód, který obratem zavolala na základnu.
Hned po zveřejnění první sady jsem vyrazil obhlídnout jak to vypadá s těmi francouzáky. Chvíli jsem váhal, jestli mám oslovovat chlapce či dívky, nakonec jsem usoudil, že u dívek mám přece jen větší šanci. Zkoušel jsem postupně čekající a postávající dívky: „Dobrý den, omlouvám se, že jsem trochu vlezlý, ale hraji takovou hru, nedala byste mi prosím pusu?“. Asi deset dívčin odolalo mému přesvědčování, nakonec se však jedna uvolila a úkol byl splněn.
Pokračoval jsem na náměstí 28. října, kde se nafukovaly balónky. Rychle jsem odhalil, že nejvíc praskají při položení na zem, držel jsem je proto celou dobu ve vzduchu a podařilo se mi nafouknout 4.
Druhá sada
Tou dobou byla už druhá sada nějakou tu chvíli na světa a já byla poslána šmírovat jednu ze tří ženských. cestou jsem měla dost času se ještě stavit na základně a zkusit pomoci s „Apokalipticky Zamilovaným“ koktejlem.
Na šmírování již na měl čekal Aleš, byla jsem tam chvíli dřív, tak se snažila sbalit nějakého fešáka, ale ten říkal, že prý mu to Standa zakázal, no co se stane, snad příště. Pak přijela dáma na kole a zoufale běhajíc všude kolem, kroužila vším možným. Po chvíli mi bylo jasné, že by kód mohl být „kolo“, ještě jsme to konzultovali telefonem já a Aleš střídavě s Onďou, Rosťou a základnou a další vyřešený úkol byl na světě. Pak jsme se vrátili na základnu a opět ponořili celé své srdce do Apokalyptického koktejlu čekajíc na zadání poslední sady.
Jako Žena jsem byl vyslán do Lužánek do tanečních. Bylo to celkem zábavné, pobavila mě starší paní s vnoučkem, která se k nám přidala. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo postupné náhodné (nebo jsem alespoň neodhalil žádný systém) vydávání lístečku s kódem, takže někdo tam musel strávit třeba až o čtvrt hodiny více než někdo, kdo měl víc štěstí.
Třetí zadání
Z třetí sady na měl padl úkol „Za láskou hlava nehlava“, který byl sice trochu časově dál, ale zato prostorově dál. Došlo tedy nakonec k přesunu elektrickou dráhou, ve které jsem potkala pár kolegyň. Na náměstí 28. října jsme čekali na našeho idola majíce přivázány ke každé noze jednu krásnou iluzi. Už se schylovalo k závodu, už už přicházel idol, když v tom mi zavolali, že jsme dál. No nic, však to znáte v životě jsou okamžiky, kdy už se přes něco přenese a vrátíte se do skutečnosti a půjdete dál, tak jsem přenechala své iluze jiné a vydala na začátek druhé části.
Zůstal jsem v základně a zkoušel jsem s Rosťou luštit AZ koktejl. Na nic jsme ale nepřicházeli, tak jsem složil píseň pro milovanou. Než jsem ji však stihl odejít zazpívat, dostali jsme se do druhé části.
Druhá část
Na startu druhé části jsme se sešli postupně celý tým. Já tam nebyla první, a proto jsem ani neviděla všechny papíry, co jsme dostali. Ještě se ke mně donesla informace, že jsme pátí. Hned na začátku jsme se s Rosťou a Setou pustili do řešení karetní hádanky, kterou jsme pak řešili paralelně se všemi úkoly až do návštěvy obelisku.
Prvně jsme se šli pořádně nalíčit, tam jsme byli jako úplně první tým. Tři jsme vymysleli strategii (tedy já, Seta a Terka) a pak ji šli ještě i s Rosťou praktikovat. Naše geniální použití nůžek s molitanem jako štětečku se ukázalo nevýhodné jen na začátku při stříhání provázku, ale jakmile byl provázek nastříhán a k nůžkám přivázan molitan a tři ovládací provázky, šli jsme do akce. Akce byla dobrá a měli jsme dost času se nalícit pořádně. Orgové ze stanoviště nám ještě před odchodem řekli, že jsme nasadili laťku dost vysoko (super;-)).
Hned na to jsme dorazili do Lužánek, kde nás čekalo hledání tajemného majestátního bodu G. Teda nečekalo to celý tým, ale nakonec jen mě s Onďou. Vydali jsme se tedy do hlubin parku, spisovatel byl hračkou (teda jistotu jsme neměli, ale víc možností taky ne), dále lavička a odměřit sto a sto metrů. Problém byl s hledáním brouka, to moc nešlo, nakonec jsme se na něj vykašlali a odhadovali pouhou geometrií na mapě, až jsme našli tři lavičky E. Odtud na východ, ale po levém nebo pravém okraji. Nakonec se nám však podařilo najít majestátní strom a dofajíce, že jeho název najdeme na mapě parku jsme se vrátili zpátky na start. A bylo tam;-) Už jen vysvětlit postup a bác ho.
Přesun k Janáčkovu divadlu a Fakanům. Já, Seta a Rosťa jsme si šli sednout vedle, zatímco ostatní šli předvádět své řešení. Nestačili jsme se ani pořádně zabrat do problému a naše oči zůstaly nejdříve s němým úžasem hledět na hromadu lidí a věcí ve čtverečku, nakonec se němý úžas změnil v otázku: „A o co vlastně šlo?“
Dále nás čekalo svlékání, při našich pokusech jsme měli největší problém s podprsenkou, tak byla vyměněna za moji a šlo to o trochu líp. Nakonec jsme se do svlékání pustili zuby a ne nehty tři a rozdělili jsme si akce. Všechno prošlo hladce jen já trošku zápasila s hodinkami. Rosťa se Setou se pomalu ale jistě blížili k řešení karet.
Onďa už začínal pomalu šílet, že jsme ještě je ještě nevyřešili, ale holt musel pozměnit trasu a vydali jsme se k JAMU. Aleš, Terka a Onďa šli ladit lahve a my tři ostatní dořešit hádanku. Tu jsme vyřešili nakonec úplným grafem někde po cestě.
U obelisku jsme tedy jen museli vystát frontu a podrobit naši strategii jednomu testu, kterým úspěšně prošla a my jsme se přesouvali na Obilňák. (mezitím, co já a Rosťa jsme vyhrávali, tak ostatní četli mezi řádky).
Na Obilňáku jsme na zkušebním laně vyzkoušeli několik postupů vázání uzlů, dokonce se nám povedlo uvázat i obyčejný uzel. Nakonec Jsme s přehledem uvázali uzel ve vymezeném čase velmi promyšleným přetahováním ještě promyšlenější smyčky přes tři lidi.
Čas se nám už krátil a proto jsme zvolili urychlený přesun do sadu. Při cestě nám pomohl náš úžasný chorál „Já jsem malý krteček…“. V sadě jsme se dozvěděli, že tentokrát to bude z hlavy, takže jsme se vydali mezi stromy řešit Einsteinovu hádanku. Bohužel se nám čas krátil a tak ve stresu jsme museli tipnou jednu z našich variant a netrefit se, no co už. Onďa ještě vytáhnul Terku na Kraví horu a my ostatní se s klidem duše pomalu přesunuli k GML.
Druhá část nám opravdu šla. Myslím, že hlavní zásluhu na tom mělo paralelizování činností. Všechny tři úkoly, jejichž zadání jsme dostali na začátku druhé části (Fakani, karty, Mezi řádky), vždy vyřešila část týmu během toho, kdy druhá plnila jiný úkol (případně behem přesunů). A abychom předešli nařčením: Takřka jsme neběhali!:) (jen na poslední úkol a to ještě jen asi 300 metrů).
Závěrečná část
Během toho, co Aleš čekal ve frontě, jsme my ostatní trsali na hudbu, co nám pouštěli orgové. Škoda, že se k nám nikdo nepřidal, byla by to dobrá párty;-)
Pak jsme se dozvěděli, že jsme spermie a připravovali se na zběsilou cestu na Kraví horu. Asi nikdy nezapomenu na to, jak jsme běžel uprostřed ejakulátu a ostatní spermie deroucí se dopředu byly všude kolem. Jo tohle stálo za to. Nahoře jsme v zoufalé změti světel našel vajíčko, Hanku, se kterou jsme se pak pomalu pustili do hádání odpovědí. Spolupráce s vajíčkem byla dobrá, jen občas jsem ho místy ztrácel nemaje světlo, ale jinak fajné. U slunečních hodin jsme odevzdali odpovědní arch a rozdělili se.
Závěr
Skvělá videa, skvělé fotky, skvělá hra. Exit mě letos určitě nezklamal. Jen byl možná až moc podobný minulému roku, ale na škodu to asi není, páč minulý rok se mi taky líbil;-). Děkujeme orgům opět za velmi dobře připravenou hru. jen mě mrzí, že se mi coby děvčeti nepodařilo sbalit žádného fešáka, ale takový už je život, snad příště a snad konečně nějakou slečnu;-)
To já jsem zase jednoho fešáka skoro sbalil… Při cestě z rozjezdu domů za mnou šel stále nějaký muž. Když už jsem zabočil ke vchodu, zeptal se mně anglicky, jestli umím anglicky. Byl to takový podsaditější, asi čtyřicetiletý muž tmavší pleti v obleku s kudrnatými vlasy (vypadal trochu jako Ital). Řekl jsem mu, že jo, zeptal se mě, jestli bych mu neporadil cestu k nějakému fitcentru. Trochu jsem se podivil, na co potřebuje fitcentrum v jednu v noci, ale cestu jsem mu popsal. Zeptal se mě, jestli bych ho tam nechtěl doprovodit. Nechtěl. Začal jsem se s ním zlehka loučit. Zeptal se mě, jestli bych mu nedal svoje telefonní číslo. Nedal. Zkusil jsem mu vysvětlit, že se takhle opravdu normálně neoblíkám, že jsem jen hrál jednu hru. Pak mi začal vykládat o tom, jak by se mnou rád trávil víc času, jak se mu líbím… Začal jsem se s ním intenzivněji loučit. Naštěstí opravdu odešel… (už jsem se bál, že budu muset utíkat, nebo něco takového…)
Exit byl letos opravdu velmi povedený, úkoly nápadité, moc se mi líbíl. Díky.
šnEk alias Adéla & kurzívou Set
Od pivaře
Teď už nemám čas doplňovat, tak aspoň takhle. Aleš
Loni jsme na Exitu obsadili výborné třetí místo, takže letos jsme jej jeli obhájit. A vyhrát, jako každou hru (asi tak od Tmou 7, nicméně naše úspěchy nebyly většinou moc velké). Na sraz jsme vyrazili od každé role po jednom, ale sešli jsme se jnom 4 (pivař Aleš, sporťák Ondra, blondýna Set a pipi Terka), gentleman Rosťa se potkal s Ondrou na startu a lady vamp šnEk došel až na základnu. Ta byla, stejně jako loni, v zadním traktu Moravského zemského muzea u Zelňáku. Tam jsme se vyfotili a netrpělivě čekali na začátek.
První část
Z první sady úkolů jsem vyfasoval prstýnek. V Björnsenových sadech už jsem byl na šifrovačce dvakrát, ale stále jsem si nepamatoval, kde jsou. Nicméně mapa pomohla. Kyblíky s travní drtí mě jako týmového alergika velice potěšili a jal jsem se v nich hrabat. Když mě asi po čtvrtém pokusu začaly trochu svědit ruce, zavolal jsem si o střídání, přijel šnEk a brzo prstýnek našel. To už jsem ale byl na cestě na základnu, kde jsem si vzal další úkol – exhibicionistu. V Lužánkách jsem ho našel opravdu snadno, stálo u něj policejní auto. Kód jsem si opsal a vydal se na Moravák čekat na jistou ženu. Sešli jsme se tam se šnEkem a když ona dotyčná přijela na kole, já jsem ji začal natáčet a šnEk to vymyslel. Obvolali jsme Rosťu s Ondrou, co že to vidí oni a kód nám byl jasný hned. A pak už jenom lehkým poklusem do muzea, abychom tam byli ještě před šestou. To se povedlo a dostal jsem úkol Mluv s ní. O péči o rodinu nevím lautr nic, takže moje “žena„ ze mě musela mít docela srandu. Ale kód jsem dostal. Byl to jeden z posledních potřebných ke splnění limitu a tak už jsem (spolu s Ondrou, potkali jsme se po cestě) jenom vyrazil před rektorát MU. Tam jsme vyzvedli obálku do druhé části, sice na podruhé (předtím nám ze základny nezavolali heslo), ale přece. Jsme pátí.
Druhá část
Po otevření obálky jsem zkontroloval stanoviště a naplánoval optimální cestu. Ondra se mezitím vrhl na Fakany. Potom, co došel zbytek týmu ze základny, vyrážíme do Tyršova sadu. Tam Set, šnEk, Rosťa a Terka úspěšne nalíčí čtyřmetrový kruh a já s Ondrou dáme dohromady řešení Fakanů. U dalšího stanoviště to už jenom mechanicky dozkouším, jestli se nám nějaké dítě nerozbrečí, Set s Rosťou řeší pyramidu a Ondra se šnEkem nachází bod G. I na dalším stanovišti je to blesková akce, já a Ondra jako rodiče na první pokus ohlídáme děti a zbytek pokračuje v řešení pyramidy. Další na řadě bylo svlékání. Naší obětí se stala Terka, na nacvičení jsme potřebovali jenom jeden pokus a na druhý už jdeme naostro. Zvládáme vše v limitu a odcházíme na Hudbu, protože pyramida stále odolává. Pivní lahve ladím docela rychle, hraju sice dvakrát (na první pokus mi syčel jeden tón). Teď už se pyramida jeví vyřešeně, cestou do Denisových sadů šnEk a Rosťa odhalují poslední nedostatky a když se dostaneme na řadu, vyhráváme napoprvé. Mezitím si zbytek sedá na lavičku opodál a já vyluštím Mezi řádky. Odcházíme na Doktora Uzla, resp. uzel. Jeho řešení taky máme celkem rychle, jenom chvíli váháme, jakou metodu použít. Nakonec se rozhodujeme pro ruční přetáčení smyčky a s limitem si bohatě vystačíme. Cestou do Björnsenových sadů prožiju blízké setkání s trávníkem a chvlíli zdržuju, ale ztráta bude asi nulová. Úkol tam už se nám splnit nepovedlo, museli jsme si tipnout, protože nás tlačil čas. Ale 8 z 9 je docela dobrý výsledek.
Třetí část
Po nafasování spermatických čepiček čekáme na start a potom vybíháme na Kraví horu. Nejsem zrovna výkonná spermie a tak, mimo jiné i díky zásahu od jednoho z antikoncepčních pánů, vajíčko nenacházím. Potom už jenom smutně obcházím vršek Kraví hory. Náhodou potkávám Sira z Havranu a potom i Rosťu a jeho vajíčko (Janap, taky z Havranu). Odcházíme směr Fakulta informatiky. U plotu, odkud jsme vybíhali, čekáme na zbytek týmu. Nechali si tam totiž batohy a ty kupodivu zmizely. Nicméně je naštěstí odnesli organizátoři a tak se s nimi na FI potkávají. Sedáme si do lavice a čekáme na vyhlášení. Nejdřív fotky a průběh hry a pak dlouhé napínání, úplně jsem z toho byl pryč :). Čím blíž byli organizátoři vršku tabulky, bylo to horší a horší. Ale nakonec – jsme první!
Za letošní Exit patří organizátorům velké plus. Problémy, které bránily loni úspěšnému průběhu, byly odstraněny a tak jsme mohli nerušeně vyhrát ;).
