Dnem 2006 aneb hřebíky do rakve…
Všichni rádi čteme reportáže, ve kterých vítězové popisují svůj hladký postup. Toto je ale zápis, jenž ukazuje, jak by šifrovačka vypadat neměla.
Před rokem se nám povedlo dojít na první místo, ale v kategorii starších. Letos jsme postavili čtyři týmy, z nichž dva měly bojovat o obhajobu vítězství a ten zbytek zkusit štěstí v expertech. Protože jsem Dnem nepovažoval za prestižní záležitost, rozhodl jsem se opustit Rosťu s Ondrou, s nimiž jsem původně měl jít a vzít Hanku na její první šifrovačku. V expertech, samozřejmě. Dost jsem si věřil, a tak jsem ani nehledal třetího člena. Tím jsem nevědomky zatloukl první hřeb. Přehnané sebevědomí opravdu škodí. Ale to jsem nevěděl a v sobotu ráno jsem pln optimismu vyrazil.
Start a šifra 1
Na start se nás v oranžové barvě sešlo nakonec jen 10, jedenáctý se omluvil. Čekáme, najednou je devět a pořád nic. Za chvíli přijíždí organizátor v autě a vysvětluje, že původní začátek, shoz zadání z letadla, nevyšel a že budeme muset vydržet, dokud se „nestane něco neobvyklého“. A tak opět čekáme. Po pár minutách se z poloviny letiště vznáší model letadla, udělá pár kruhů a potom padá střemhlav k zemi. Zadání na něm ale není, jenom logo hry. Jiný org s vysílačkou na sebe nenechává dlouho čekat a posílá nás na nedalekou mez, kde už konečně nacházíme startovní obálku. Rozlepujeme, vytahujeme startovní pokyny a zadání jedničky. A vzpomínám si, že jsem něco nechal doma… Pokud je venku vlhko, nezapomeňte na karimatku. Přes nedostatek pohodlí se mi podařilo přenést, sedám si na zem a luštíme. A pořád nic. Že bychom vytuhli už na prvním stanovišti? Skoro to tak vypadá, ale přítomnost téměř všech expertních týmů nám dává najevo, že v tom nejsme sami. Po nějaké době jeden tým volá o nápovědu. Se slovem „abeceda“ se mi hned rozsvěcuje. Že jsem na to nepřišel dřív. Tak jednoduché. Po dosazení do vzorce nás výsledek posouvá na nedalekou kótu.
Šifra 2
Z prvního stanoviště jsme vyrazili nejkratší možnou cestou – přes pole. Po příchodu na první křižovatku jsme neviděli žlutou značku, na kterou jsme se měli napojit, a samozřejmě jsme trefili špatnou odbočku. Předtím, než zahneš, podívej se od mapy. Ztratili jsme sice pár set metrů, ale aspoň jsme zmátli Proudové krtky :). Nakonec jsme se na kopec vyšplhali a vzali si zadání. Sedl jsem si na blízký kořen a začal dělat blbosti. V luštění. Hned od začátku jsem v tom hledal složitosti a tak bylo na Hance, aby mě zachránila. Povedlo se, její nápad s napasováním na mapu se vyplatil. Víc hlav víc ví. Kolečko nám ukázalo na místo před křížením zelené a žluté.
Šifra 3
Odcházeli jsme ze dvojky a za námi už zůstával pouze jeden tým, takže mě docela překvapilo, že na předpokládaném místě třetího stanoviště jich je jako máku. A hledají. Začali jsme taky, rozdělili jsme se a když Hanka to zadání už našla, nemohla pro změnu objevit mě. Nakonec jsme se setkali, sedli si, pobili pár klíšťat a začli luštit. Opět jsem v tom hledal různé strašidelné kombinace grafického sčítání a podobně, ale na spočítání rozsvícených čárek mě navedl až projíždějící organizátor.
Šifra 4
Na rozcestník U Boudy jsme se vydali zkratkou skrz les po v mapě neexistující cestě. Nakonec jsme ale po výšlapu do pěkného kopečka trefili modrou značku a tentokrát i správný směr. Rozcestníku jsem si nejdřív na mapě vůbec nevšiml a našel ho až mi připadalo, že jdeme moc dlouho, a chtěl jsem se vrátit a zkontrolovat to na druhé straně. U boudy byla konečně lavička, na které jsme měli klid pro slepení rozstříhané mapy. Slepili jsme, porovnali s původním rozmístěním a vyrazili do Kníniček. Jaké bylo naše překvapení, když jsme tam potkali náš druhý tým z expertů, jedny Proudové krtky a Iontový destabilizát. Ti už okolí údajně prohledali a nic nenašli. Opět se volalo organizátorům a ti nám potvrdili, že tam to opravdu není. Chvíli jsme pak koukali na rozstříhanou mapu, Hanka našla modrý flek, ale já jsem jí to moc nechtěl věřit. Nakonec jsme se tam rozhodli odejít, protože nic lepšího jsme neměli. Pozor na trojské koně. Za sebou jsme nechali jen Iontový destabilizát.
Šifra 5
Když jsme se vrátili z dvoukilometrové zacházky do Kníniček na správnou cestu, z dálky jsme viděli Chlýftým, jak luští. To nám potvrdilo správnost řešení s vodní plochou a zbývalo jen dojít. Bylo to z kopce, na luštění jsme zůstali dole. Už jsem rezignoval na složité šifry a popis přírodní památky Netopýrka jsem v tom viděl hned.
Šifra 6
Na Netopýrce jsme byli už dva dny předem, když jsme vybírali místo pro Hlemýždí sraz a tak hledání zadání jsme zvládli rychle. V obálce jsme našli zadní stranu tisícovky a vršek od piva. Palačák jsme taky viděli rychle a vzali to nejkratší možnou cestou přes pole kolem startu.
Šifra 7
Had. Podobnou šifru, ale se zavinováním do čtverce jsem viděl na letošním Matrixu. A ta mě mátla tak dokonale, že většinu doby, co jsme to luštili, jsem se snažil hada svinout. A pořád nic. Hanka zkoušela posouvat písmena, já nakonec taky. Dokonce jedna z pracovních verzí začínala na SKUL a končila na OVA, ale v OVA jsem hledal ulici a slovo skulptura se v tu chvíli v mé slovní zásobě nevyskytovalo. A tak jsem dál zamotával hada. Mezitím nás předběhl náš druhý expertní tým a zahlédl jsem i Prahory, jak se tam mihly. Potom přišli Zlí lidé, luštili taky asi půl hodiny a nic a tak se k nám přidali, že to vyluštíme spolu. S cizími týmy se nespolupracuje. Jelikož už bylo po uzavření cíle, souhlasili jsme. A stejně jsme s tím nehli, ale aspoň jsme si dobře popovídali. Nakonec jsme si potupeně vzali zadání starších, vyluštili text a zjistili, že jeho začátek a konec už mám dvě hodiny v sešitě. Co naplat.
Šifra 8
Na hřbitov v komíně jsme dorazili jako dvanáctí experti, vzali si zadání a sedli do trávy kus od skulptury. Čísla 1–31 přímo sváděla k tomu, aby to byly dny v měsíci. Tuto myšlenku jsme opět nejmíň další hodinu nemohli opustit a neopustili ani do půl desáté. To jsem si vyfotil místo činu, vzali jsme si zadání starších a hurá na trolejbus. U JAMU už samozřejmě šifra nebyla a tak jsme se sbalili a jeli na ohňostroje.
Co se týče výsledku, Dnem si zrovna za rámeček nedám, pokud jsem chtěl vyhrát, měl jsem jít s Ondrou a Rosťou, ale nelituji toho. Zato jsme se ale pěkně prošli, chytli pár klíšťat, pokecali se Zlými lidmi a hlavně nepršelo. Nebyly žádné organizační potíže, výlet do Kníniček byla spíš naše chyba, že jsme nehledali hlubší myšlenku, ale rozstříhaná mapa je zavádějící. Šifrovačky nejsou jenom o tom, být první. Na další hře (Svíčkách) už zase startujeme v plné sestavě.
Aleš