Chlýftým má s Bednou odjakživa personální problémy a od té doby, co šnEk utekl k organizátorům, jsou ještě větší. Letos jsme se vydali luštit v poměrně netradičním složení 4 hráčů, k Setovi, Rosťovi a mě jsme přirali jednu mou řešitelku, Anču. Loni nám to ve čtyřech docela vyšlo, na Tmou taky, a když se nám nepodařilo sehnat pátého, brali jsme to jako pozitivní znamení.
Jako většina týmů s nějakým tím matfyzákem ve složení, jsme se srazili u kostela sv. Apolináře na Karlově a čekali na startovní SMS. Zrovna nám ne a ne přijít, tak jsme hráli s mobilem ruskou ruletu – kdo jej bude mít v ruce, když SMS dojde, toho … (už si přesně nepamatuju co, ale něco jako sníme, až bude zima. Prohrál Set. Ze začátku jsme měnili po jednom, ale jak jsme my i okolní týmy nabrali plno písmenek, zvrhlo se to ve hromadné opisování všeho, co kdo měl. Mezitím Rosťa sepisoval obdržená písmena a brzo si všiml padesátiznakové periody. A tak jsme mohli vyrazit na Vyšehrad. Týmu, který jsem mystifikoval špatným písmenem po cestě, se omlouvám, ale fakt jsem si myslel, že je správně. Navíc to Set vyřešil. Ale stejně to je trapný.
Po menší etudě na téma Chlýftým hledá správnou cestu jsme dorazili ke správné vyšehradské bráně, kde už na nás mávali organizátoři a Tučňáci. Vylezli jsme po cestě za branou nahoru a co nevidíme, stanoviště. Tak jsem chtěl vyzkoušet, jestli se tam dá hrát, ale ono to bez soupeře nešlo. Příště bych si měl přečíst pravidla dřív, než budu mluvit. Navíc jsem se špatně podíval do mapy a myslel si, že to je jiné stanoviště. Nicméně během chvíle se z brány vyrojilo plno hrychtivých týmů a soupeře jsme si již odchytli. Bylo to stanoviště Přetahovaná, tak jsme si věřili, že každého v mžiku přeluštíme. Leč chyba lávky. V prvním kole jsme sice bleskově poznali, jak se budou písmena číst, ale neuměli jsme přečíst R. Když mi to došlo, bylo to s křížkem po funuse, protože Nízkoletící matice už se přihlásila (byly tam menší problémy ohledně toho, kdy, ale Set (dnes zachránce týmové pověsti) to urovnal). Na druhé kolo jsme vyzvali kamarády z IQtIQ a s těmi jsme opět prohráli, tentokrát na los. Až na třetí pokus, bohužel si nepamatuju jméno týmu, jsme šifru vyluštili dřív. Jako druhou metu jsme si vybrali jméno, město. Soupeřili jsme s Frikulíny a vyhráli jsme, i když jsme je nechali proškrtat náš seznam. Třetí stanoviště bylo pro nás opět luštící a opět jsme si věřili a opět jsme prní kolo prohráli a v druhém losovali. Tentokrát jsme měli štěstí my a okolo 40. místa jsme si vyzvedli binární dvojku a Wintertime. Ani nevím, jak dvojka vypadala, protože jsem hledal volný keř –, Rosťa ji vyluštil během vteřinky.
Už třetí stanoviště nám dalo celkem zabrat. Když nám po hodině došla nápovědní SMS, že si máme vzpomenout na díry, už jsme měli vajíčko z papíru víceméně slepené. Ale protože jsme si hned na vyšehradě spočtli počet děr, přiřazení na florbalový míček nám došlo už tak za půl hodiny. A všimli jsme si SJVZ, což byla celkem výhra. Největší oříšek této šifry byl druhý krok. A taky třetí. Prohodili jsme slova a asociovali (super, takové šifry mám rád), ale vypsali si jenom první písmena, takže jsme dostali podivný nápis, z něhož se sice dalo tušit Další šifru hledejte, ale kde? Z posledních písmen jsme vyvěštili název Na Vrstvách, což jsme zjistili, až jsme byli skoro tam. Naštěstí nám ale došlo, jak se to čte a tak jsme si ani moc nezašli (bylo to tak půl kilometru špatným směrem, žádný Dubeček).
Tramvají jsme si sice zkrátili vzdálenost, ale ztratili jsme výšku a tak jsme se usadili pod schody a Anča ná doběhla pro zadání. Docela dlouho jsme do něj koukali a nakonec našli autorské řešení. Ze vět jsme nějak pochopili, že přes most nemáme chodit pěšky, počkali jsme na autobus a navazující tramvaj.
Další stanoviště jsme déle hledali než luštili. Na zarostlou ceduli s názvem jsme přišli, až potom, co jsme obešli celou uličku. Měli jsme štěstí a tipnuli si správně rozložení písmen, takže už jsme potřebovali jen dva pokusy na nalezení správného směru. Už bylo tušit, že trasa povede do Prokopského údolí a celkem jsem se na to začal těšit, protože jsem se tam vždycky chtěl podívat, ale nějak jsem nenašel vhodnou příležitost (čti: líný jak veš).
Asi jsem málo programátor, tak moc nevím, proč následující šifře všichni říkají Haskell. Ale co, princip dost napovídaly závorky a i když se nám nepodařilo uhodnout dvě ze čtyř slov, lávka a ke hřbitovu nám docela stačily. Celkem fajn, zase jsme zapojili jak logické, tak všeobecně-znalostní mozkové závity.
Zato na této šifře jsme si pěkně pomrzli. Set s Ančou se pustili do druhé Wintertimové úlohy, zatímco já s Rosťou jsme vcelku bezvýsledně hleděli do teček a čárek. Ale nakonec jsme to zvládli vykoukat dřív než nám přišla trudomyslná SMS a odešli směr kaple. Z Binfa jsme věděli, že vedoucím Tučnákům dala následující šifra pěkně zabrat a tak jsme se těšili, jak na ní všem vytřem zrak a doženem je.
Asi proto, že jsme byli takto namotivovaní, nám luštění krychle netrvalo dlouho. Správnou analýzou počtu písmen (ale nedělali jsme kompletní frekvenčku, to bychom asi zblbli) jsme určili, že to bude krychle, vybrali si slova s X, nějak je tam napasovali a světe, div se, ono to vyšlo :). A vzhůru po žluté na devítku.
Už od trojky jsme čekali, kdy se balonek objeví a tato šifra nás moc nepřekvapila. Vytáhli jsme jej, jen co jsme se usadili (na cestu, což zase Setovi přidělalo starosti ohledně napravování pověsti týmů na špici, ale ono jinde závětří nebylo…), ale celkem dlouho nám trvalo, než jsme vymysleli správný způsob koulení. A protože jsme si z kaple celkem dost polepšili, doufali jsme, že tuto tendenci udržíme až do cíle.
Hned další šifra nám srazila hřebínek. Kruté tři hodiny jsme nemohli přijít na to, že to, co vidíme, jsou pláště krychle. Ale jakmile nám to docvaklo (po několika spacích epizodách, doluštěném Wintertimu a sólo výletu na hranu lomu), bylo to vyluštěno. Trudomyslná SMS, která přišla v dolušťovací fázi, nás sice moc nepotěšila, ale což. Jsme pomalí a to máme za to.
Když jsme šli na 10, minuli jsme modrou značku a pokračovali dál. Kdo ví, jestli bychom došli až na 11, kde nás čekal jen test z Wintertimu. Protože jsme měli všechno vyluštěné, vydali jsme se ke škole, kde nás čekali Lego roboti. (menší vsuvka o Binfu: zapomněl jsem poslat SMS, takže náš čas je asi o 20 minut delší, než říkají statistiky) Set trochu znal programovací prostředí, tak se s Rosťou chopili vytvoření ovládacího softwaru, já (a trochu Anča) jsem se vrhnul na Lego. Náš robot nakonec uměl na jedno dupnutí zatočit vlevo, na dvě vpravo a na písknutí pustit senzor. Původně jsme chtěli pískat pokaždé, ale neuměli jsme to a náhodou jsme objevili dupací variantu. První pokus jsme zkazili, protože jsme zapnuli senzor dřív než robot dojel do cíle, ale napodruhé nám to vyšlo.
Na 12B jsme dorazili spolu s poTrati a Pralinkami zvlášť přibližně naráz. Což se promítlo i do příchodu na 13, protože na skalách nebylo moc co k luštění. Mozek na třináctce jsme složili… řekněme neautorsky. Nejdřív jsme čtverec rozstřihli a pak slepili. Foukalo a všude nám lítaly papíry a tak není divu, že do 11.30, kdy jsme vzdali, jsme správný postup čtení nenašli.
V cíli ještě nějaké týmy stavěli roboty. Tělocvičny se pomalu začaly plnit týmy, které vzdaly. Organizátoři nám vysvětlili, co zač byla 14 (teď si myslím, že bychom ji vyluštili spíš než 13), vyhlásili nevítěze a po krátkých debatách jsme všichni šli domů.
Letošní Bedna byla fakt hodně těžká, rozhodně jedna z nejtěžších her, které jsem kdy šel. Trochu je škoda, že to ti Tučňáci neprolomili, ale co naděláme. Myslím, že se organizátorům, co do kvaliti a originality šifer, podařilo udržet vysoký standard a těším se na příští rok. Do dramaturgie hry asi moc nevidím, to si vemte z hodnocení zkušenějších. Díky za hru. Aleš