Palapeli 2012
Organizátoři to trefili dobře, termín se sešel s mými narozeninami, a když jsem se s Terkou domlouval na tom, jestli půjdeme, rozhodli jsme se, že ano a že to pojmeme jako netradiční oslavu a zakončíme to pak večer někde v restauraci. Přidali se k nám Růžmen se šnEkem a mohli jsme jít.
Ráno mi ve vlaku zazpívali Svěrákovu/Uhlířovu narozeninovou písničku, ale přáním bylo vyhrát, čímž jsme si pěkně nadběhli. Myslím, že jsem ji ve vlaku moc neocenil, ale bylo to dobrý překvapení, takže děkuju. Hodili jsme do sebe prvního loka slivovice a po příjezdu do Adamova se šli zaregistrovat a začít mrznout. Bylo hezky, svítilo slunko, na zemi trochu nasněženo, a to mrznutí nebyla zas tak žhavá záležitost. Narozeninovou slevu jsem u orgů sice nedostal (ale klidně startovné zvyšte, ať si můžete koupit tu vlastní doménu), ale zato obálku s upřesněním pravidel a po startovním výstřelu jsme ji roztrhali a vrhli se na její obsah.
Růžmen vyfasoval kartu týmu, já jsem si vzal totálky a kousky cílové šifry, šnEk s Terkou zkoumali noty. Béčka jsme si všimli správně, chvíli přemýšleli nad akordy, a jestli to nějak zní a vyzkoušeli sčítání not v nich. Pokud si myslíte, že G je 8, začátek PDB vám asi odvahu nedá, tak jsme se ještě chvíli motali ve slepých cestách a nakonec to zkusili znova a tentokrát už dobře. Po cestě jsme to zapili a došli na jedničku.
Uhodli jsme tajenku, přišli na princip a vzali si totálku. Tak by se to dalo shrnout. Nejdřív jsme přemýšleli, co se změtí šipek, pak jsme si všimli, že jsou po řádcích, potom jsme vyzkoušeli, jestli neukazují na nápisy v mapě, což nám po třetí šipce nějak přestalo vycházet, určili jsme, že počet čárek v šipce bude tolikáté písmeno z názvu, ale protože nám to nevyšlo a ty první správné trefy považovali na hustě popsané mapě za náhodu, asi jsem to kreslil vzhůru nohama, nebo co, bloumali jsme nad tím ještě pár minut a rozstřihli tu nápovědu. Bylo to tam, kde jsme mysleli, že to bude, sebrali jsme se a šli.
Orienťák jsme si rozdělili já se šnEkem a moc problémů jsme s ním neměli, jen stačilo zapisovat, co vidíme, a po jednom průchodu bylo hotovo. Místo v zásadě odpovídalo očekávanému postupu, tak jsme to zapili a učili Terku boxovat.
Se slabikami to bylo těžší, ale když jsem se po vyzkoušení správného nápadu dobral ke KRIZ, bylo to jasné, jen opravit Terce prst, náležitě to zevnitř vydezinfikovat a mohlo se jít dál.
Na kalendáři jsme taky moc času nestrávili, Růžmena už sice pomalu otravuje furt chodit pro ty šifry, ale my bychom to tak dobře nezvládli, takže je na nás hodnej a dělá to až do konce. Potom, co hledáme věci, kterých je dvanáct, docházíme ke svátkům a pak jen dopít a jít. Zas jsme uhodli kam, jsme dobří, co?
Na hracím automatu teda trochu tuhneme. V zásadě jsme udělali všechny kroky, které k řešení vedly, ale v tom, co nám vyšlo, jsme nepoznali binárku bez uvozujících nul, pročež jsme si vzali totálku. Co se budem zdržovat, na osmou mám rezervaci. Teda pak jsme to trochu pokazili při přesunu, kde jsme došli až do Ořešína, aniž by nám nějak vadilo, že zelená značka zmizela.
Na Horce jsme dojeli na to, že jsme všude posílali chudáka Růžmena. Seděli jsme u stolku na kraji vesnice a tam se šifra, kterou je potřeba luštit na místě vydání, luští těžko. Takže totálka. Útěchou budiž to, že stejně jako pozici tohohle stanoviště jsme opět uhodli další postup.
Na Rakovci sedáme k uvolnivšímu se stolu, kde chvíli koukáme do papíru s kvéčky a pak jsem zjistil, že se mi snažila dovolat babička. Zavolal jsem jí zpátky, děkuju za přání, vracím se a kreslím písmenka. Teda ne že by mi poradila, ale aspoň to vyšlo. Ještě jsem nenapsal, že šnEk s Terkou řekli, že chtějí jehnický kostel, načež jsem je zklamal, prudil a doluštil kapli.
Sedli jsme si v Jehnicích do hospody, čekali na Růžmena a navzdory radám právě odcházejícího týmu si objednali čaj. Šifra opravdu moc vzdoru nekladla, navíc to vyšlo tak, jak podle nás mělo a tak jsme měli klid na dopití čaje. Radu jsme předali Krutýmu a šli do lůmku u rybníku na Ponávce. Tam jsme si dali buřta, já jsem ho měl s kompletním servisem, díky, Terko a šnEku, ale při manévrování se šifrou, deštníkem a buřty v padajícím sněhu nám zadání navlhlo tak, že bychom ho mohli nahřívat nad vysokou pecí a stejně by nám nevyšel ani popel. A protože jsme dorazili k časovému limitu stíhání hospody, ptáme se na cíl a jdem se tam aspoň podívat.
V cíli v tu chvíli bylo pár orgů, Martina a Drahoši s opravdovým JÁDREM. Prohodili jsme pár slov, poděkovali za pěkně strávené odpoledne a vyrazili se domů převléct a umýt, ať nejsme za burany.
Ještě jednou děkujeme,
Aleš
P. S. Po cestě nás napadlo pár poznámek ke hře, píšu je sem.
Celkově je formát zajímavý, zimní denní šifrovačka je pro dost týmů velké lákadlo. Možná by se tam hodilo přidat i ještě jedno další přídavné jméno, a to výletní. Zkrácení hry o dvě tři šifry by hře pomohlo, týmy se projdou, občas si vezmou nějakou totálku a nakonec si všichni sednou u čaje v cíli. Pohoda.
Notová šifra byla na rozjezd zvláštní, docela dost zbytečných prvků na to, aby to byla první šifra, kdy navíc týmy neví, co od nových organizátorů čekat. Ale bylo fajn to béčko, to byl pěkný návodný prvek.
Hledání azimutů – blbý na tom bylo to, že se těžko odměřuje úhel bez referenční přímky. A podle toho, jak nakřivo bylo doplnění pravidel na startu, se nám nechtělo věřit, že se ty úhly fakt měřit mají. A to, jestli to vyšlo, nebo ne, těžko říct. Asi bych se vybodnul na ten krok výběru n-tého písmene a spokojil se s ukazováním na konkrétní.
Orienťák. Super, kdyby byly 4 mapy pro tým, bylo by lepší. Líné týmy jako my pak nechají lidi sedět :). Dobrý prvek byl to poznávání věcí přímo na místě. Ty navíc byly takové, že se jich dalo hned všimnout, když už jsme věděli, že něco máme hledat.
Dvojslabičná slova. Fajn hint se slabikováním a s vynecháním morseovky jako šifrovacího principu. Pak už to bylo trochu haluz, protože se pořád ještě nějak daly brát tříslabičná slova. A možná jste mohli zařadit víc neočekávaných řádkových zlomů.
Hodiny. Pěkné, neměnil bych nic. Sice „první písmeno z oslavencova jména“ je provařený nápad, ale cokoliv těžšího by bylo na škodu.
Hrací automat. Obrázky pěkné, ale kdyby tam bylo víc těch úplně nepojmenovatelných (aby bylo jasné, že jde o kategorie), mohlo by to pomoct. Ostatní prvky asi nebyly zařazeny příliš intuitivně. Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdyby okénka byla rovnou proříznutá a počet posunutí nebyl dělitelný počtem proužků. Takhle to svádělo k manipulaci po trojicích. A hlavně proč binárka? Morseovka by úplně stačila, navíc by se vám tam vlezlo víc textu.
Stromy jsme vpodstatě neřešili.
Kvéčka byla dost o nápadu, pomoct mohlo třeba neodsazování na dva stejné řádky, ale jinak se s tím moc dělat nedalo. Mně se to docela líbilo.
Počítání mapových značek OK, ale dohromady tam už bylo dost věcí na vybírání n-tého písmene z názvu věci, řekl bych, že u stromů i u šipek to šlo nějak obejít.
U toho bludiště byl největší problém v tom, že skoro nešlo vyzvednout šifru tak, aby nám na ni nenasněžilo. I s deštníkem to bylo těžký, protože sněžilo odevšad. Nějakou suchou variantu by to chtělo.