Tahle šifrovačka byla asi největší překvapení v naší týmové historii. Mysleli jsme si, že to bude docela jednoduché, takový trénink. Drtivý opak se ukázal pravdou.
Stupně vítězů na startu
Na start jsme po společném srazu došli s Rypákem jako první (teda až na Krutou Páju, ta tam byla dřív :o)). Emu informovala o neúčasti IQtIQ a nahradila v seznamu Janap, která s námi nešla kvůli pondělní zkoušce. Počkali jsme na další týmy, vzali si instrukce, nechali se vyfotit a čekali na startovní hvizd. Jakmile se píšťalka ozvala, vrhli jsme se na šifru. Chvíli jsme v tom nic neviděli, zkoušeli jsme nějak vybrat písmenka tvarem stupňů, ale až Terka si všimla, že jsou tam číslovky, čímž nám došlo i motto o Beethovenových symfoniích. Doluštění bylo otázkou sekund a jako jedni z prvních (tuším, že třetí) jsme se zvedli a odkráčeli.
Zvonkohra na Gorazdově aneb spousta jmen
Zvolili jsme trochu neefektivní trasu, takže nás předběhl Rypák a možná ještě někdo. Zvonkohru jsme nejdřív nemohli najít, až po chvilce nám došlo, že bude asi součástí pravoslavného kostela. K naší smůle jsme se nechali strhnout názvem šifry a zkoušeli jsme nějak šachovat s prvními písmeny jmen, ale nic nevycházelo. Přátelství či antipatie mezi interesovanými postavami jsem zkoušel interpretovat jako sčítání a odčítání, ale tudy také cesta nevedla. Použít svátky nás vůbec nenapadlo, za což bych si nejradši vynadal. Asi po padesáti minutách jsme to zabalili a čekali, až si budeme moct napsat o nápovědu.
Aleae
Když jsme dorazili na místo, neměli jsme moc představu, kde hledat. Chvíli jsme obcházeli školu, nakonec jsme vešli na dvorek, kde už sedělo několik týmů, ale šifry ve výklenku u vrátek jsme si nevšimli. Po pár minutách hledání jsme ji nakonec našli. Když jsme si to přečetli, dost jsme se lekli. Chvilku jsme do toho koukali a jediné, k čemu jsme došli, bylo, že asi nezvládneme poznat správnost výsledku. Popravdě jsme tuhle šifru téměř neluštili, nevěděli jsme, čeho se chytnout. Zkoušeli jsme nějak vyloučit místa, která měla v sobě stejné prvky (třeba most), popřípadě jsme počítali poměrně velké množství „to“ v textu (předpokládám, že tento nadměrný výskyt měl zabránit účasti nějakého z rytířů, co říkají Ňy :o)). Posouvat písmena o číslo místa nás opět vůbec nenapadlo. Takže jsme si zase počkali na nápovědu.
Bludiště
Po velké demoralizaci způsobené předchozími šiframi nás tahle celkem potěšila, že jsou slepé uličky velké vždy jen 7 nebo 14 políček jsme si všimli docela brzy (určitě v tom hrálo roli použití oranžové pastelky pro vyznačení cesty bludištěm :oP). Takže morseovka, jenže co jsou oddělovače? Zkoušeli jsme za jedno písmenko brát ty odbočky, kolem kterých jde cesta stejně, tedy dokud se u odbočky lomila, bylo to jedno písmenko, jakmile začala odbočku míjet rovně, bylo to písmenko druhé. Zkusili jsme zahrnout i střídání stran, ze kterých cesta odbočku potkává, ale nic nevedlo k cíli. Správné řešení jsme do hodiny neodhalili, pročež jsme si opět napsali o nápovědu.
Písmenka aneb sedmero, nebo devatero?
Na Schodové jsme zabrali jeden vchod a usadili se ke keříkům na straně. Nikdo z nás si nemohl vybavit, zda je řemesel sedm nebo devět, tak jsme zkoušeli obojí. Jenže jinak, než bylo potřeba – zkoušeli jsme každé třetí písmeno (absolutně, nebo i ve slově) posouvat o sedm/devět, popřípadě naopak, zkoušeli jsme brát každé třetí slovo a nějak ho posunout, ale úspěch se nedostavil. Další čekání na nápovědu.
Zlomky
Tahle šifra byla docela jednoduchá. Já jsem v první chvíli myslel, že to bude grafická, ale Emu se vydala správnou cestou tabulky písmenek. První vyluštěná šifra, velká radost, zběsilý běh na trolejbus :o)
Trojúhelníčky aneb červený šátečku
Tady byl pro nás problém šifru najít. Prolézali jsme křoví a hledali všemožné trojnožky. Tu správnou jsme prvně špatně prozkoumali, až po nějaké době jsme se k ní vrátili a šifru nalezli. Řešení bylo dílem okamžiku, dokonce jsme to celé zvládli jen v hlavě, bez papíru. Po cestě dolů jsme dohodli rozdělení a vydali se pro půlky další šifry.
Síťky
První síťku hledal Tom, chvíli mu to trvalo, pro druhou jel zbytek týmu. Také jsme druhou půlku nemohli najít, ale při hledání jsem narazil na maliny :o). Nakonec byly obě části zdárně nalezeny a my jsme se je na mostě jali řešit. Motto s V&W mě bohužel špatně navedlo, roky si nepamatuju, tak jsem střelil Kat a blázen a ono to pasovalo počtem písmen do řádku síťky. Tak jsme to tam napsali desetkrát pod sebe a zkoušeli vybírat políčka, která byla na obou síťkách černá nebo bílá. Zkoušeli jsme to ještě různě modifikovat, ale byli jsme úplně mimo mísu, takže řešení se nezjevilo. Museli jsme počkat, než uběhla hodina od nalezení druhé síťky, a pak jsme dostali žádanou nápovědu.
Kovářova čísílka aneb kam ten Tom sakra běžel?
K téhle šifře jsme jako k mnoha předchozím šli zároveň s Rypákem, což vyústilo v běžecký závod mezi Ondrou a Tomem. Tom měl mapu (já teda taky, ale nějak jsme si to neuvědomili :oP), takže jsme po chvíli nevěděli, kam jít. Naštěstí jsme se nakonec pomocí mobilu našli a usadili se na chodníku. Podobnosti s čísly jsme si nevšimli, takže jsme zkoušeli nějakou substituci. Z toho jsme nic nevybouchali, navíc už jsme byli unavení, tak jsme čekali na nápovědu. Ve víceméně volném čase jsme vystříhali zvířátka na poslední úkol a koukali, co z nich vykoukáme. Nevykoukali jsme nic, ale zatím to ještě nebylo tak akutní.
Čtvrcená krůta aneb teplovod má dva konce
Při hledání tohoto stanoviště jsme udělali velkou chybu v navigaci. Našli jsme teplovod, na jedé straně vedl kamsi do kopce, těžko říct, zda tam má konec. Na druhé straně vedl někam k vesnici, tak jsme se vydali tam. Našli jsme konec, dokonce tam byly i schody, které vedly dolů k řece, ale šifra nikde. Po chvíli hledání jsme konzultovali mapu a uvědomili si, že tenhle konec by moc nevyhovoval souřadnici na Kruté mapě. Takže zpátky a hurá do kopce. Tam jsme ještě chvíli hledali, ale nakonec jsme šifru zdárně našli. Když jsme uviděli rozčtvrcenou krůtu, polapili jsme pravítko a nůžky, čtverec s písmeny rozstříhali a krůtu složili. Jenže co dál? Zkoušeli jsme zjišťovat, zda nejsou nějaká písmena jen v nějakém čtverci, popřípadě že jen někde chybí, taky jsme přemýšleli nad spojováním stejných písmen. Když pár prvních nápadů neneslo ovoce, začali jsme se věnovat více zvířátkům. Pojmenovali jsme si je, ale vetšinu špatně, stejně nás s nimi nic nenapadalo. Po obdržení nápovědy jsme se vydali k nedaleké hospůdce.
Zvířátka naostro
Dali jsme vědět orgům, že už jsme dorazili, a pak jsme se venku před hospodou natáhli na trávník a začli zkoušet nějaké nové myšlenky ohledně zvířátek. Vybarvování šlo úplně mimo nás, neboť jsme to považovali zase za název šifry a tudíž, po zkušenosti s dvojkou, jsme si jej nevšimali. Zkoušeli jsme něco se jmény zvířat, ale většinu jsme měli špatně, takže z toho ani nic vyjít nemohlo. Poslední aspoň trochu slušný nápad byl udělat morseovku z pták-savec a brát za písmenko vždy dva obrázky, ale ani tohle k cíli nevedlo. Nějakých dvacet minut před limitem jsme to vzdali a ani si nepočkali na náhradní úkol. Byli jsme v tu chvíli unavení a naštvaní (ale ne na hru ani na orgy!, šlo o něco jiného), tak jsme se vypařili a šli domů. Zpětně mě to docela mrzí, psaní básničky byla určitě skvělá zábava :o).
Závěr
Co říct závěrem? Ačkoliv se nám vůbec nedařilo, průměrná nálada byla spíš dobrá než špatná. Nicméně byly chvilky, kdy jsme si říkali, že jestli příští šifru nedáme bez nápovědy, jdeme domů. Co se týče hry jako takové, asi bych vytknul místy až překombinovanost šifer a rozhodně nebyl dobrý nápad dávat už po hodině absolutní nápovědu. Po hodině by měla být spíš k dispozici nějaká „normální“ nápověda, absolutní třeba až po dvou hodinách.
Zpětně mám ze hry docela dobrý pocit, řekl bych, že do budoucna to bude příjemná menší šifrovačka. Pokud tedy krutí orgové přijmou naše námitky a trochu uberou na krutosti šifer a nějak ošetří tu demoralizující nápovědu :o)
Vykr(o)util ze sebe Růžmen :o).