EXIT z pohledu princezny Leiy
Protože jsem velký fanda Star Wars, na letošní EXIT jsem se nemálo těšila. A možnost pobíhat po městě jako princezna Leia, no kolikrát se to člověku poštěstí? Dva dny dopředu jsme úzkostlivě sledovali předpověď počasí, nicméně pesimistické prognózy se naplnily. Bude pršet… vlastně kdyby pršet, budou zjevně padat trakaře. Ale to nám nemohlo zabránit nastoupit na start. Centrálu jsme měli už tradičně v muzeu pod Petrovem, odkad startovali Žvejk Aleš, Obi-wan šnEk, Han Solo Onďa a C-3PO Set. Já a můj „bratr“ Luke Rosťa jsme na začátek hry byli v Artu. Všichni členové již tradičně stíhali a nestíhali, ale nakonec jsme začátek stihli.
S Rosťou jsme se zapsali a šli se usadit do kina. Bohužel jsme nedostali stěžejní část šifry, a to křížovku. A bez té se to blbě luští. Tak jsme asi dost přihlouple koukali na video a nechápali jsme. Organizátoři bohužel promítli i nepovedené záběry, což jsme mylně považovali za část smyčky, takže ve víru největšího zmatení jsme se nakonec rozhodli, že smyčka je moc dlouhá a nic v ní nevidíme, tak jsme se na to s Rosťou nakonec (naštěstí) vykašlali a rozhodli jsme se posunout na centrálu. Rosťa byl pak odvelen za Setem a já jsem pokračovala směr centrála, kde jsem se ve dveřich srazila se šnEkem, který si mě vypůjčil na úkol s panoramatickou fotkou. Bohužel na věž Staré radnice mohl jen jeden z nás, tak šel šnEk (nejen je větší pravděpodobnost, že úkol vyřeší, ale měl sebou brýle, tak alespoň něco viděl ;)). Pomohla jsem mu alespoň poskytnutím tajného hesla, aby byl vpuštěn.
Přesunula jsem se za Žvejkem Alešem na centrálu, kde jsme přijímaly úspěšné i neúspěšné telefonáty od zbytku týmu a ve druhé řadě jsme si zaluštili nad Špehem. Koneckonců ti, co zůstali ve městě byli nejrychlejší a nejefektivnější v plnění úkolů. Po šesté hodině jsme čekali na poslední kód a pomalu jsme se balili. Kód přišel, takže hurá směr Moravák. V průchodu jsme se setkali s orgy a zbytkem týmu. V duhé části jsme první (i když dle statistik nás o třičtvrtě minuty předběhnul Tým Lásky, k orgům jsme doběhli první). O pivo se pánové promptně postarali, řešení jsme napsali do karty týmu a odebrali jsme se na první stanoviště.
První nás čekal Yoda. Chvíli jsme se zasekli nad tím, jak se zeptat, ale povedlo se. Ze čtyř otázek jsme tři zvládli ale čtrtou nám pomohl vyluštit strejda Google. Všechno správně, paráda, jdeme dál.
Druhý úkol nás čekal v Tyršáku, černý trh. Teda ukázalo se, že pánové jsou v ošahávání mnohem zběhlejší než já, ale i tak jsme opravovali jednu chybu. V tu chvíli už nám docela pěkně pršelo za krk, ale největší krize teprve měla přijít.
Z Tyršáku jsme si to namířili do Lužánek, kde jsme se s lodí měli proletět polem asteroidů. Naštěstí jsme tu byli sami. Svázali jsme se a oslepili na versi s nejvíce body… no asteroidy to zjevně neměly natrénované protože jsme prošli napoprvé. Zpětně si myslím, že je dobře, že kluci byli nohama svázaní a já za nima cupitala, protože s jejich délkou kroku se srovnat je nemalý zážitek.
Dalším stanovištěm bylo náměstí 28.října a závody kluzáků. Kola bez šlapek, v různé velikosti… věřili byste že je nesnadné najít kolo, co padne někomu kdo má 160 cm a dalším lidem, co mají minimálně o dvacet cenťáků víc? Takže kluci vybrali nejpohodlnější kolo, abychom záhy zjistili, že na něm nedosáhnu na zem. Takže maličké kolo, které pánové asi několikrát prokleli. Ale dali jsme to :).
V rámci efektivity přesunu následovalo Janáčkovo divadlo a kachnička. Zde jsme už už začali taktizovat s časem, neboť jsme se dostali do situace, kdy jsme na úkol museli čekat. Naštěstí nám dohadování o strategii trvalo docela dlouho, tak jsme nakonec měli úkol hned k dispozici. Pomocí hrozně sofistikovaného drapáku jsme lovili kačenku, kterou dle Setova popisu org pěkně zarval do písku. Ale nakonec se povedlo. Při tomto úkolu také začal pořádný liják. No co už, přece jsme počítali s tím, že zmokneme.
Odtud ke Špalíčku na písmena. šnEk, který zná všechny možné brněnské zkratky jednu navrhnul, k naší smůle byla brána zavřená, tak jsme to vlastně vzali oklikou. Co už. Dostali jsme instrukci, že máme otevřít mysl a popsat co vidíme. No ať jsme otvírali co jsme otvírali, nic jsme neviděli. Bylo sice dobře teplo, ale naznali jsme, že tohle nikam nevede. Po pár pokusech jako „písmenková polévka“, „zdržení hloupých týmů“ či „šifra“ jsme úkol vzdali. Nemělo smysl ztrácet čas. Takže hurá na hrad… a zná někdo sakra princip?
Cestou na Špilberk jsme chytili asi největší slejvák. Pokud měl někdo nějakou část těla suchou, tak nadále tomu tak nebylo. Úkol se střílením pingpongáčů na cíl jsme zvládli 2/3. Onďa si pak stěžoval, že mu komplet promoklu rukávy a klečení jeho suchosti také nepomohlo, ale co naplat. Cestou jsme se rozhodli zkusit ještě jednou písmena. A myslím že v tuhle chvíli si můžu propůjčit slova z Forresta Gumpa, „Zažili jsme všechny druhy deště. Jemné kapání i pořádný liják. Dešť co prší z boku. A někdy se i zálo, že prší zespod.“ Pokud mohu mluvit za své botasky, tak ty snahu odolat dešti kompletně vzdaly. A písmena jsme stejně nedali.
Takže hurá do baru, čili kavárny Mezanino. Šest úkolů, každý pro jednoho hráče. Onďa dostal lžičku na nos (poté, co jsem vehementně vysvětlila, že s mým nosem tohle fakt nejde), já jsem překlopila pivní tácky, Set vypil limču, Aleš hodil míčkem do kelímku a šnEk prokázal, že se umí projít po rovné čáře. Rosťa se projevil jako týmový Rain Man (doufám, že se neurazí :)), když spočítal mince na stole a seknul se jen o dvě. Paráda.
Měli jsme akorát čas na poslední úkol v Björnsenově sadu. Jednoduché šifry, to je něco pro nás. I když pátou jsme dali opravdu víc než těsně, nějak jsme se totiž zasekli na vizi brailla. Ale s hvizdem a koncem hry jsme stihli odevzdat právě poslední šifru. Je to za námi, jsme durch promoklí a už je nám všechno jedno. Prošli jsme všema stanovištěma.
Třetí část se měla konat na hřišti za Lužánkama. No od orgů jsme pochopili, že kvůli dešti je třetí část změněna. Nakonec byla v podobě vyhrabat lístek z pískoviště, odnést jednoho člena ke střelnici a vystřelit z pistolky na Hvězdu smrti, čili balónkový roj. No moc se nedařilo, tak jsme doufali, že na tom jsou všichni podobně. Zmoklí, unavení a zmrzlí jsme se odebrali na FI. V tuto chvíli bylo v našich představách vyhrát krásné hlavně kvůli suchému triku.
Dočkali jsme se. Třetí část se nakonec vůbec nezapočítala. Zvítězili jsme dokonce se slušným bodovým náskokem, v takový jsme ani nečekali. Suchá trička byla opravdu tím nejlepším, co jsme mohli vyhrát. Jen Alešovi dělalo trochu problém odlepit ze sebe kostým.
Shrnuto podtrženo, EXIT se nám líbil. Počasí se nám nelíbilo. A v neposlední řadě děkujeme orgům za hru.