Den, kdy se prasátko zamotalo a ztratilo ocásek

Tedy Dnem, první šifrovačka, na které jsem kdy byl, první šifrovačka na které jsem kdy byl na čele, první šifrovačka kde jsme měli hodinu a půl náskok. Ale to bylo celkem asi pět let zpátky, od té doby jsem vystřídal pár týmů a nakonec se relativně ustálil v Chlýftýmu, ve kterém jsem relativně ustálil podtým. Tím relativně myslím to, že máme právě tři stabilní členy, což je akorát na Dnem.

Loni jsme v tomto pěkném složení pěkně proběhli Dnem za zády Rypáčku (jak to takový správný ocásek dělá). Letos se to zdálo být trochu jinak. A tím trochu myslím hodně a jinak myslím úplně opačně. Ale to se dozvíte až za chvíli.

Teď nás čeká start…

na břehu Svitavy. No vlastně ani tak ne start, jako svatba. Naštěstí ne naše (ačkoliv podle jistých šifrovacích pověstí bychom si ji jako tým zasloužili). Jé, úplně jsem zapomněl na všechny ostatní, co se kolem flákali, obzvláště fajn bylo potkávat starší týmy, které byly vyděšené z mapy evropy, co jsem měl hezky při ruce na startu (bylo to vážně tak pošetilé domnívat se, že bude hned potřeba?).

Už se zase zakecávám…

a nebude z toho ten raport, co si přeju napsat už pěkne dlouho – totiž jeden převratný revoluční, který by jednoduché popisy postupu povznesl na vyšší uměleckou úroveň.

Na tomhle posledním Dnem bylo celkem milé, že jsme pořád šli podél nějakých známých týmů v jiných kategoriích. Nejvíc jsme jich potkali rovnou na druhé šifře, kterou jsem se zoufale snažil urychlit proběhnutím parku, ale během se nedají zapisovat slušné poznámky, takže jsem se spíš ztratil a zbytek týmu mě došel.

Tady se to zamotá

To prase přece. Když jsme dorazili na další stanoviště (to se šachama rozházenýma po okolí) a zjistili jsme že Prahory tu ještě nebyly, jako by to byl spor s nějakým základním axiomem. Ale to by nebylo to nejdivnější, on tam nebyl ani Chlýftým rypák. Mnohem později jsme se dozvěděli, že na předchozí šifře strávili hodinu a půl, aby nás pak první polovinu hry mohli dohánět.

Běhací šifra, teda hlavně. A taky vědět, jakou barvu má levej spodní roh šachovnice (nebo umět číst pozpátku). Nakonec se nám ve změti písmen povedlo objevit smyslupné slovo „SCHODY“, které jsme dokonce i opravili na „SCHODOVA“.

Vzpomínka na Exit

Dělba práce, no vlastně si myslím, že na žádné šifrovačce se nám nikdy nepovedla tak pěkná dělba práce, jako na posledním Dnem, i když se tak dívám na výsledný efekt, tak to asi pořád ještě nebude ono.

Začalo to na schodech, kdy jsem se já pojal běhat nahoru dolů (objevuje konec tajenky mladších, abych si tam pak mohl zaběhnout) a Růžmen s Janap obezřetně zapisovat (což se nakonec hodilo k tomu, když jsme přišli na správné řešení). Jen jeho technické dokončení nám chvíli zabralo.

Čtyřrozměrná rotace, aneb „Sklapni šnEku!“

Předtavte si, že dotanate jazyk, kterým umíte říct spoustu věcí strašně elegantně. Není škoda toho nevyužít (a pojmenovávat všechno enigmama, permutacema, či nejlépa čtyřrozměrnýma rotacema).

Jedna taková nás čekala a neschovávala se moc dlouho, jen stačilo objevit, že máme mřížku 5×3×5×3. No pravda dostalo se mi zase milého pohledu „šnEku netušíme co děláš, ale hlavně, že to vypadá správně“.

Klasické (rozuměj antické) sudoku

Mezi Zvonky a Narcisy nás čekala šifra, jejíž téma se stává klasikou. Poprvé, když jsem potkal šifry ve tvaru sudoku (bylo to na Svíčkách), to s ním nemělo nic společnýho. Další takové šifry se objevují dnes a Denně, asi bychom ho mohli zařadit hned vedle morseovky.

No jo, ale ono to bylo domino. Ale to chtělo pořádnou analýzu. Vědět, že čísel je tam hodně, obrázku málo a že jsme schopni to rozřezat, tak bychom se tam nezdrželi ani tak dlouho, jak jsme hledali místo k sezení.

Sedmé stanoviště orientačního závodu je v Sruštině

Lidi, já asi ztrácím schopnost ten raport dopsat. Zas je to jeden z těch, co si říkám, že jsou strašně dlouhý a nemůže nikoho bavit to číst. Lidi, vážně, čtete to? Celý raporty, úplně celý? Já se většinou zmůžu tak na úvod a závěr.

Jo, ale tentokráte by se nám vážně hodil ten úvod, ačkoliv jsme šifru vyluštili z prvního slova (myslím princip), tak jsme strávili neuměrně mnoho času sledováním ostatních – jak slov, tak příchozích týmů.

Tom Hanžl: „Byla by škoda tu rozhlednu nevyužít“

Vždycky přijde chvíle, kvůli které by mělo smysl organizátory nenávidět (ať je to špatně řešení, které je míň elegantní, než to naše, nebo smutný výpadek systému, špatně umístěná šifra, nebo ti včera v hospě vrazil někdo z nich jednu do nosu). Ale lidičci, já jsem vždycky nakonec naštvanej na sebe.

Připomnělo mi to Tmou 6, kdy jsem byl tak trochu naštvanej na orgy, že na začátek teréní části (do které mimochodem poslali všechny týmy vlakem) dali nejtěžší šifru. A ještě víc pak na sebe, když jsem i přišel na správné řešení, začal ho zkoušet a nakonec zavrhl.

Tak podobně se stalo i tu, neboť jsem zavrhl použití mapy Evropy, dřív, než jsem ho pořádně vyzkoušel a pak na to musela znovu přijít Janap těsně před tím, než nám to řekli orgové (a všem ostaním týmům brajíce nám tím náš náskok – o mém prvním Dnem jsem se již zmiňoval, že).

Sakra, co bylo dál

No jo jasný omalovánka, šifra na které bylo nejtěžší vyluštiti ji rychle. Běhání po lese, tak typické pro letošní Dnem, sběr informací a rychlé barvení, hádání řešení z útržků víceméně náhodných informací.

To všechno to chtělo, aby člověk opět mohl zažít další šifrovací běh. Aneb kdo dá rychleji „šifra, přesun, šifra“, kdy jde o minuty a kolem vás se pohybuje ideálně co nejvíc týmů. Poprvé jsem to asi zažil na osudu s Ústředním topením (než přišla zákysovka) a vždycky to stojí za to. Letos na Dnem až do cíle a v počtu asi čtyř týmů.

Hledání jehly v kupce sena

skoro doslova jsme málem minuli o jednu cestu. Ale dorazili jsme tam potkávajíce hned nekolik týmů a odcházejíce poslední s dalším úspěšným pokusem o tzv. scrabblení.

No jo, škoda, že tentokráte bylo snažší, než reálně písmena seředit podle velikosti (ještě se čtením v mapě a ačkoliv jsme tuto hypotézu měli a já jsme ji osobně věřil), ale holt nebyl čas.

Sednout, vztyk!

Přesun bylo to, co se nám tentokráte povedlo, doběhli jsme děvčata z IQtIQ a potkali ještě Chlýftým na dalším stanoviští, předběhli dokonce i Síbu, ať už šel s kým chtěl.

Šifra samotná opět nebyla tak velký problém, trochu počtů a pozorování prostředního šetiúhelníku hned odhalilo mřížku a zdrželo nás jen hledání fólie a lihovky.

Je zakázáno záchodu požívati pokud je vlk v tanci

No, asi to tak muselo dopadnout, že jsme nestačili s dechem a ačkoliv jsme dobíhali (nabíhali) na Toma jako správné prase z obou stran, takže jsme měli stanoviště nekde kolem žaludku, tak jsme nakonec došli do cíle odděleni dokonce dvěma týmy.

Je milé občas překvapit orgy, ale většinou naopak, že člověka nezastaví šifry, co si oni mysleli, že zastaví. Ale zase jsme něco prostě přehlídli a souvislost hledali spíš ve vagónech, než ve stranách vlaku. A já osobně zas ztratil motivaci s myšlenkou: „Tahle šifra není pro mě.“ To sice nebyla a vyřešil ji Růžmen, ale i tak bych se měl stydět.

Růžmen to nestihne na muzejní noc

Další šifra? Ne, normálně konec. Nečekán a přesto přišel, už nikde jsme neměli šanci dohnat naši ztrátu a čekal nás dobře načasovaný konec a jednoduchý závěrečný „úkol“ – udělat ze sebe na chvíli paka, jak to má být:) Asi je lepší, že cíl přišel dřív, než člověk čekal, než aby přišel později (kdy si člověk jde pro vítězství do lesa pro šifru).

Jdem na zmrzlinu, ne? A co muzejní noc?

Né, vážně super. Letošní Dnem bylo takové, jaké má být – sobotní procházka s luštěním pěkných šifer, posezením v cíli a hlavně skvělým týmem. Osobně jsem tak fungující tým nezažil snad od loňské Bedny, kdy se nám šlo vpředu tedy dobře.

Nezapomněl jsem v té změti nesouvislých odstavců poděkovat orgům? Ne, vážně, když se podívám zpátky, tak si myslím, že nic nechybělo a všechno mělo být jak má (a to není vůbec snadné, sám to vím, neboť jsem se přidal k orgování Bedny). Tedy poklona vám i vítěznému týmu a předem děkuji, že nám pošlete trika:P – ne, delám si srandu, dojdem si pro ně příští rok.

Uvidíme se nějakou květnovou sobotu, mejte se fajně
šnEk