Tak nám konečně jednou ty nadšené předherní „plány“ vyšly, Rypák experty vyhrál a my jsme jim sekundovali.
Začátek aneb výstřel ze Špilberku
Ráno jsme se ve čtvrt na devět sešly oba týmy krom šnEka na Nádru. Vydali jsme se třináctkou na Šilingrák a odtam jsme pěšky z Pellicovy napadli Špilberk. Padl fórek, že když je nás pět, mohli bychom jít mladší, ale to by nám asi orgové nedovolili (i když kdyby udělali nějaký psychotest, třeba by to šlo :oP). Koupili jsme si mapu a zuřivě čekali na šnEka, který naštěstí dorazil asi za deset devět. Stoupli jsme si na kraj trávníku a čekali co bude. Vystřelila hradní děla a Dnem 2007 se započalo. Ulovil jsem jeden papírek a pak jsme to řízli během nahoru pro zadání první šifry.
Pobíhání po Špilberku
No metál za efektivitu bychom asi nedostali, pobíhali jsme dost zmateně, ale nakonec jsme všechna čísla správně doplnili. Převod na písmenka byl hračka, jen jsme museli omrknout, kde je ulice Studánka.
Na Studánce studánka
Dorazili jsme na místo, lapli šifru, nalepili nálepku a hurá na trávník luštit. První nás napadla morseovka, ale tu jsme rychle zavrhli a šnEka napadlo, že karet dvou barev je dohromady 26. Tak už bylo potřeba jen vymyslet, jak jsou poskládané, což chviličku zabralo, ale „dvě věže, dvě jména“ jsme dostali. Sbalili jsme se a vyrazili na Petrov. Barad-dur a Orthank mi neprošly :oP.
Jízdní řád
Na Petrově jsme uzmuli jízdní řád a já a Janap jsme okamžitě zahlásili, že je to přece ten okružní vláček. Šli jsme omrknout skutečný jízdní řád na ceduli zastávky, rozdíly jsme nenašli, takže jsme si potvrdili verzi, že šifra bude na vláčku. Po konzultaci s jízdním řádem jsme došli k názoru, že nejlepší bude chytnout vláček na Špilberku. Takže zase hurá na hrad.
Vláček motoráček
Na Špilberku nás trochu zmátlo, že vláček měl zpoždění, ale nakonec dorazil a my jsme si s klidem přečetli šifru na střeše. První, co mě napadlo, bylo, že všechny ty věci jsou z Ameriky, ale to jsme pak zavrhli, protože tomahawky asi neměly zub na vytrhávání hřebíků :oP. Po cestě ze Špilberku někam do centra jsme zkoušeli brát různá písmena z těch slov, nakonec se nám nějak povedlo vybrat první a místy druhá a napadlo mě Semilasso. Pak mi okamžitě docvaklo, jak to z toho dostat „legálně“. Byli jsme zrovna pod kopcem u Lékařské fakulty, tak jsme došli na Čáru.
Logik u Semilassa
Po chvilce čekání na šalinu jsme zjistili, že jezdí jenom x5, která nám nebyla platná, tož jsme se vydali na Moravák na jedničku. Dojeli jsme k Semilassu, kde jsme ale neviděli nikde šifru, tak jsme to zkusili obejít. Na hřišti vzadu jsme už viděli tričko Dnem (i s orgem v něm :o)), tak jsme tam zamířili. Byli jsme druzí. Logika jsme zmákli na sedmý pokus a byla nám vydána šifra. Sbalili jsme se a šli na zastávku autobusu.
Čumenda z busu
Zadání bylo jasné, provedení jsme se docela báli, ale nakonec jsme toho chytli docela dost. Měli jsme „zluta ponavka“ a pak něco dál, identifikovali jsme „lom“, tak to bylo v pohodě. „Vpravo“ nám došlo až na místě.
Hodiny a troška fyziky
Z lomu jsme došli k rybníku kousek dál. Sedli jsme si nad zadání a nebylo celkem co vymýšlet. šnEk si nakreslil hodiny a zjistil směr, já jsem si s chutí spočítal vrh svislý vzhůru (jsem fyzik :o)) a po aplikaci Pythagorovy věty jsem získal kýženou vzdálenost. Dle mapy jsme tipli další rybník, tak jsme se k němu vydali.
Lodičky aneb hloupé zdržení
Když jsme došli k rybníku, sebrali jsme šifru a bylo jasno. Posádku tvořili šnEk s Janap, já jsem v lodi nikdy neseděl a tohle nebyla úplně tip top chvíle na zaučování. Objeli všechny bójky a dovezli mi informace. Pak jsme asi hodinu trávili tím, že jsme se snažili vyřešit špatný obrázek, neboť, jak jsme pak zjistili, šnEk z jedné bójky přečetl zásahy špatně jako vody. Po další plavbě a opravení schématu jsme měli řešení hned. Tohle zdržení bylo dost hloupé, ale chyby se stávají.
Indiánský teenager a jeho lovesong
Na Babu jsme pod šnEkovým vedením šli jakousi prapodivnou lesní cestou necestou, ale nakonec jsme došli. Básnička pěkná, šnEk si docela rychle všiml popisu písmenek, jen jsem mu pomohl doladit J a E už nám tam vyšlo samo. Ani jsme se nestihli pustit do čerstvě otevřené čokolády, tak jsme ji jedli po cestě.
Vodojeme, vodojeme, kterýpak jsi?
Bez dalšího určení z šifry jsme si v mapě vytipovali dva vodárenské objekty, naštěstí byly oba lineárně dosažitelné, tak jsme po nepochození u prvního vyrazili směr Vranov. Tam už naštěstí šifra byla. Této chybce ze strany orgů (která mi ale zas tak fatální nepřijde vzhedem k blízké poloze obou vyznačených objektů) nejspíš vděčíme za setřesení konkurence. Odsud až do cíle jsme šli neohroženě druzí. Co se týče šifry, šnEk prohlásil, že to je starý a profláknutý, nadiktoval řešení a šli jsme hledat pramen.
Lichtenštejnsko na prameni
Když jsme došli na místo, kde podle mapy měla Ponávka pramenit, chvilku jsme museli hledat, kde že ten pramen vlastné přesně je. Ale našli jsme. Na turniketu jsme zjistili, že jsme opravdu druzí a že náš milý Rypák má na nás náskok asi hodinu a půl. Tedy že už jsou tutově v cíli. šnEk taky zkontroloval mobil, kde měl ztracené volání od Ondry, což nám víceméně potvrdilo tento úsudek. Vzali jsme papír a pro jistotu jsme se odsunuli dost daleko do lesa, abychom případné další týmy nenavedli k šifře. Přečetli jsme si text, nejdřív jsme čmuchali steganografii, ale pak bylo jasné, že je to prostě jenom o tom poznat, o jakou zemi jde. Lichtenštejnsko byla celkem tutovka, tolik infromací snad ani nebylo potřeba. Po konzultaci s mapou jsme vyrazili k pomníku. Když jsme se balili, přišla za námi organizátorka s foťákem a posteskla si, že si chtěla vyfotit luštící tým, ale že se jí to nějak nedaří, Rypák prý jen prosvištěl kolem.
Závěrečné stanoviště s cílovým heslem
Došli jsme k pomníku, vzali šifru a vyrazili do Útěchova, už jsme tušili po cestě, že cíl bude tam. Délek podtržítek jsme si všimli hned, jen jsme pak zkoušeli napasovat „dnem“ jako normální klíč, až pak nás napadlo, že by se mohl každý řádek posouvat o písmeno, které kóduje. Heslo dobyto, svižně do cíle.
Cíl
Do cíle jsme doběhli, sdělili orgům heslo „Nechval Dnem před večerem.“ a pak už jsme jen vykecávali a radovali se. Udělali jsme si všechlýftýmí fotku a zalezli jsme do malého domečku na pískovišti alias Chlýfu :o). Po vyhlášení jsme sedli na autobus a jeli domů. Tím naše letošní putování Dnem zdařile skončilo.
Závěrečný komentář aneb pochvala
Orgům moc děkujeme za naprosto úžasnou hru. Šifry se mi velice líbily, ty nápady byly opravdu dobré. A taky se mi líbí, že jsme došli druzí :o).
Tak a nejinak pravil Růžmen.