Proudová prasata proběhla Prahou?
Ani letos neměl Chlýftým dost lidí, kteří by mohli vyrazit na Bednu a tak jsme po loňském vzoru spojili síly s Proudovými krtky, kterých také nebylo dost. Na start jsme tedy nastoupili jako Proudový Chlýftým (ve složení Ondra, Rosťa, Michal, Vítek a já) a doufali, že loňské vítězství obhájíme.
Start a městská část
Ondra trochu nestíhal, a proto jsme na startu byli jenom čtyři. Opravili jsme oktilky, označili se písmeny (Zvolili jsme týmové slovo PRASE, přičemž S jsme vynechali. Rozhlédli jsme se okolo a zjistili, že tým ani ne deset metrů od nás má stejná písmena, ale jenom v jiném pořadí, jak je vidět na této fotce.). Zvolili jsme rozptýlenou strategii a čekali na slova. Akorát jsme trochu nepochopili pravidla o vracení se do hry, tak jsem se po získání první propustky nevracel jen já, ale i Michal. Ale šestý nadbytečný lístek jsme skartovali, tak myslím, že jsme si nijak nepomohli. S A na břiše jsem prošel v BASE a ARIZONĚ, pokud mě paměť neklame.
Po získání zadání první šifry odbíháme k Národnímu divadlu, kde na nás čeká Ondra. Rozbalujeme zadání, chvíli kecáme o oktilkách a když asi potřetí padne „basketbalový míč“, Michal navrhuje Bednářské listy. Mezitím trochu sprchlo, ale než jsme vyrazili, bylo hned sucho. Dívku s amforou nakonec nacházíme i v mapě a vyzvedáváme A3 s ciferníkem. Michal běží k soškám na Malostranském náměstí a pro telefonní budky, Vítek na konec ostrova pro zadání. My mezitím řešíme podúložky. Přísloví jsou jednoduchá, s identifikací některých lidí pomůže Janap s internetem. Po objevení telefonních budek už máme dost písmen na to, abychom ostatní hesla uhodli a poskládali ciferník. Brzo máme i heslo a jdu vyzvednout zadání další šifry.
Chvíli analyzujeme, ale brzo nás napadá podobnost se šifrou z druhé Krtčí nory. Respektive téměř identický postup. Překreslujeme části zadání na fólii a vyrážíme k Mánesovu pomníku. Tam se nejdřív slepě zaměřujeme na font, ale po objevení jednopísmenných slov už hledáme jiný systém. Úspěšně, za chvíli odcházíme na další stanoviště. Nejdřív trochu zbytečně kontrolujeme správnost zadání, ale hned v dalším průchodu kreslíme písmena. Řešení nás posílá zase zpátky kolem Rudolfina až na Josefov, kde si jenom vyzvedáme zbylou část čtvrté šifry.
Luštění nám tady trvalo něco přes hodinu, muselo nás nakopnout Binfo. Slovo JDETE ve spodní části jsme našli, ale považovali za náhodný shluk a snažili se dostat něco z tvaru zadání vzájemným posouváním proužků. Mezitím nás potkalo mnoho týmů, kterým bych chtěl vzkázat, že 5 metrů není dostatečná vzdálenost od cizího týmu ;).
Ve Františkánské zahradě nás šnEk podaroval CDčkem a vyexpedoval nás k Jungmannově pomníku. Tam jsme chvíli bloumali po okolí, než jsme našli obchod s hudebními nástroji. Průchod s restaurací a vchod do metra na sebe nenechali dlouho čekat, jakožto ani automat na kafe a bankomat. Potom jsme se jali hledat pasáž s diskotékou. Tu jsme také úspěšně zvládli a po Příkopech se vydali ke kasínu u steakhousu. Po hračkářství a Stavovském divadle ale přišlo pár problémů, protože jsme plynové lampy identifikovali jako auta, tudíž do pěší zóny se nám nechtělo. Ale šli jsme, našli italskou restauraci i WC, ale pak u kostela zahnuli na špatnou stranu a v tom se spustila bouřka, kterou bych si na šifrovačce i klidně nechal ujít. Hodili jsme na sebe pláštěnky a pokračovali zpátky k divadlu. Ovšem přes Staroměstské náměstí, okolo různých podniků s živou hudbou. Nakonec jsem u divadla odkrokoval všechny směry, kam se dalo jít, a zjistil, že jsme prve šli správně. Tentokrát u kostela zatáčíme doprava s schody u Kotvy už nemíjíme. Mřížku louskáme hned, jenom nám chvíli trvá přijít na to, co je OB OSM a odkud to vlastně máme číst. Naštěstí ještě potom stíháme metro a vyrážíme směr Hořejší rybník.
Terénní část
Od Bedny jsem to moc nečekal, ale budiž — jede se někam na okraj Prahy. Za zvuků žabího orchestru vyzvedáváme šikmou morseovku, Vítek rozbaluje igelit na starou pohovku poblíž, ale ani si nesedáme a už odcházíme, protože řešení vidíme rychle. K hrázi poldru, který vídám z vlaku při cestě domů, přicházíme asi jako 8.. Upřímnou soustrast milencům v unimobuňce na hrázi, stovky lidí s baterkami tam asi nečekali. Kostečky brzo skládáme, nejdřív se je snažíme číst popořadě, potom je umísťujeme i na papír a řešení je hned na světě, jak Rosťa uvidí YBN. Hurá k dalšímu rybníku.
Mapa. Co s mapou? V legendě rychle objevujeme značku „příští stanoviště“, která ovšem na mapě není. A když není na mapě, tak co? Propíchnout! A jde se. Do Dubečku je to relativně blízko, tak ani moc nepochybujeme. Ale běda nám, na propíchnutém místě je leda tak pole, jak zjišťujeme nejen my, ale i Lamy na Varanech, Černý racek a Haluzná organizácia. Sedáme si pod lampu, nacházíme sedlo na kopci, vlek po rovince a ostatní nesrovnalosti a jdeme… k satanskému kostelu. Všechno špatně, i tam se otáčíme a konečně dorážíme k místu, kde stanoviště má být, ale není, protože ho nemůžeme najít. Ale nakonec jej přece jenom objevujeme, zabíráme hrací domeček na hřišti a koukáme na hypertextové odkazy.
Jsme poněkud unavení z dvanáctikilometrové zacházky, tak ačkoliv jdeme po správné cestě hned od začátku, trochu nám to trvá. Mít počítač, otázka pěti minut. Na další stanoviště se vezeme autobusem, už začaly jezdit denní spoje. Když vidím ceduli, nejsem nějak potěšen, protože Bednářské listy dávají tušit poznávání ptačího zpěvu. A teď v pět ráno je ho vůkol požehnaně. A kukačka navíc. Naštěstí jsem ptáky ve článku spočítal až potom, co Michal vyřkl správnou hypotézu o počítání kukání. Počítáme a jdeme. Škoda, že už v lese byl takový rámus, že jsme museli stát skoro u kukačky, abychom vůbec něco slyšeli. Cestou už začíná docela pršet. U školy vyzvedáváme zadání, zjišťujeme, že jsme stále osmí, schováváme se pod strom a po chvíli pasování na mapu spojujeme ty dva body a dostáváme krásnou morseovku.
U vyschlého rybníka potkáváme Pralinky zvlášť, jak pomalu dolušťují. My segmentový displej máme také hodně rychle a vyrážíme hledat posed. Ještě že letos Bednáři povolili vysílačky, jinak tam asi hledáme doteď.Čtrnáctou šifru zkoušíme asi čtvrt hodiny prolomit, ale chceme především dojít, tak posíláme záchrannou SMS a jdeme ke kapli. Tu jsme bohužel minuli, protože v mapě byla o kus vedle, tak nás ani nenapadlo považovat tu na křižovatce za správnou a šifru jsme tam skoro ani nehledali. Pár minut v kýblu, škoda, hodily se. Ze zadání 15. šifry se dozvídáme, že už můžeme jít do cíle a doluštit heslo tam. Jdeme. Jak je na Bedně tradicí, používají se kódy z minulých stanovišť, které sice máme zapsány, ale v jednom případě špatně. A protože jeden kód (od kukačky) není jednoznačný, chybu neodhalujeme a kód už nestíháme vyluštit.
Konec a hodnocení
Hra končila v hale u školy v Klánovicích. Na vyhlášení se přišlo podívat poměrně dost týmů, tak si myslím, že se to povedlo. Jenom „bar“ s jídlem a pitím mohl být trochu vedle od tabule, kde se vyhlašovaly výsledky ;). Šifry byly letos hodně povedené a hra mě celou dobu bavila, ani po zacházce po pražských pr… předměstích jsem neměl nějak otrávený pocit. A kdybychom tam nešli, tak jsme nenachodili víc než loni, takže k terénním záležitostem nemám výhrad, jenom mám spíš radši hru víc ve městě, ale to jsou osobní preference. Rozhodně si letos organizátoři zasluhují pochvalu! Nakonec pluska a mínuska:
- + zázemí cíle
- + šifry 5, 8, 10, 12
- + bouřka nad městem 😉
- + šifra s ptáky nebyla poznávačka
- – šifra 9, kdyby tam ta šipka nebyla vůbec, je to skvělé
- – déšť po ránu
- – naše orientační kiksy
Aleš