Ráno jsme se kupodivu sešli včas, dokonce ještě před půl devátou. Registrace zabrala jenom chvilku a už jsme čekali na ohlášení startu hry. Říkáme si, že vyhrajeme a všechny zadupeme do prachu, ale to ještě netušíme, co bude.
Šifra 1 – nám. 28. října
Na státní svátky jsme přišli po vyvěšení třetího data mezi prvními a rozběhli se na šalinu. Na startu jsme ještě nechali Rosťu, kdyby to náhodou svátky nebyly.
Dobrý nápad s rozdělením šifry do obálky a do „terénu“.
Šifra 2 – Obelisk v Denisových sadech
Na dvojku jsme přišli jako druzí, ale to nám moc platné nebylo. Nejkratší cesty nás napadly hned, ale nebyli jsme schopní najít ty správné. Po úmorném dvouhodinovém vrtání se v ničem jsme volali o nápovědu.
Nápad dobrý, jenom možností pro cesty bylo moc :).
Šifra 3 – Mendlák duby
Mateřídoušková 🙂 šifra nám po kiksu na dvojce spravila náladu. Bereme, vidíme, odcházíme.
Jednoduchá šifra, vzpruha pro mladší týmy. (Nebo pro nás.)
Šifra 4 – Krematorium, zastávka šaliny
Dostáváme papír a po chvíli vidíme zlomkovou čáru. Jenom pak zbytečně místo vypsaných paneláků obíháme všechny. Po menší úpravě vznikají tři čtvrtiny.
Při hledání u paneláku č. 6 nám zničeho nic někdo otevřel. Vcházíme dovnitř, ale očividně tam nic není. Týmy, co nás vidí z oken nechápavě zírají. Zajímalo by mě, kolik se jich snažilo pak do šestky dostat.
Podle mně asi nejpropracovanější šifra hry (podle katastrálního plánu se domy nespletou), jen dům č. 18 bylo v terénu obtížné zařadit. Pokud ale občas někdo koukne do mapy, cíl není těžké najít.
Šifra 5 – Tříčtvrtní ulice
Pomalu doháníme ztrátu ze dvojky, ale Prahory jsou před námi pořád hodinu. Morseovku z interpunkce odhalujeme hned, protože nám Rosťa minulý týden dával na test šifru s podobným principem. Přítomnému orgovi děkujeme za fotku (asi HOnza). Už po Gagarinovi vyrážíme na ulici Kosmanautů.
Pěkná šifra, jako každá lichá celkem jednoduchá.
Šifra 6 – Kosmonautů 11
Zase zákys. Kdybychom jenom ve všem nehledali složitosti. Skládáme z obrazců jiné (Aleš), haluzíme slova (Rosťa – jedna míle, Terka sice uhodla Mělník, ale protože jsme zavrhli mapu města, když jsme si mysleli že už půjdeme do terénu, soutok nás napadl, ale ne Vltavy a Labe…) Nakonec se opět po asi hodině a půl vracíme k jednoduhým řešením a první co nás napadlo, je samozřejmě správně. Ach jo. Rosťa se mezitím vrací z kóty, co je jednu míli odsud, a my ho telefonicky posíláme na roh Vltavské a Labské.
Jednoduchý princip, ale my to opět ořeme :(.
Šifra 7 – roh Vltavské a Labské
Z obrázku je celkem jasně vidět kohout s parohy a zastávka Kohoutovice, hájenka je jasná. Symfoniíí si moc hlavu nelámeme, nasedáme na x25 a jedeme do Kohoutovic. Sice ne přímo, ale zato dřív, než kdybychom čekali.
Pro Brňáky jednoduché, ale cizinci s tím mohli mít problém.
Šifra 8 – Kohoutovice, hájenka
Bereme papíry a nasedáme podle pokynů na autobus do Žebětína. Cestou louskáme obrázky až na dva (listinu a římská čísla). Po vysednutí z autobusu uhodneme i CM, ale lidská práva odolávají. Asi jsme si to pořádně nepřečetli. Opět na hodinu a půl zatvrdávaáme, zkoušíme zadní stranu napasovat do mapy, protože jedno podstatné slovo z návodu na použití nám stále chybí. Nakonec opět voláme nápovědu a loučíme se se stupni vítězů.
S Iontovým stabilizátorem, který je už v tuto chvíli mimo hru, odcházíme na devítku.
Řešení jsme se nakonec dozvěděli. Výklad návodu ale bohužel nemusel být jednoznačný, k tomu chybělo slovíčko „vyberte“.
Papíry „tady to není“ nás celkem překvapily, když jsme Ondru vyslali do okolí podívat se na pár významných míst, která teoreticky vzešla z našeho pokrouceného výkladu.
Šifra 9 – 300 m od pomníku padlých vojáků
Teď přišla ke slovu nápověda ze startu. Nápadná podobnost reálného pomníku a pomníku na fotce nás hned praštila do očí. Na zadání jsme si všimli stejného počtu písmen ve slovech v odpovídajících si verších a od toho byl už jen krok k jejich spočítání. Telefonní číslo na nás (mě 🙂 vykouklo hned. Odcházíme na silnici, aby nás nebylo vidět a voláme. Operátorka na lince nám popsala cestu k desítce.
Jedno velké plus za nápad, jenom básničku bych napsal delší, aby bylo větší překvapení po tom, co by týmy zjistily, že jim to k ničemu není :).
Šifra 10 – roura pod silnicí někde v lese
Bereme si šifru a zapisujeme se do Norní knihy (stylové :)). Na to, jak jsme to na dvojce, šestce a osmičce orali, to není zas taková hrůza. Jenom 3 hodiny ztráty na Prahory zamrzí… Návod ve velkém čtverci máme brzo a i malé čtverce jsou posunuty hned. Mezitím nás potkávají orgové uzavírající jednotlivá stanoviště. Konec hry se blíží. Snaží se nám ještě vyjednat čtvrthodinové prodloužení, ale my nemáme bohužel tak rychlé nohy. Ondra odbíhás jedním orgem pro lísteček s místem dalšího stanoviště. Telefonuje Helenčinu studánku, ale tam to není (a už ani na správném místě, protže orgové si šifru už vzali a tak si ji od nich po cestě bereme). Po Ondrově návratu luštíme správné místo jedenáctky – tam kde je v mapě háček nad č v nápisu Helenčina studánka.
Desítka byla hezká šifra, jenom škoda že jsme na ni došli tak pozdě.
Šifra 11 – u orgů v batohu (původně ˇ nad č)
Konečne upotřebujeme „přesné“ nůžky. Tady naše hra víceméně končí, protože řešení dáváme s orgy za zády a ti nám samozřejmě radí co to není. Ale dali bychom to i sami (jenom kdyby byl čas…).
Šifra 12 – severní konec plotu
Tam jsme se už ani nedostali, bylo po konci hry, a tak jsme rovnou šli do cíle.
V cíli už byla poměrně velká tma, a proto už ani nebylo poznat, kdo z týmů tam vůbec je. Určitě tam došel Iontový stabilizátor, pak IQtIQ a další.
Hru jsme si celkem užili, nebýt zkratů na 2, 6 a 8, došli bychom ještě za světla. Z naší strany by to chtělo vylepšit systém čerpání nápověd. A z organizace? Šifry nám obtížností seděly, za veškeré problémy si můžeme sami, ale ostatní, zvlášť mladší týmy by možná ocenily buď delší hru (ale to se asi nevejde do 1 dne), nebo lehčí šifry. Menší výtku bych měl jenom k poslednímu stanovišti, protože se tam pořádně nedalo kam sednout (v té tmě jsem viděl jenom 2 lavičky), příště by to možná chtělo oheň. Nelíbilo se mi, že na konci už byla tma :).